Pohled pracovníka ICM na doporučení OECD

Před nedávnem se do mých rukou dostala zajímavá publikace týkající se českého školství. Já osobně jako pracovník domu dětí a mládeže, jsem se s radostí začetla do doporučení a nedostatků, které českému školství, a tedy i volnočasovému školství kam spadá i DDM doporučují a vytýkají odborníci z organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na konci ledna vyšla publikace Posouzení evaluace a hodnocení ve vzdělávání, která mapuje současnou situaci v českém školství.
Procesem důkladného šetření dospěli autoři k řadě nedostatků týkajících se českého školství a zároveň definovali několik doporučení, jak by měla Česká republika situaci změnit. Pro svou úvahu jsem si vybrala hned jedno z prvních doporučení a to vymezit cíle vzdělávání.
Abych pravdu řekla, dokud se ke mně tato publikace nedostala, byla jsem přesvědčena, že v dnešní době rámcových vzdělávacích programů, školských vzdělávacích programu apod. je otázka cílů zcela jasná. Bohužel tomu tak pravděpodobně není.
V doporučení OECD se ale nemluví o konkrétních cílech vzdělávání. Vymezením cílů vzdělávání je zde pravděpodobně myšleno výslovné stanovení globálních cílů vzdělávání a ne konkrétní cíle daných předmětů, škol apod. Podle materiálu OECD tedy nemáme přesně vymezeny národní cíle vzdělávání a to nám znemožňuje plně hodnotit úspěšnost našeho systému vzdělávání včetně práce žáků, učitelů a školských zařízení celkově.  Co je tedy pro Českou republiku cílem vzdělávání?
Obecné cíle vzdělávání můžeme najít v národním programu rozvoje vzdělávání v České republice, tedy v takzvané Bílé knize, která vznikla v roce 2001 a je stále akceptována jako platný program. Hlavní národní cíle vzdělávání jsou v ní stanoveny takto:
1. „Rozvoj lidské individuality.
2. Zprostředkování historicky vzniklé kultury společnosti.
3. Výchova k ochraně životního prostředí ve smyslu zajištění udržitelného rozvoje společnosti.
4. Posilování soudržnosti společnosti.“
Výše uvedené cíle mi nepřipadají jako nevhodně zvolené, ale jejich formulace je pravděpodobně dosti nepřesná a proto je ověřování plnění těchto cílu asi složité. I v ostatních doporučení se OECD často zmiňuje o špatném systému hodnocení, ať už práce žáků, učitelů či školského systému České republiky celkově.
Základem každého správného hodnocení je vždy jasné a přesné stanovení cílů. Jak ale přesně vymezit cíle národního vzdělávání tak, aby byly jasně ověřitelné?
To je, myslím, otázka, která zaměstnává mnoho odborníku na vzdělávání v naší zemi. Když se podíváme například do jiných zemí, které jsou také součástí OECD, můžeme v jejich systému vzdělávání najít cíle opravdu specifičtější. Například národní vzdělávací cíle na Novém Zélandu nejsou jen 4, ale je jich rovnou deset. Oproti cílům České republiky je zde kladen důraz na dostupnost vzdělávání pro všechny obyvatele Nového Zélandu, zároveň je součástí cílů vzdělávání také úloha rodičů ve vzdělávání a jejich přímí podpora za strany státu. Velmi zajímavým cílem vzdělávání na Novém Zélandu je respektování rozmanitého etnického a kulturního dědictví všech občanů Nového Zélandu. Tyto cíle u nás úplně chybí. Neméně podstatným je i cíl, jehož prostřednictvím by mělo být dosaženo individuálního vzdělávacího přístupu k žákům se specifickými vzdělávacími požadavky, ať už se jedná o žáky extrémně nadané, nebo o žáky s různými omezeními.
Je jasné, že různé státy našeho světa mají různé cíle vzdělávání. Jak ale bylo popsáno výše, ne vždy se od sebe musí lišit. I přes velkou vzdálenost, která od sebe dělí Nový Zéland a Českou republiku, je většina vzdělávacích cílu, které Nový Zéland má pro Českou republiku stejně uplatnitelná. Možná to není zrovna typický příklad, ale pro objasnění doporučení od OECD je to podle mého názoru výstižně.
Je faktem, že úroveň českého školství je na mezinárodní úrovni na průměru, spíše podprůměru. Právě studie OECD měla zhodnotit úroveň českého školství a zároveň přinést možné důvody proč je taková, jaká je. V rámci stanovených nedostatků a doporučení jsme se konečně dopátrali objektivního pohledu na naše školství. Hlavním cílem všech vzdělávacích institucí a dalších orgánu působících ve školství by nyní měla být náprava těchto nedostatků a snaha o splnění doporučení OECD. Bohužel ale v současné době, kdy ani samotné ministerstvo školství, mládeže a sportu neví, kdo mu bude vládnout a jaká je jeho budoucnost, nebude lehké dosáhnout těchto stanovených kritérií.
Osobně si myslím, že s naplněním tohoto doporučení „Vymezit cíle vzdělávání“ by nemusel být až tak velký problém, pokud se naše vláda umoudří a dá prostor školství. Pokud se najde člověk, který bude ochoten se celé věci věnovat a brát doporučení světových odborníků jako správný pohled na věc. Právě vymezení cílů vzdělávání je stavebním kamenem pro naplnění dalších doporučení, které se prolínají celým systémem našeho školství. Jak jsem zmínila výše, pravděpodobně největší problém spatřují odborníci z OECD v hodnocení, které je ve všech oblastech českého školského systému nedostačující. Jak si tedy učitelé a další odborníci z oblasti výchovy a vzdělávání mohou ověřit, jak na tom Česká republika je, když nemáme vytvořen základní systém hodnocení, žáků, učitelů, práce školy a celkově vzdělávacího systému? Asi jen těžko. A to bude pravděpodobně největší problém, který brání českému školství dosáhnout úrovně jiných evropských států. Jediné co nás může těšit je, že na tom nejsme ještě nejhůře, ale patřit k podprůměru není akceptovatelný výsledek.
Když se na daný problém podíváme z historického hlediska, je jasné, že národním cílem vzdělávání je od nepaměti získat vzdělané obyvatelstvo, které samo o sobě bude posouvat úroveň dané oblasti výše. Samozřejmě s ohledem na zrovna vládnoucí třídu. V dnešním 21. století, kdy studijní možnosti většiny obyvatel dosahují maxima za poslední století, je nezbytné vědět, co od vzdělané populace chceme. Kam naši populaci budeme směřovat a zda chceme být součástí globálního vzdělávacího systému.

Zdroje:
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, Praha: 2001, MŠMT. Citace online http://aplikace.msmt.cz/pdf/bilakniha.pdf (7. 5. 2012)
The National education goals, Citace online: http://www.minedu.govt.nz/NZEducation/EducationPolicies/Schools/PolicyAndStrategy/PlanningReportingRelevantLegislationNEGSAndNAGS/TheNationalEducationGoalsNEGs.aspx (7. 5. 2012)
Santiago, P., et al. (2012), OECD Reviews of Evaluation and Assessment in Education: Czech Republic 2012, OECD Publishing. Citace online: http://dx.doi.org/10.1787/9789264116788-en (7. 5. 2012)

Naděžda Mittbauerová, regionální redaktorka, ICM Jablonec nad Nisou

O autorovi

nadezda.mitbauerova
vedoucí informačního centra pro mládež Jablonec nad Nisou

Přidej komentář jako první k "Pohled pracovníka ICM na doporučení OECD"

Zanechte komentář