Portugalsko – první měsíc a super zážitky

Tak mám za sebou první měsíc stáže v Portugalsku, v městečku Cascais. Poznal jsem tu už plno krásných míst, zajímavých lidí, rozdílnou kulturu, pár rozdílů a zapojil se do chodu organizace Rota Jovem, kde pracuji. Vezmu ten měsíc postupně, jak mě myšlenky napadají:

Jel jsem sem hlavně nabrat pracovní poznatky a nové zkušenosti, tak začnu prací. Pracuji v malé organizaci Rota Jovem. V organizace pracuje 5 zaměstnanců a další tři dobrovolníci formou EDS a stáží. Dělají mezinárodní programy, EDS a další projekty. Budova a prostory jsou menší, takové správně klubovéJ. Ze začátku jsem se věnoval prezentaci o mé zemi, pak jsem dal návrh některých činností, které bych mohl dělat. Zeptali se, jestli bych uměl opravit jejich směrovník venku, tak mají návrh na zcela nový, který jim hned neshnije. Nabídl jsem jim, že jim namaluji na zeď mapu Evropy (po vzoru našeho ICMJ), nakreslím jejich loga a že rád udělám aktivity nebo workshopy zaměřené na lanové lávky, energizery, jak vylézt na strom, úpolové hry apod. První, co jsem tedy začal je malování mapy Evropy, kterou použijí i na různé hry.

Zatím jedinou akci, kterou pořádali a které jsem se zúčastnil, byl místní běh „maratón“. Pracovně tomu tak říkají, ale běžely se trasy buď 5km nebo 20km. Ze začátku jsem měl dojem, že to pořádá přímo naše organizace, jedna dobrovolnice zajišťovala přihlášky, pak jsme spolu byli nakoupit a pak i rozesílala informace. Divil jsem se, že má radost že bude celkem 20 lidí a jak to je moc, tak jsem usoudil, že to je asi běh pro pár nadšenců z jejich organizace. Jaké to pro mě bylo překvapení, když jsme šli k nábřeží u oceánu a všude stála policie a chodilo spousty dalších lidí na start. No, když jsme došli na místo, tak bylo nábřeží zcela narvané. Tak mě to nedalo a zjistil jsem, že běh pořádá město Cascais a Rota jen zprostředkovává pár lidí. A že to je vyhlášený běh jsem poznal hned, jak odstartoval závod na 20km: štrúdl lidí kolem mě běžel asi 10 minut. Prostě masakr. Já jsem se s některými kolegy rozhodl běžet 5km – už to je na mě moc, protože naposledy jsem běžel na škole a stačí mi i 50m. Kolegové si ze mě dělali srandu a říkali, že určo poženu, ale já jim vysvětloval svoji čechoangličtinou: „I´ no hrrrrrrr but I´ hooooooo, relax, klídek, cestou café, drink, camera, foto, I´ foto japan cvak cvak cvak cvak…prostě relax maximum klus“:-) Samozřejmě jsem u toho předváděl, co tím chci říct. A nevěřili byste, rozuměli mi! A byli příšerně vysmátý z mého přednesu a i přístupu k běhu!

 

No nakonec mě ta akce tak pohltila, že jsem celou dobu „běžel“. Tedy chvílemi jsem měl pocit, že se boty víc a víc zabořují do asfaltu. Stále jsem u toho natáčel, fotil, a těsně před cílem jsem ukázal tričko s nápisem Czech republic a křičel při probíháním cílem Czech republicJ. Prostě jsem si to i s utrpěním užil. Tak to bylo moje první zdejší sportování a místní „pracovní“ akce.

Co se týče výletů, tak jsem si samozřejmě prošel zdejší pobřeží a útesy, je to jedna nádhera za druhou. Jak toto logicky v Čechách nemáme, tak jsem z toho úplně unešen. Na druhou stranu v Čechách máme plno jiných krásných míst, která nemají tadyJ. Párkrát jsem už byl taky v Lisabonu. Ten mě zaujal hlavně tím, jaké má zajímavé historické čtvrti úzkých uliček v kopcích, kde jsou samé schody, domky mají uzoučké místnosti, v noci tu je nádherně živo, a jezdí zde historická tramvaj 28. A pochází odtud písně Fado. Víte co to je? To jsou melancholické písně o lásce. A tady vždy kolem 23h noční začínají v narvaných hospodách tyto písně znít za doprovodu kytary a mandolíny. Hodně zajímavé a i hezké. Jediné, co mě v Lisabonu bylo nepříjemné, byli prodejci drog – zcela nenápadně na hlavních třídách stále nabízejí jeden balíček za druhým.

Díky tomu, že jsem získal na nějakou dobu kolo (doporučuji si na blogu přečíst, jakým způsobem se tu dá získat koloJ), tak jsem minulou sobotu vyrazil podél pobřeží dál na západ a potom na sever. Portugalsko se zde stáčí, takže po asi 10 km, kdy jsem se kochal nádhernými vlnami, jsem v dálce zahlédl vysoký útes na něm maják a poznal jsem, že to je Mys Cabo da Roca. Jedná se o nejzápadnější část Evropy. Původně jsem neměl v plánu jet až tam, obzvláště když jsem vyjel z bytu až odpoledne, a i teď jsem viděl, jak je strašně daleko. Ale tak moc mě přitahoval, že jsem se zkusil vydat dál na sever, v jeho směru. No a nakonec jsem se rozhodl, že tam musím dojet. Ani nevíte, kolikrát jsem si cestou nadával a litoval, že když se pro něco rozhodnu a nahecuju, tak od toho neustoupím. Cesta totiž vedla do vnitrozemí do kopce, a i když jsem jednou předjel na kole jednu paní, tak jsem se po pár metrech raději zastavil a dělal, že fotím, aby mě ona nepředjela jen tak! J Po dalších asi 10 km stoupání jsem už kolo chvílemi vedl vedle sebe. Asi bych měl říct, že jediné, co při zprovoznění kola nešlo seřídit, byly zadní brzdy, takže mě stále za jízdy celkem dost brzdily, takže asi chápete, že jsem zrovna nejel způsobem závodního cyklistyJ. A to už vůbec ne, když s sebou vláčím „Milana“ (můj zvetšený pupek) a „Gilberta“ (menší jaterní choroba) -takže vlastně jsme jeli třiJ.

Každopádně po dalším stoupaní a 3km sjezdu k útesu jsem dojel (po celkem 30 km) v šest večír k Mysu Cabo da Roca. Zde mě „vítal“ dav autobusových turistů v botách na podpatku, ale hlavně nádherný pohled na zdejší útesy, deska prokazující to místo a následně i krásný západ slunce. Asi po hodině kochání se jsem vyrazil do kopců na hlavní a těšil se, jak si sjedu těch několik km dolů. No žádné terno to nebylo, jak fučelo a do toho brzdy stále brzdily, tak i z kopce jsem bez šlapaní za chvilku stál. Kolo asi hlídalo moji rychlost :)

Přesto jsem, ač za tmy, bez pořádného světla, ale díky zkratce, dorazil v noci v pořádku domů.

Co bych ještě mohl zmínit je, jak se stravuji. Ukazuje se moje táborová deformace, jak občas na táboře vařím. Takže i zde si uvařím na celý týden a pak to dlabuJ. Jednou jsem udělal kolegyni český bramborový vánoční salát – a když už tak jsem ho udělal, tak i pro sebe – asi 5kg, k tomu 25 řízků, a když už jsem se věnoval kuchyni, tak ještě 3kg šopáku. A pak si to s chutí týden vychutnávalJ. Ale jednou se rozhodnu a půjdu na pobřeží do místních restaurací na zdejší ryby. Jen ta cena mě odrazuje, za jejich jedno uvařené jídlo si já navařím na několik dní!:-)

Tak to jsou hlavní zprávy z Cascais. Co se týče mé výuky angličtiny, či místních zvyklostí, tradic, pracovního nasazení, rozdílů mezi Portugalci a Čechy, co tu je jiné a další informace, tak si můžete průběžně přečíst na blogu: www.fantasticne.blog.cz a kouknout na fotky: http://gertik72.rajce.idnes.cz/

Autor: Gerd Weinlich

Lucie Rýdlová, regionální redaktor, ICM Náchod

 


 

 

Přidej komentář jako první k "Portugalsko – první měsíc a super zážitky"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*