Poslední dojmy dobrovolníků Dawida a Alejandra

Evropská dobrovolná služba je většinou na jeden rok. Její účastníci mají tak spoustu času sžít se s novou zemí, novými lidmi a novou prací. Začátky jsou vesměs krušné. Jazyková bariéra, cizí prostředí, jiná mentalita lidí a práce, kterou nikdy předtím nedělali. Ze zkušenosti ale víme, že většině dobrovolníků, kteří strávili rok v DDM hl. m. Prahy, se zde nakonec zalíbilo natolik, že chtěli v České republice zůstat. Několika z nich se to dokonce podařilo, našli si práci a podnájem a žijí zde dodnes, jiní Prahu alespoň často navštěvují. Jaké pocity prožívali dobrovolníci Dawid z Polska, který pracoval na Stanici přírodovědců, a Alejandro ze Španělska, který strávil rok na Stanici techniků, na začátku projektu již víme z dřívějšího článku v Remixu. Jak ale hodnotí celý rok a svůj vztah k lidem, které poznali a kteří jim byli mnohdy největší oporou, to si přečtete na následujících několika řádcích. Už teď ale mohu prozradit, že dojmy jsou to emotivní a téměř veskrze kladné.

 

DAWID

Něco končí, něco začíná
Rok není zase tak dlouhá doba, je to vlastně daleko méně, než si myslíme. Moje EDS skončila a nastal čas na zhodnocení. Ale to se nevejde do dvou odstavců textu na této stránce, ani nejsem schopen po týdnu celý uplynulý rok zhodnotit. To potrvá ještě dlouho. Co ale mohu už teď s jistotou říci je, že být součástí tohoto projektu byla jedinečná a zcela výjimečná zkušenost – žít v cizí zemi, mluvit jiným než rodným jazykem, jednat s odlišnými lidmi – je to těžké, ale obohacující. Dokonce i pro tak introvertního člověka, jako jsem já, je to vzrušující. A věřte mi, jsem velmi klidný a nemám potřebu sdílet své pocity s okolním světem. Mým největším přítelem na Stanici přírodovědců byl papoušek, tak už asi chápete.

Musím říci, že bych tento poslední rok, který jsem strávil v Praze, nevyměnil za nic jiného. Potkal jsem úžasné lidi, žil na skvělém místě, měl se báječně a práce mě bavila. A o spoustě věcí jsem se toho hodně naučil, zvláště o sobě samotném. Pokud čtete tyto řádky a přemýšlíte, jestli je dobrá volba zkusit EDS, můj názor je, jděte do toho!

Nyní přišel čas říci „děkuji“ a „nashledanou“. Tyto řádky na rozloučenou ale nikdy plně nevystihnou to, co bych chtěl říci lidem, kteří byli po celou dobu se mnou. Každopádně EDS skončila a já musím jít dál.

Nashledanou DawidPRAHA (2)

 

 

ALEJANDRO 

Ahoj!

Nechtěl jsem, aby nastal den, kdy budu muset napsat tento článek, ale ten den je tady… Vzpomínám na svůj první měsíc, který byl velmi těžký. Popříjezdové školení však všechno změnilo. Setkal jsem se tam s kamarády, které dnes považuji za svoji českou rodinu „pomalitos“. Od té doby začalo vše dávat větší smysl, výlety, večírky, večeře… Poznával jsem více a více lidí z různých zemí a každý z nich mi něco předal…

V práci se vše pomalu zlepšovalo, nové aktivity, poznávání kolegů, dětí a jejich rodičů. Vím, že mi bude chybět hyperaktivní Honzík, milý Vojta, učení s Albrou, všichni máme na co vzpomínat. Musím také poděkovat Evě, Tamaře a Irenám, že se ke mně chovaly velmi mile, že mi pomáhaly, že se mnou měly trpělivost, co se týká angličtiny, děkuji za všechny okamžiky!

České kultuře je těžké se přizpůsobit, ale dá se to zvládnout… a dokonce už mám trochu víc rád české jídlo. :)

Život je plný učení a díky EDS všechno vypadá jinak a je ceněno víc, jak v dobrém, tak ve zlém… prostě musím poděkovat všem lidem, kteří mi umožnili prožít skvělý rok, počínaje vysílající organizací Paideia, mojí koordinátorce, mentorovi, Claře, Carmen, mým spolupracovníkům a také lidem, kteří se stali součástí mého každodenního života…

Díky za všechno Česká republiko!

AlexPRAHA

 

 

Štěpánka Friedrichová
DDM hl. m. Prahy

Přidej komentář jako první k "Poslední dojmy dobrovolníků Dawida a Alejandra"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*