Regionální mix informací

Poslední kop

Milí učitelé, milí spolužáci, drazí rodiče!

Dovolte mi podělit se s vámi o pár myšlenek a ohlédnout se zpět do části svého dětství prožitého právě v této základní škole, v této skvělé třídě.Je to vlastně docela nedávno, co jsem se svým tátou sledovala fotbalové utkání dvou týmu na místním hřišti. Po chvíli mého soustředění na celou hru se mi vnukla do hlavy zajímavá myšlenka.

Oběma týmům jde o vítězství, oba chtějí toho druhého porazit, oba chtějí odvést co nejlepší práci a také se oba snaží dostat co nejvíce míčů do protihráčovy branky. Jak k tomu ale co nejlépe dospět a co zrovna dělat v daných situacích?

V tu chvíli jako by mi to vystihlo životy nás všech. Všichni máme nějaké své cíle, všichni chceme porazit jakékoliv naše překážky a všichni chceme odvést vždy jen tu nejlepší práci. Každý z nás však musel nějakým způsobem začít a dostat se k tomu nejdůležitějšímu a to k základům.

Proto mi ještě jednou dovolte, abych vás jménem mým a týmu deváté třídy, přivítala na našem posledním zápase. Na našem posledním rozloučení se základní školou.

Před sezónou v první třídě jsme netušili, že to všechno uplyne tak rychle. A hle! Najednou jsme tu po velkém finále udělat závěrečný poslední kop neboli krok. Abyste si nemysleli, cesta celou sezónou nebyla krásně vyrovnaná jak na anglickém trávníku. Několik zápasů se muselo odehrát na těžkém, podmáčeném a kluzkém terénu.

Někdy jsme se také pořádně zapotili v obraně při nečekaných útocích soupeře v podobě zákeřných písemek, ve finále pak přijímacích zkoušek. Za to velmi úspěšní jsme byli v útočné fázi, když jsme útočili na skvělé známky. Silnou stránkou některých hráčů byli přihrávky taháků mezi lavicemi. Dobře se nám také dařily standardní situace, které jsme většinou řešili nestandardně a v mnohých případech také nezapomenutelně. Naší slabinou byla pro změnu autová vhazování, protože MY rozhodně v autu nejsme! A to díky našim trenérům, tedy rodičům, kteří nám pomohli zvládnout všechny těžké situace bez vyloučení, za což jim patří velký dík.

Nesmíme zapomenout ani na další členy realizačního týmu, především pak maséry, tedy naše kamarády a spolužáky. Bez jejich podpory by náš tým nefungoval a nemohl by jít do každého zápasu na 100%. Velké uznání zaslouží také všichni rozhodčí, tedy učitelé, kteří řídili všechna utkání v duchu fair-play i přes občasné protesty některých hráčů. A pokud bylo nutné vytáhnout ze své kapsy žlutou, nebo dokonce i červenou kartu, mělo to vždy svůj důvod.

Když se finále blížilo, museli jsme začít pořádně trénovat, vyladit si formu, promyslet taktiku a nacvičit střelbu, jelikož ve finále rozhodoval každý gól. Když bylo velké finále za rohem, začínali jsme se soupeře obávat. Protože jsme se ale navzájem podporovali a věřili si, nakonec se i tak stalo, že jsme si gól mohli zakřičet všichni!

Dnes už se ale musíme rozloučit s touto základní částí fotbalu a každý z nás postoupit do té střední ligy, neboli do dalších dveří, které se zrovna otevírají.

-

Autor: Kateřina Kvačková, 15 let

Základní škola Skřivany, kraj Královéhradecký

časopis: LAVICE

kategorie: vlastní umělecká tvorba

-

Petr Kantor, regionální  redaktor