Práce s uživateli drog v kontaktním centru

drugs-1276769_640

Kdo jsem a co dělám?

Jsem studentka 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, momentálně studuji poslední ročník magisterského studia oboru adiktologie, což je multidisciplinární obor, zabývající se nejrůznějšími formami užívání návykových látek a jinými podobami potenciálně závislostního chování. Když jsem studovala Střední zdravotnickou školu v Prostějově, věděla jsem, že ve zdravotnictví chci zůstat, jenom jsem se chtěla ubírat jiným směrem a trochu si rozšířit obzory. Zpětně můžu říct, že adiktologie byla v mém případě dobrá volba. Práce s lidmi mě naplňuje a hlavně má smysl. Během studia, ale i své (zatím krátké) praxe jsem se naučila více nahlížet na člověka zevnitř, spíš než zvenku. Naučila jsem se propojovat teoretické znalosti, které jsou v tomto oboru velmi různorodé a široké a postupně je aplikovat do praxe. Na počátku toho všeho je důležité studium anatomie, patologie, biochemie, genetiky – tyto předměty jsou předpokladem pro pochopení patologií našich klientů a možnosti hledání cesty k jejich úzdravě. Adiktologie propojuje sociální práci, ošetřovatelství, psychologii, psychiatrii, základy práva, sociologii a dalších několik zajímavých předmětů.

V současnosti kromě studia, také už téměř dva roky, pracuji na částečný úvazek v kontaktním centru (k-centru, káčku) pro drogově závislou klientelu. Na první pohled se tato práce může zdát odstrašující a demotivační, ale já osobně musím říct, že to tak rozhodně není. Troufám si říct, že jsou profese, ve kterých se zaměstnanci cítí nedocenění, frustrovaní a tím se přibližují k pověstnému „syndromu vyhoření“. Nebudu lhát, že v této profesi tomu tak není, ale minimálně můžu říct, že je velmi motivující, když od člověka, kterému jste pomohli, slyšíte „děkuji“! Když vidíte, že vaše práce má smysl a člověk, do kterého jste investovali nějakou energii a čas, se zlepšuje. Není to tak s každým klientem, ale třeba i jeden ze sta, je ten jeden, který se má díky vaší pomoci lépe. A to, za to přece stojí!

S jakými klienty přicházíme kontaktu?

Nejčastěji se jedná o závislé či problémové injekční uživatele drog, kteří mohou trpět infekčními nemocemi (typicky krevně nebo pohlavně přenosnými např. hepatitidy, STDs*, HIV) nebo další duševní poruchou, v takovém případě mluvíme o duálních diagnózách. Standardním klientem našich služeb je muž, kolem 35 let. Ženy služby využívají v menší míře a je diskutabilní z jakých důvodů (skrytá populace, stud, ženy méně užívají…), ale samozřejmě se setkáváme i s mladší nebo starší klientelou.

Proč nás vyhledávají?

Nízkoprahové služby mají všeobecně tu výhodu, že jsou anonymní. Klienti si mohou přijít jen „vyměnit“ špinavou jehlu za čistou a zase odejít. V tomto rozměru se drogové služby setkávají s reakcemi okolí, které tento způsob práce s injekčními uživateli berou za podporu užívání drog. Musím zde znovu podotknout, že především tímto způsobem dochází ke snižování přenosu infekčních onemocnění (uživatelé dostanou čistou jehlu, výměnou za špinavou = neodhazují špinavé jehly venku, ale vrací je).

Služby, které nabízíme, jsou však daleko širší. Klienti se na nás mohou obrátit se zájmem o pomoc zprostředkovat léčbu závislosti. Dále jim pomáháme komunikovat s úřady, nabízíme základní zdravotní ošetření, pomoc s doklady apod. S klienty se snažíme pracovat i více individuálně formou case managementu. Zde se jedná o doprovázení a vedení klienta na místa, kam by sám nešel, např. nemocnice nebo úřady. Důvodů je hned několik, klienti se mohou stydět, komunikace s úředníky není vždy úplně jednoduchá nebo mohou mít slabou vůli (např. zase se mnou nebudou mluvit hezky, tak raději nikam nepůjdu).

Má to smysl?

Často se setkávám s dotazy „kolik lidí se teda vyléčí??“. Ale já odpověď neznám. Někteří klienti jsou v našich službách několik let, nebo i desítek let a nikdy se nerozhodnou s užíváním přestat. Pak jsou ti, kteří do léčby sice nastoupí, ale nedokončí ji a vrací se zase do k-centra. V tom může hrát svou roli zase několik faktorů (nevyhovuje jim strukturovaný režim, nechtějí mluvit o svých problémech před ostatními nebo nechtějí pryč ze svého přirozeného prostředí). Smysl to má už jen proto, že nabízíme klientům komunikaci v rámci individuálního poradenství. Mezi pracovníkem a klientem (podobně jako v terapii) může po delší době vzniknout nějaké spojenectví, říkáme tomu „terapeutický vztah“ (ačkoli nejsem terapeut, princip je stejný). Tento vztah může být pro klienta „vzor“ zdravých mezilidských vztahů, které například daný člověk nikdy nepoznal. Někteří se třeba už neobjeví, odstěhují se jinam, najdou si partnera a začnou nový život někde jinde. O těch už informace nemáme, ale máme informace o tom, jak uvedl David Deitche, že „vztah je nositelem změny“(Viz. Kalina, 2013, str. 57).

 

Autor: Hana Hlobilová

Stanislava Rotterová, regionální redaktor, ICM Prostějov

 

*STD – Sexually transmitted diseases – pohlavně přenosné nemoci