Regionální mix informací

Přehoďte výhybku na třinecké filmové léto

Třinec – Ve dnech 21. až 25.září proběhl už 19. ročník Třineckého filmového babího léta. Jako již tradičně kino Kosmos přichystalo pro své diváky slavné i méně známé snímky z České republiky, Polska i Slovenska. Kromě příjemně snížených cen vstupného se tak celý filmový festival snažil diváky přilákat na takové filmy jako je český hit Muži v naději nebo vášnivě debatované Lidice, slovenská černá komedie Mŕtvola musí zomrieť či polský Mlyn i krzyz, který byl oceněn i na mnoha jiných festivalech.

Co se týče premiér, jedním z letošních lákadel byl i studentský film Výhybka (v originále Zwrotnica). Ten byl hodnocen velmi kladně a lidé se na něj tak těšili, že jsem se rozhodla zjistit, co je na tom pravdy.

Dorazila jsem deset minut před začátkem a předsálí kina bylo narvané k prasknutí. Všichni vzrušeně diskutovali, jaký ten film asi bude a co od něj očekávají. Rozhovory ostatních mě tak zaujaly, že jsem u kasy zapomněla, proč jsem vlastně přišla. Zmatená svou krátkodobou pamětí a polským názvem filmu „Zwrotnica“ jsem požádala pokladního o lístek na představení „Vrátnice“. Ten mě taktně upozornil na to, že film má poněkud jiný název a za doprovodu odsuzujících pohledů ostatních jsem si šla s pocitem naprostého kulturního barbara sednout do poslední řady.
Sál byl naplněn téměř do posledního místečka, a to i přesto, že drtivá většina třineckých obyvatel v červenobílých šálách radši zamířila na zimní stadion podpořit své hokejisty. Na úvod si režisér Tomasz Heczko připravil krátký proslov, ve kterém poděkoval především Třineckému filmovému létu za to, že mu umožnil světovou premiéru jeho filmu. Po pětiminutové pauze, kdy se světla stále více rozsvěcela a nešla zhasnout, se v sále konečně setmělo, lidé se přestali smát a film začal. Díkybohu za české titulky – pro mě jako rodilou Češku, která zvládne polsky říct akorát „Dzień dobry“, to byla nesmírná úleva. Po chvíli jsem pochytila i pár polských slovíček a já jsme se pomalu ponořila do příběhu…

Ve filmu není nic nemožné

Jan se chystá na svatbu svého přítele Ivana do města, ve kterém kdysi žil. Pro své cestování si vybere vlak, ve kterém narazí na půvabnou dívku Karin, ale zůstane jen u nesmělých pohledů a kradmých úsměvů. Jaké je jejich překvapení, když se sejdou v bytě Ivana a jeho nastávající Evy a zjistí, že každý z nich jde manželům za svědka. Samozřejmě, jaká je asi pravděpodobnost, že se dva neznámí lidé potkají ve vlaku a o dvacet minut později jsou z nich nejlepší přátelé budoucích manželů? Ano, takové už je zkrátka kouzlo filmů, i nemožné věci se stávají naprosto běžnou součástí života. A jak už to ve filmech bývá, i tady mladému nesmělému páru stojí v cestě třetí bod milostného trojúhelníku. Jan totiž chodí s herečkou Hankou.

Když ale začne Karin více poznávat, zjistí, že mu křehká svědkyně zamotala hlavu mnohem víc než sebevědomá Hana. Když mu pak Ivan promluví do duše a zdůrazní mu, aby Karin neublížil, rozhodne se Jan k radikálnímu kroku. Už déle nevyhovující vztah s Hanou ukončí; ta se tomu zdráhá uvěřit, ale Jan to myslí vážně a odjíždí na svatbu. Tam se z nepochopitelných důvodů rozhodne opustit i Karin. Oznámí jí jen, že musí odjet a celá záležitost je tím pro něj vyřízena. Jeho rozhodnutí nezlomí ani svatební proslov kněze, ve kterém vypráví, že veškerá moc, vědění ani síla neznamená nic, pokud člověk necítí lásku.

Celý příběh byl zasazen do rámcové konstrukce, takže začínal i končil ve vlaku. Chvíle, kdy se Jan znova procházel ve vlaku a před kupé se zeptal: „Je tady volno?“, vyvolala bouřlivou diskuzi. Touto scénou totiž končil celý film a konec zůstal otevřený. Lidé se přeli, jestli byl Jan schopen opravdu vzdát se obou žen a odjet neznámo kam nebo v kupé opět mohl „náhodou“ narazit na Karin a film tak ukončit slavným „happy endem“ za každou cenu. Osobně se s nadějí přikláním k první možnosti, protože ta by byla skutečně nečekaným zvratem a důstojným koncem celého snímku…

Vendula Kadlecová – studentka SŠ HOP Český Těšín

–

Petr Kantor, regionální koordinátor – redaktor, kraj Moravskoslezský