Přes překážky do Itálie – rozhovor s Markétou Zikmundovou

Marcela Zikmundová FOTO

Ahoj Marcelo, prozraď nám, kdo jsi ☺

Ahojky!  Jsem Marcela z Havířova a brzy mi bude 31 let. Většinu svého života jsem strávila plněním

svého životního snu – stát se tanečnicí a protančit se až do důchodu. Studovala jsem hodně a tvrdě, a

dotáhla jsem to až na vysokou školu v Německu. Tu a tam jsem měla nějaké to vystoupení, jenže

můj život tomu chtěl, abych poznala i jiné věci než tanec, a tak jsem dotančila ve svých 25 letech a

od té doby hledám, co bych chtěla dělat jiného. Strávila jsem dost času v nemocnicích a teď si

žádám o invalidní důchod. Takže se mi můj „sen“ splnil, ale trochu jinak.

Fascinuje mě umění  – pohyb, hudba, výtvarno…, lidské příběhy a cestování. Blízký je mi tibetský

buddhismus. Miluji přírodu a učím se milovat sama sebe – taková jaká jsem i se svými strachy, které

ovlivňují můj život natolik, že si žádám o ID. Můj současný sen je se uzdravit a užívat si krásy tohohle

světa.

 

Jak ses dostala k výjezdu pro zdravotně znevýhodněné do Itálie?

Přes Úřad práce.

 

Jak dlouho trvala a jak vypadala příprava. Stálo Tě to něco?

Projekt začal na začátku července 2016 a stále trvá cca do května 2017. Prošla jsem různými kurzy –

část z nich byla zaměřená na pracovní trh. Absolvovala jsem intenzivní kurz angličtiny a kurz

italštiny. Pak nás začali chystat na samotnou stáž – informace o Itálii, o její kultuře atd., samozřejmě též praktické přípravy na odlet.

Příprava mě stála hodně odvahy a síly neposlouchat svoje strachy a na stáž nejet… Tohle jsem

zvládla a hlavně jsem pravidelně začala dojíždět na kurzy a potkávat se s novými lidmi, a jsem za to na

sebe pyšná!

 

Měla jsi na výběr z projektu? Cos tam dělala?

Ano. Hostující společnost z Itálie (která je skvělá a pracují v ní úžasní lidé, které stojí za to potkat) nám nabídla různé pracovní pozice, ale taky nám zajistila možnost pracovat v oboru, který nám byl nejbližší. Pracovala jsem jako asistentka galerie současného umění, i když jsem s tím neměla zkušenosti, a bylo to skvělé. Je samozřejmé, že to nebyla procházka růžovým sadem – pracujete v zemi, kde se jinak mluví, přemýšlí, žije a pracuje. Naučilo mě to být samostatnější, odvážnější, musela jsem být flexibilní a improvizovat. Hodně mi imponuje jejich pracovní styl – všechno pěkně pomalu a s klidem (což by se mohlo zavést i v ČR). Nikdy se nikam nespěchá. Je důležité si užívat slunce, bavit a smát se. Pozorovat tamní život a stávat se jeho součástí byla moje nejoblíbenější část stáže – kdo pojede -pozná. :)

 

Jaký byl návrat domů?

Nechtělo se mi ještě vracet domů – zůstala bych klidně déle. Těžko se mi loučilo se sluncem,
s vědomím, že mám práci a jsem užitečná, s lidmi, které jsem tam poznala a s celým životním stylem a hlavně s mořem, které jsem mohla několikrát navštívit a plavat, i když byl březen a duben.

 

Jaké jsou tvoje další plány?

Dokončit tento projekt absolvováním dalších kurzů – uplatnění se na trhu práce v ČR a popřípadě si

skrz tento projekt najít novou práci. Hledat práci nebo nechat ji najít mě. Udržet si získané

zkušenosti, nevzdávat se a začít se věnovat věcem, které mám ráda.

Připravila Ela Chmiel, ICM Český Těšín