Regionální mix informací

Přijímačky po drátě

Zazvonil telefon. Ze sluchátka se ozval radostný hlas někdejší kamarádky ze zdrávky a zval mě  na malé posezení u kávy. „Mám spoustu novinek a zavzpomínáme na studia“ naléhala.  Nedalo jí to moc přemlouvání a tak jsme vyrazily.

V příjemném prostředí kavárny jsme vzpomínali na to, jak jsme se před dvaceti lety seznámily. Bylo to v den přijímacích zkoušek… Obě nervózní, oblečené ve svátečních šatech odpovídajících vkusu našich maminek, vydaly jsme se do boje o výběrová místa v prvním ročníku.

Věřili byste tomu, že „tenkrát“ se dělali přijímací zkoušky z rádia? Dnes mi to přijde úsměvné. Tehdy jsme opravdu usedli do lavic, přišla jakási cizí paní, zřejmě učitelka, pokynula nám usednout a spustil školní rozhlas. Hlas ze skříňky diktoval zadání nedbaje na připomínky typu „moment, já to nestihla“. Četl svým tempem a když dokončil svůj monolog, v učebně zavládlo hrobové ticho…

Ptala jsem se studentů a studentek na zdejší škole, jaké to bylo o přijímačkách. Většina z nich mi odpověděla, že na střední školu nastoupila bez přijímaček. Vím, že zážitek se školním rozhlasem je dávno, dávno, pasé, ale přesto si myslím, že jim musí něco chybět.  Navíc, u nás byl výběr opravdu tvrdý a z jednoho okresu byli přijati dva žáci. Dlužno však říci, že k maturitě došlo třicet šest žáků z třiceti šesti. Dnešní studenti tohle říci nemohou, maturitní ročníky slábnou a slábnou a já se ptám, zda to „síto“ není na místě.

Při odchodu z kavárny jsem zahlídla na stolku petici s výzvou, Nezavírejte nám primu! Ano, souhlasím. Děti je třeba vzdělávat a neotevřít první ročníky víceletých gymnázií není to, na čem by se mělo šetřit, ale buďme spravedliví!

–

Hana Šnajdrová, regionální koordinátorka – redaktorka, kraj Karlovarský