Připravený cestovatel

únor_ICM_CeskyBrod_foto

Poznávání nových zemí, krajů, místního koloritu, hudby i zvyklostí miluji, i když nervozita z létání stále zůstává. Cestujeme jako pár bez cestovních kanceláří, protože pokud nejste líní, tak to zvládnete ve většině případů sami a za mnohem lepší cenu. Jen pro zajímavost sledujeme program cestovek, hlavně jaká lákadla nabízejí, a pak si podle toho připravíme vlastní program.

 Moje angličtina má stále velké mezery, ale snaha a ochota dorozumět se se cení. Obvykle máme pro konkrétní zem a jejich jazyk připravená základní slovíčka pro pozdrav, poděkování, popřání dobrého rána či večera, dotaz, kterým směrem či kam vyrazit. Někdy je to trochu jazykolam, například přečíst ulice a výrazy na Islandu byla docela legrace, ale kdo z vás dokázal zopakovat bez přípravy název sopky Eyjafjallajökull, jejíž erupce omezila letecký provoz nad Evropou v roce 2010?

Po odsouhlasení termínu, aby nám to oběma vyhovovalo, začínáme hledáním cenově výhodných letenek, oslovujeme vytipované půjčovny aut (u nerenomovaných půjčoven je určitě dobré si pročíst reference od zákazníků), připravíme si itinerář cesty a zajišťujeme si ubytování. Nejoblíbenější je pro nás Booking.com, který zatím nikde nezklamal. Ubytování vždy splnilo to, co slibovali a využíváme ho pro hledání ubytování v zahraničí i u nás. (Zase hodně dáme na reference a hodnocení od zákazníků, dost často se shodujeme). V počátcích cestování nás občas něco zaskočilo. Například pro nás byla překvapením třeba plně vybavená a nezamčená chatička v Norsku v poměrně rušném kempu, kde jsme nalezli na dveřích vzkaz: Jsem na rybách, pokud ho potřebujete, klíč je pod rohožkou. Ubytujte se, zastavím se večer. Nebo na Islandu kód pro elektronický zámek poslaný sms, kdy majitelka byla na cestách. Celý dům jsme měli jen sami pro sebe a peníze za ubytování jsme při odjezdu vkládali do dopisní schránky! To nám zpočátku přišlo neuvěřitelné, ale moc se nám to líbilo. Pak už jsme byli zkušení a se samozřejmostí se obsluhovali v samoobslužném stánku se zmrzlinou, ovocem nebo zeleninou (v severských zemích obvyklých), kdy si vyberete oceněné zboží a stanovenou cenu hodíte do kasičky nebo si tam i rozměníte, pokud nemáte drobné. (U nás jsem to zatím neviděla a asi ještě dlouho neuvidím).

Jsme možná konzervativní, ale vždy si k základnímu platíme i připojištění na cesty (nikdy nevíte, co se může stát a jestli se vám už někdy ztratil kufr, tak víte, o čem mluvím). U trochu problémových zemí se evidujeme v DROZDU: registrace na cesty u Ministerstva zahraničních věcí (https://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/registrace_obcanu_pri_cestach_do/index.html). Itinerář máme podrobný, předem vytištěný a rozepsaný na každý den a máme v něm suchou i mokrou variantu. Máme zde vyhledané a vypsané spoje, ceny za jízdné a názvy zastávek, případně i foto příslušné jízdenky či kupónu (někdy jsou si hodně podobné). Název a adresu ubytování včetně GPS pozice + kontakt na recepci či ubytovatele. Předem máme vyhledané turistické cíle, které ten den chceme navštívit, předem vyznačenou trasu v navigaci, abychom ráno jen zadali cíl a nezdržovali se vyhledáváním. V hodně velkých městech se špatně parkuje, tak si přivstaňte a vyrazte brzy ráno, pak se často lépe chytíte na parkovišti či uvolněném místě. Do muzeí i památek také vstupujeme mezi prvními návštěvníky hned po otevření, bývá to volnější a víc si toho prohlédnete i vyfotíte.  

Informací o cestování je mnoho, často se při něm navazují i dlouho trvající přátelství a potkávají zajímaví lidé, záleží jen na vás, jakou variantu zvolíte a hlavně, jak si svůj volný čas užijete.  

Za ICM Český Brod, Zdenka Bočková