První měsíc v Norsku aneb „Where are you from?“

ORLOVÁ (4)

Od druhé půlky srpna se započala moje takřka půlroční dobrodružná etapa života zvaná studijní pobyt Erasmus v norském městě Trondheim, nacházejícím se v první třetině Norska cca 500 km severně od hlavního města Oslo, a v době, kdy tento příspěvek píšu, tak za sebou mám víceméně měsíc.ORLOVÁ (4) Zdálo by se, že už za tu dobu člověk hodně věcí zjistí. Na jednu stranu ano, už vím, kde je největší obchoďák, co se kde dá a nedá kdy koupit, tj., že náš národní nápoj – pivo tady v supermarketu nekoupíte ve všední dny po osmé hodině večer, v sobotu po šesté a v neděli vůbec, ale dívat se na něj můžete kdykoliv. Zase jsou tu obchody mnohdy otevřené déle než u nás, můžete si v nich koupit švédský žvýkací tabák SNUS a sauna je tu v podstatě standard každého bazénu a skoro všichni (věk v tom moc nehraje roli) tady umí anglicky, což má demotivující efekt ke snaze se učit Norsky. Platit v hotovosti už tu taky není v módě, a to mají velmi zajímavé mince s dírou uprostřed, snažil jsem se zjistit, k čemu je to dobré, a jediné, na čem jsme se shodli, je, že na vytváření náhrdelníků či náramků. Pojďme ale postupně…

ORLOVÁ (3)

První týden byl plný seznamování a objevování. Měli jsme takzvaný „oriental week“, neboli orientační týden, kde jsme se seznamovali navzájem, ale také zjišťovali, jak věci fungují v Norsku. Tohoto uvítacího týdne se nás účastnilo cca tisíc studentů, takže se jednalo o vážně monstrózní akci a nelze jinak než jen smeknout, jak skvěle byla zorganizovaná. Zažili jsme inauguraci, neboli uvedení nových studentů, které oproti příliš serióznímu stylu, jaký je u nás v Česku, mělo spíš podobu malého festivalu, který měl jednu stage. Dále pro nás byla připravena grilovačka, kde sledovat nekonečnou frontu tisíce hladových studentů a naprosto ochotných dobrovolníků bylo velmi zajímavé. Taky byla městská bojovka, kde jsme počítali počet soch na místní katedrále (prý jich je 78), nebo hledali místní policii, abychom potom věděli, kam jít, až se půjdeme povinně registrovat. Ale také jsme měli možnost jít na túru, osobně jsem byl na jedné kratší okolo místního fjordu, do kterého jsem dokonce vlezl (asi naposled). A byli jsme i na fotbale, kde vyhrál Trondheim nad Tromsem, myslím 3:1. Byl to hezký a zajímavý týden, u kterého jsem vlastně i rád, že už skončil, přece jen být v takovém tisícovém davu není zas tak úplně můj styl. Na věty, odkud jsem a co studuju, už se mi ani nechtělo odpovídat.ORLOVÁ (2)

Pak už ale začala realita, tedy škola. Začíná se tu dříve, a snad i končí. Zajímavé je, že jsou tu přestávky po 45 minutách, a to 15 minut, takže se nejede v kuse 90 minut jako u nás. Je fajn, že si člověk odpočine, na druhou stranu je výuka trochu roztahaná. Samotná fakulta, kam chodím, je fakulta sociálních studií a projektového managementu. Říká se jí Dragvoll a je to spíš takový kampus, tzn., najdete tam vše, co student k životu potřebuje, ba i něco navíc. Kavárnu, menzu, potraviny, knihkupectví, knihovnu, budova je plně bezbariérová, a co mě vážně baví, dá se tam prakticky bydlet, protože každý student, který má studentskou kartu, se do budovy dostane kdykoliv, kterýkoli den a čas a celkově mi přijde, že škola je zamýšlena tak, aby tam člověk chtěl zůstat, a ne hned v první moment, co to jde, ze školy vypadl. Ale abych nebyl přehnaně optimistický, vyznat se v učebnách je pro mě stále trochu boj, a když trochu víc zaprší (což je prakticky každý den), tak přes krásně prosklenou střechu kape voda a vznikají kaluže, takže i soudruzi v Norsku někde asi udělali chybu. A co mě taky zaráží je, že můžete mít jen jednu zkoušku v jeden den.

A jak se žije v Norsku? V podstatě stejně jako všude na světě, ale rozdíly přece jenom jsou, i když v drobnostech. Jakože zásuvky jsou opačně otočené, klíče se strkají taky z našeho pohledu vzhůru nohama, když na autobus nezamáváte na zástavce, tak vám může ujet, nebo když nezmáčknete tlačítko zastavit, tak se jede dál.

Trondheim je vůbec město plné studentů a tím pádem velmi živé a plné možností každodenní zábavy. Z nějakých 180 tis., obyvatel je cca 30 tisíc studentů, a to nejen mezinárodních, ale hodně je tu Norů ze severu či také z Osla, jakožto hlavního města. A je rozhodně super, že stačí zajet na konečnou autobusu, které jezdí velmi pravidelně, a je člověk v podstatě na horách, u fjordu, aquaparku nebo můžete dojet na jeden z malých ostrůvků.  Je tu taky velká řada křesťanských kostelů, a to jak starých dřevěných, tak nových a moderních. Pro nás možná trochu neobvyklé je, že jsou tu víceméně narvané k prasknutí, třeba díky tomu, že nedělní shromáždění začínají v jedenáct? Možná je to i tím, že norská církev je v podstatě víceméně pořád státní, a i když už snad proběhla tento rok nějaká zákonná odluka, myslím si, že luteránská tradice k Norům nějak patří, a ta shromáždění mi přijdou o to živější, a to i přesto, že tomu většinou příliš nerozumím. Nuda tu tedy opravdu není, jen je třeba mít na to sponzory, nebo se hezky usmívat (teda můžete to zkusit, mně se to zatím nepodařilo).ORLOVÁ (1)

Norsko je ale samozřejmě taky země plná kontroverzí a odlišností.  Statisticky se řadí k jednomu z nejlepších sociálních systémů na světě a prý je to dle žebříčků nejlepší země k životu, ale nevím, jestli by s tímto tvrzením všichni Norové souhlasili, a i zde dochází k neuvěřitelným situacím, jakože například děti v jedné  školní družině v Trondheimu jsou prý striktně děleni na kluky a holky a podle toho můžou jenom kluci hrát fotbal a holky dělat náramky, nikoliv naopak. Na druhou stranu homosexuálním párům je dovolená adopce dítěte a můžou mít svatbu v kostele.

No to by prozatím asi stačilo, tak zase příště a Hade /norsky ahoj/!

 

 

  1. 9. 2016 Trondheim

Miroslav Sedláček, ICM Orlová

 

Přidej komentář jako první k "První měsíc v Norsku aneb „Where are you from?“"

Zanechte komentář