První semestr na vysoké škole

cropped-remix.png

První semestr na vysoké škole byl pro mě jeden velký zážitek, a kdybych nejela na studijní pobyt do Estonska, nic by ho nemohlo překonat.

První semestr! Už jen to slovo semestr mi nahánělo hrůzu a nedokázala jsem si představit, co to bude znamenat. Doté doby jsem znala jen běžný školní rok, jehož řád a průběh byl jasný.  Průběh semestru jsem teoreticky znala, ale nevěděla jsem, co to bude znamenat. Nejvíce mě děsilo to zkouškové období na konci semestru, kterým nás strašili všichni přednášející.

První školní den na vysoké škole byl jako každý první den na novém místě plný očekávání a napětí. Já jsem se cítila tak trochu jako Alenka v říši divů, protože jsem koukala do svého rozvrhu a nechápala jsem, kam mám jít. V rozvrhu na mě koukali různé zkratky předmětů a místností a orientační tabule jsme měla pocit, byli napsané arabsky. Naštěstí jsme nebyla jediná, kdo byl ztracený a spolu s dalšími desítkami ,,prvákú“ jsme našli tu správnou místnost. Během prvního informačního týdne jsem se aklimatizovala a pomalu začala chápat, jak ten semestr vlastně bude probíhat.

V dalších týdnech mého studia jsem měla pocit, že bych si měla pořídit postel do knihovny, protože chodit spát na pokoj na koleji je jen ztráta času a přitom jsme netušila, co nastane, až bude zkouškové období.

Každý z přednášejících, který měl milión titulů před jménem i za jménem a člověk se bál dotyčného jen oslovit, aby nepopletl tituly, měl podle mě neuvěřitelné nároky na samostudium, a tudíž knihovna se stala mých druhým domovem.

Když se moje studium ustálilo a já si zvykla na nový režim, už tu bylo první zkouškové období. V prosinci nám jedna přednášející vypsala předtermín na zkoušku z češtiny. Nestresoval mě tolik ten předmět, ale spíše fakt, že je to první zkouška na VŠ. Představa, že bych neuspěla byla naprosto neuvěřitelná. Ale nakonec tuto skutečnost ještě více umocnila moje spolubydlící, která věděla snad úplně všechno o každém autorovi, na kterého bych si vzpomněla i na toho, na kterého bych si nevzpomněla.

V šoku z toho, že její znalosti jsou prý standardem a neví nic extra jsem se opravdu  nastěhovala do knihovny a v rekordním čase jsem se snažila natěsnat do vystresované hlavy co nejvíc informací. Skoro jsem se bála chodit spát, protože se mi to zdálo jako plýtvání časem….

Takhle jsem si tedy studentský život nepředstavovala, kde jsou ty pařby, kde je ten volný čas, kde jsou ty párty?

S blížícím se termínem zkoušky jsem byla stále a stále nervóznější a přišlo mi, že místo toho, aby se moje vědomosti rozšiřovaly, tak naopak rapidně klesaly.  Samozřejmě vlivem únavy klesala i moje výkonost a já paradoxně spala déle než bych spala za „obvyklých“ podmínek.

Ve snech mě budily noční můry, kde za katedrou seděla přísná brýlatá učitelka s dvoumetrovou rákoskou a zkoušela mě. Při každém mém zaváhání mě přetáhla rákoskou a pro jistotu ještě švihla do vzduchu bičem.

V osudné ráno jsem samozřejmě zaspala a pomalu v pyžamu doběhla před dveře zkoušejícího….. a jak to dopadlo? To si povíme příště….

Pro ICM Cheb

Jiřina Krejčová