Radosti a strasti au-pair, aneb (nejen) kulinářské postřehy z rakouských Alp

Přemýšlíte, jaký je každodenní život au-pair? Tak nahlédněte do zápisků Terezy Slezákové, která odjela do Rakouska, vypomáhat rodině žijící v horách s péčí o děti, domácností i hospodářstvím. V jejích zápiscích najdete i kulinářské postřehy.

Listopad 2014

KaspressknoedelsuppeDeštivý čtvrtek. Žehlila jsem dneska kopu ložního prádla na bügelmaschine – na mandlu. Vytřela podlahy v celém přízemí a chovala Katharinu, které evidentně změna počasí neudělala dobře (včera bylo slunečno a jasno, na rozdíl od zachmuřeného a uplakaného dneška). I Dachstein se schovává v mlze a jen tak se neukáže. Taky Jakob je dneska ukňouraný. Barbara vařila vývar s mrkví a k tomu kasbrezknödl, což je takový tradiční „příkusek“ k polévce či salátu. V každé hospůdce na sjezdovce si můžete kasspressknödlsuppe objednat. KassKäse – sýr, pressbrezel – strouhanka nebo drobky nebo prostě suchá houska a knödl překvapivě – knedlík. Kupa kostiček ze starých housek se promíchá se sýrem nakrájeným na kostky. Na másle se osmahne cibulka, zalije se to mlékem a až je mléko teplé, nalije se to do housek a promíchá. Pak se přidá vajíčko, petrželka, možná snad i trochu mouky a vytvoří se z toho kompaktní hmota. Ta se potom buď opeče na přepuštěném másle, nebo se upčče v troubě.

A jaké jsou mé dosavadní kulinářské postřehy?

Krupicový trhanecSnídaně tu bývá většinou sladká – chleba, housky, vánočky a jiné tzv. Milchbroty, čili sladké pečivo s máslem, marmeládou, medem a samozřejmě pro děti s nutelou. Vzhledem k tomu, že mléko je v naší rodině zdrojem obživy a nikdy neschází, přidává se prakticky do všeho… do dětí zvlášť. Po ránu sosají brčkem teplé kakao, přes den mléko, večer křupinky s mlékem. Největší radost jim udělám pudinkem, krupicí ,nebo třeba upgreadem krupice, což je grießschmarrn – krupicový trhanec.

Není to nic těžkého. Uvaříte hustou neslazenou krupici (opravdu hustou). Na velkou pánvičku s rozpáleným přepuštěným máslem kaši kydnete a rozprostřete. Můžete přidat třeba rozinky i jiné sušené ovoce, pak opékáte z obou stran do křupava. Vůbec nevadí, když se vám hmota při obracení roztrhá. Naopak, když je totiž kaše opečená, cíleně se vařečkou roztrhá, a posype krystalovým cukrem. Ještě se pak chvilku opéká, čímž cukr zkaramelizuje. Možná by se hodila ještě skořice. Blažené děti i tatínek Simon k tomu jedly jablečný kompot a očka jim zářila jako o Vánocích. Prý je to vážně lahůdka. Inu proti gustu…

Žemlovka také nepatřila k jídlům, která bych považovala za nutné umět. A vida, tady se mi i moje teoretické znalosti kuchařského řemesla výtečně hodí, neb jsem žemlovku dělala už třikrát a taktéž s velkým úspěchem. Na svátek všech svatých totiž dostávají děti od svých kmotrů milchbrot – vánočku. Dokážete si jistě představit, jak to vypadá, když je dětí sedm… Vánoček jsme měli asi deset kilo. Proto jsem s obavami máchala ztvrdlé zbytky v mléce a říkala si, že to asi nebudou jíst. Jaké ale bylo moje překvapení, když mi mohly děti ruce utrhat, když jsem si ve slovníku našla, jak se ta hmota v zapékací misce jmenuje – der Semmelschmarren.

A co žerou krávy? Banány?!

Ano, naše krávy žerou banány. Paní Hermina ta kila loupe a dává je krávám spolu s ledovým salátem a dalšími druhy všemožných salátů, které ani neznám. Taky slepice dostanou. Vedoucí jednoho nejmenovaného supermarketu se totiž domluvil se třemi místními farmáři, že si budou jezdit pro jídlo, které prodejna vyhazuje. Je to k neuvěření, ale za pouhé dva dny se v supermarketu nashromáždilo obrovské množství starého pečiva – asi 15 černých těžkých pytlů, mnoho beden salátů a jiné zeleniny a ovoce, např. maliny, borůvky, kopy citrónů, pomerančů a mandarinek, kila hroznového vína a banánů. Náš devítimístný autobus byl narvaný k prasknutí. Myslela jsem, že mě šálí zrak, když jsem to viděla. Oficiálně tohle obchodní řetězce dělat nemohou, vše se musí vyhodit. Obrovské množství ještě poživatelného jídla! A to se jedná pouze o jeden jediný supermarket v malém rakouském městečku…

Celá ta kopa vyložená v garáži je mementem našeho blahobytu… Dobytek zkrmí staré pečivo a většinu salátů a i my máme každý den salát. Dětem nakrájím každý den mísu ovoce, nebo připravím ovocný salát. Do garáže chodím a vybírám suroviny na vaření celý týden. Květák, brokolice, žampiony, cibule, rajčata… žijeme především z tohoto „odpadu“, já tedy dozajista. Když ochutnám obrovské borůvky, chutnají spíš jako nějaká hmota, než borůvkově. Napadne mě podívat se na zemi původu – Argentina…

Jinak život na statku, to je vůbec kapitola sama o sobě, ale o tom až příště.

Autor: Tereza Slezáková

Fotografie: de.wikipedia.org, Kateřina Opatrná

Kateřina Opatrná, regionální redaktor, ICM Prostějov

Přidej komentář jako první k "Radosti a strasti au-pair, aneb (nejen) kulinářské postřehy z rakouských Alp"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*