Exkluzivně! Rozhovor s Magdalénou Křížkovou – dopravní policistkou

Březen2foto

Tentokrát se žáci Academic School rozhodli vytvořit řadu rozhovorů s mladšími členy záchranných složek. Tuto sérii odstartovala pohledná 26-letá dopravní policistka Magdaléna.

Jaký je rozdíl mezi klasickým policistou a dopravní policistou?

Ve službě jsem od listopadu, takže to zatím nedokážu celkově zhodnotit, ale hlavní rozdíl je asi v tom, že my – dopravní policie – jsme hlavně venku na ulici a každý den máme pevně dané stanoviště, kde musíme stát. Vždycky máme určeno, jestli je to akce zaměřená proti alkoholu, na cyklisty, na neosvětlené chodce… Policisté na obvodním oddělení se zabývají všemi přestupky a zločiny, ale my řešíme jenom přestupky v dopravě, což jsou hlavně dopravní nehody.

Co byla zatím nejvážnější nehoda, u které jste byla?

Nejvážnější nehoda byla u Huštěnovic, ta byla smrtelná. Když jsme přijeli, z havarovaného auta nezbylo nic, bylo úplně zmáčknuté. Při takové nehodě se pomačkají plechy, ale i člověk.

 

Připravili vás v kurzech na to, že budete chodit do škol dělat přednášky o prevenci?

To nás zatím neučili.

Proč jste šla k policii?

Řekla jsem si, že až dokončím gymnázium, tak půjdu hned k policii. Policie, ale v té době vůbec nehledala nové lidi, a tak jsem se tam nedostala. Šla jsem tedy na vysokou školu. Když jsem skončila studium, situace už se změnila, policie začala hledat nové posily. Šla jsem na fyzické a psychické testy a prošla jsem.

Co vás na vaší práci baví nejvíc?

Pro mě je práce pro policii splněný sen a zatím jsem nadšená. Baví mě skoro všechno. Nejvíc mě ale naplňuje to, že pracuji s lidmi. Někdy je to komplikované, protože někteří lidé  jsou naštvaní, že jsme je zastavili, protože nestíhají. Ale někdo je naopak tak milý, že si s vámi povídá a přizná chybu. Prostě mě baví, že jsem s lidmi v kontaktu.

Byl od začátku váš sen být dopravní policistkou?

Práce na obvodním oddělení by mě nebavila, nebavilo by mě dělat kompletně všechny přestupky a zločiny. Na obvodním oddělení se řeší úplně všechno. Někdo například zavolá, že ho někdo zmlátil a musí se jít do hospody. Já si jako žena nedokážu představit, že bych tam šla a musela bych v potyčce zasáhnout. I u  nás – na oddělení dopravní policie –  jsem zatím jediná žena.

 

Jakou moderní techniku v práci používáte?

 

Tak, máme například laser, kterým měříme rychlost. Dál máme k dispozici dobře vybavený Passat. Máme nové kamery, se kterými zaznamenáváme zásah ve chvíli, kdy se nám zdá, že se může něco nepříjemného stát. Je to pak pro nás potvrzení toho, že jsme postupovali správně.

Když policie měří rychlost, musí ji být vidět?

 

Nemusí být vidět, to není naše povinnost. Na silnici je značka, která určuje povolenou rychlost. Většinou řidiči naše auto vidí, ale máme možnost být schovaní. Jezdíme občas v “civilním” autě, které nemá žádné pokreslení. Uniforma však je vždy povinná. Zatím se mi nestalo, že by mi někdo chtěl ujíždět, ale moji kolegové, kteří jsou ve službě déle, to zažili. Většinou to byli řidiči pod vlivem alkoholu, nebo omamných látek. V ten moment takoví řidiči nemyslí a jsou to vyloženě blázni. Nedělá jim problém jet nejvyšší možnou rychlostí a vjet třeba do pole. Moji kolegové mají rodinu a jsou při smyslech, tudíž nejsou schopni jet maximální rychlostí, protože je to nebezpečné a může se stát, že jim takový řidič ujede. Obvykle ale taky špatně skončí.

 

Jak máte velký rajón?

Vyloženě náš okres.

Jak vypadá váš den, třeba například dnešek?

 

Vrátila jsem se z noční. Po každé směně musí být deseti hodinový odpočinek. Tak dnes mám nástup do služby ve dvě hodiny a máme v plánu jít měřit rychlost do Babic, tam budeme asi dvě hodiny. S osobním životem je to teď horší, moc času nemám. Přijdu domů a spím, nemám řád, protože pokaždé je to se službou jinak. O víkendech pracuji a nemám čas, věnovat se osobnímu životu.

 

Jak to budete zvládat, až budete mít rodinu?

Já jsem se bála, že se na to zeptáte. Nechápu, jak to ostatní zvládají, ale mně se zdá, že jsem v práci neustále. Nechci si stěžovat, jsem spokojená. Teď jsem sama, takže je mi to jedno, ale mít děti, tak nevím, jak bych to jako žena zvládala. Nevím, čekám, nějak se to vyvine.

Co říkali vaši rodiče na to, že jste se dala k policii?

 

No, tak moji rodiče to příliš nechápali. U nás v rodině jsou všichni podnikatelé. Ale byl to můj sen od základní školy, takže moje rozhodnutí tolerovali.

 

Pro ICM Uherské Hradiště Natálka, Alex, Markus a František