Rozhovor s Eliškou Vrankovou

IMG_7397

Eliška Vranková – fantom hradišťských kaváren. Zjeví se z ničeho nic, nádherně zahraje pár skladeb na klavír, vypije si kávu a zase odejde… Chtěli jsme o ní zjistit víc, a tak jsme si ji pozvali do Íčka, kde ji klasicky vyzpovídali žáci novinářského kroužku František, Natálka, Markus a Alex.

IMG_7391

Eliško, jak ses dostala ke hraní na klavír?

Částečně sama, protože mě zajímala hudba a taky mě inspiroval můj děda, který hrál a hraje na spoustu hudebních nástrojů. Na klavír jsem začala hrát v první třídě. Teď už mám dokončené oba cykly na hudební škole a už hraji jenom pro radost.

Jaký hudební žánr posloucháš?

No, možná byste si mysleli, že poslouchám hodně klavírní hudbu, a je to pravda. Mám hodně ráda Mozarta, Vivaldiho a Beethovena. Taky si ráda poslechnu některé romantiky, třeba Liszta, na druhou stranu si ráda zajdu do klubu na Mír nebo na nějaké podobné akce, kde se poslouchá elektronická hudba.

Máš nějaký hudební vzor?

Líbí se mi úprava hudby od Piano Guys. Piano guys jsou violoncellista a klavírista, kteří tvoří covery na pop music i na vážnější hudbu a  mým velkým vzorem jsou proto, že to zahrají úplně přesně tak, jako bych to zahrála já, kdybych mohla.

Na jaký hudební nástroj by ses chtěla naučit?

Zkoušela jsem hrát na kytaru a ze stejného důvodu, kvůli kterému jsem musela odložit kytaru, jsem musela odložit i housle. Když člověk hraje na nějaký strunný nástroj, tak se mu struny zarývají do polštářků prstů, a pak člověk ztrácí cit v konečcích prstů, což je dobré, když člověk hraje na strunný nástroj, ale pro klavírní cítění to dobré není. Zkoušela jsem akordeon, protože  jsou to zase jenom klapky, ale to tahání je docela těžké.

Myslíš si, že máš na hudbu talent, nebo jsi na tom musela tvrdě pracovat?

Myslím si, že mě někdo obdařil strašně velkým talentem – myslím si, že kdybych tvrdě pracovala, tak už nejsem tady v Hradišti, ale působím někde jinde. Já jsem právě moc tvrdě netrénovala, ale prostě mi to jde.Za to jsem taky moc vděčná.

Takže hudbu děláš pro zábavu, nemíníš se jí živit?

Jak se to vezme, uvažovala jsem o tom, že bych šla na konzervatoř, dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec jsem na gymplu. Přemýšlela jsem také o tom, že po gymplu půjdu na konzervatoř. A to jsem si taky rozmyslela, protože nevím, jestli by mě to neomrzelo, kdybych to měla jako dril. Protože když se to musíte učit, učí s to hůř, než když to děláte pro zábavu. Mým cílem je těšit hudbou lidi, toho se držím a to se mi zatím asi daří, takže tak to bude i do budoucna.

Míváš při hraní trému?

Mívala jsem  trému,  když jsem začínala hrát v  kostele na varhany, ale když tě to baví, tak to děláš dobře. Vždycky to platí.

A jak dlouho ses učila hrát na klavír?

Třináct let jsem chodila na základní uměleckou školu,  teď je to 16. rok, co hraji.

Je tady ještě někdo, kdo tě má co naučit ?

(Smích) Určitě, skoro všichni. Zahraji určitě skoro všechno. Některé skladby jsou prostě těžké a některé nezahraji, protože na to nemám tak uzpůsobené prsty. Někteří umělci měli naprosto obrovské ruce, takže dosáhli mnohem dál na klapkách, než je prostě oktáva a víc. A jinak se dá naučit také hudební technika.

A s kým by sis nejraději zahrála?

S lidmi, kteří mají stejné názory na hudbu jako já. Takže ráda hraju se spolužákem, který nádherně hraje na housle. Ráda hraji i čtyřručně na klavír, to tedy přemlouvám mámu, aby si se mnou zahrála. Jinak je mi nejspíše jedno s kým se dám do spolupráce, ono to záleží na tom, jak si sednou lidi. Špatně se ti bude pracovat s lidmi, které nemáš ráda. S těmi nemůžeš dělat hudbu, protože z toho vznikne něco, co není hezké.

Chtěla by sis ty někdy zahrát v O2 aréně?

(Smích) To bych tu trému měla. Nevím, jestli jsem až takhle sólový hráč.Kdybych měla někdy možnost udělat takový obrovsky velký koncert, promyslela bych to z toho druhého konce.Co by tam mělo být, jaké lidi tam mít, jaké nástroje. Aby prostě posluchač odcházel s tím pocitem, že pro dnešek už dostal všechno, co chtěl. Takže bych to nebrala tak, že teď já něco předvedu. Chtěla bych spíše propojit  lidi, a udělat z toho krásný zážitek.

Umíš si, Eliško, představit život bez hudby?

Ne, to nedokážu, asi ne vůbec. Mám ráda ticho, to neříkám, ale tóny mi prostě zní líp.

Nebála by ses, že by tě přepadávali paparazi, kdybys byla hodně známá?

Vy jste takový paparazi. (Smích) Myslím, že když člověk dělá dobré věci a chová se tak, jak by měl,  žádných novinářů se nemusí bát.

Který předmět na gymplu nenávidíš?

Už ho nemám, ale chemii.

A co tedy po gymplu?

Tak já vám představím svou druhou vášeň. Jsou to jsou jazyky, hlavně francouzština. Takže plánuju jít na Karlovku na kulturní komunikaci, nebo na něco takového. Rozhodně chci cestovat, nejlepší by bylo, kdybych to mohla propojit právě s hudbou.

Hráváš někdy i mimo Hradiště?

Jo, v Uherském Brodě se teď otevřela restaurace, jmenuje se u Černého Janka. A tak sem tam tam vytvoříme nějaký hezký hudební večer, ale není to tak pravidelné jako v Hradišti.

Kde se vidíš za 10 let?

Určitě v Česku. Tak za 10 let bych mohla mít více méně dostudováno. Mohla bych třeba i mít nějakou rodinu. No, a kdyby všechno šlo tak, jak by mělo, někde bych překládala a nebo dělala na ministerstvu školství a pořádala tam jazykové projekty pro lidi. To bych dělala ráda. V tom se hodně vidím. A samozřejmě bych dělala nějakou tu hudbu.

Čeká tě maturita, jak se cítíš?

Čeká, čeká. Cítím se skvěle, protože maturuji z češtiny a docela ráda čtu, i když trochu jinou literaturu, než máme v kánonu. Potom angličtina, francouzština a hudebka. Takže se na maturitu těším.

Když se vrátím k těm projektům, napadlo tě někdy nějaký udělat třeba s přáteli?

To už tak trošku děláme. S kamarádem ze sboru, který taky chodil na gympl. Ten má doma svoje mini nahrávací studio a je ještě skvělý fotograf. Takže jsme se rozhodli, že se sejdeme a něco natočíme, ale jsme oba dost časově vytížení.

Když jsi tak vytížená, co je tvoje priorita?

Moje priorita je být v každém okamžiku spokojená a dělat, co mě baví. Každý den si najít něco, co mi udělá radost, nebo čím já můžu udělat radost.

Co pro tebe hudba znamená?Jakou souvislost mají jazyky a hudba?

S mamkou jsme se shodly, že se možná tak dobře jazyky učím díky hudebnímu sluchu. Klavír a hudba pro mě znamenají naprosté osvobození. Hudba je jazykem lidstva, protože jí rozumí všichni, rozumí těm pocitům, které hudba vyjadřuje.

IMG_7397

Informační centrum pro mládež Uherské Hradiště