Rozhovor s úspěšným sportovcem, akrobatem a hercem z Frýdku-Místku Filipem Gavlasem

Filip Gavlas3

Rozhovor s úspěšným sportovcem, akrobatem a hercem z Frýdku-Místku, Ing. Filipem Gavlasem

Taekwon-doAhoj Filipe! Vím, že jsi velmi úspěšným Taekwondistou. Věnuješ se tomuto sportu opravdu spoustu let, působil jsi v české reprezentaci, dosáhl jsi obrovských úspěchů na ME a MS. Ale nevím, jak to všechno začalo a co bylo hlavním „spouštěčem“, že Tě korejské bojové umění natolik pohltilo… Mohl bys prosím popsat, jak to všechno začalo?

Začalo to asi v 6 letech, kdy mě moje maminka dovedla na trénink taekwonda ve Frýdku-Místku, kde mělo taekwondo tehdy velký ohlas a vůbec veškerá bojová umění byla na vzestupu. Asi bych neřekl, že mě to nějak extra pohltilo nebo nějak extra bavilo (smích), byl jsem od mala strašně akční dítě –
s tatínkem jsme lezli po skalách, jako rodina jsme hodně chodili po horách, jezdili na cyklotúry apod. Tohle byla jedna z dalších aktivit, kde jsem se mohl zase vyřádit. Vášeň přišla, troufám si říct, mnohem později, ale o to víc intenzivnější byla a trvá doteď a už se jí asi nezbavím a ani nehodlám. Taekwondo se stalo přirozenou součástí života ve všech směrech. Teď už jsem v pozici, kdy vedu oddíl a na mé osobní tréninky už není tolik času jako předtím. Energii věnuji především našim studentům a snažím se předat vše, co jsem se za ta léta naučil já. Byť jsem na tuhle pozici velmi mladý, přišlo to opět (jako ostatně všechno v taekwondu) přirozeně a i když bych možná rád ještě závodil a vyhrával šampionáty, tohle je teď pro mě alfa omega, co se týče mého života v taekwondu. Je to možná ještě větší potěšení vidět vyhrávat a osobnostně růst lidi kolem sebe a být u toho, když se jim v životě plní jejich sny.

Byl jsi vždy spíše talentem, kterému bylo „z hůry dáno“ nebo ses musel k úspěchům postupně vypracovat a „makat“ na sobě víc, jak ostatní?

Myslím si, že úplný antitalent jsem nikdy nebyl, jak jsem říkal, vyrůstal jsem ve sportovně založené rodině. Nicméně myslím, že jsem ani nebyl jeden z těch absolutních talentů, měl jsem kolem sebe vždy několik jedinců, kteří mě předčili. Paradoxně Ti nikdy nevydrželi dlouho kolem mě a časem jsem je prostě dohnal. Když jsem se nedávno nad tím zamýšlel, byl jsem opravdu poctivý, co se týče docházky na tréninky. Prakticky jsem nevynechal trénink, pokud to vyloženě nebylo nutné kvůli zranění nebo nemoci, ale těch jsem také míval opravdu málo a klepu na dřevo, že to tak bylo a stále je. Možná tahle píle, mi později přinesla to vytoužené ovoce.

Můžeš se pochlubit svými nejlepšími umístěními? Na jaké jsi nejvíce pyšný a proč?

Určitě je to mé první vítězství ve sportovním boji z ME 2012 v Bulharsku. Tohle byla pro mě velká vzpruha v taekwondu, míval jsem vždycky docela smůlu na pavouky a v prvních kolech vždy dostal pozdějšího vítěze kategorie, což samozřejmě neberu jako výmluvu, spíš jen konstatování. Díky tomu mi ale chyběl ten náboj znovu projít celou náročnou přípravou a postavit se znovu na ring
s myšlenkou, že tam budu jen 4 minuty a pojedu domů. Od té doby už to šlo lépe. A asi můj největší úspěch je prvenství na ME v Bělorusku z roku 2014 ve sportovním boji a následné druhé místo
v disciplíně technických sestav. Stal jsem se díky tomu také nejúspěšnějším závodníkem tohoto mistrovství Evropy.

Popiš nám, jaké to je stát na stupni vítězů a slyšet českou hymnu? Jak jste vůbec prožívali s týmem české reprezentace vyhlášení výsledků?

Je to skvělý pocit, nedá se popsat.

A jak hodnotíš „repre partu“ během Tvého působení? Měli jste nějaké rituály? Vzpomínáš rád na toto období?

Repre parta byla vždycky moc fajn. Vzájemně jsme se všichni podporovali, reprezentovali jsme přece naši zem! Nováčci v repre měli vždycky nějaké speciální úkoly, které museli během závodů plnit. Byly to nejrůznější taškařice od naučení cizinců českému jazykolamu až po ježdění na pásu pro zavazadla na letišti. Nazývali jsme to jako ,,přijímačky do repre”. Já jsem třeba musel jít na afterparty (party po závodech pro všechny závodníky) v suspenzoru :-D.

Dá se říct, že je pro Tebe Taekwondo srdeční záležitostí?

Ano, je to moje srdeční záležitost a i můj osobní život mu hodně přizpůsobuji.

Narážím na to, že v dnešní době je spoustu mladých lidí, pro které je sport spíše stresem než radostí. Sportování jim nic neříká…  Žáci základních škol neudělají kotoul… Největším strašákem už není matematika, ale něco tak přirozeného jako je pohyb…

Co si o tom myslíš? Kde je problém?

Myslím, že je to ve vedení dětí k pohybu od útlého dětství. Ono v zásadě můžeme to svádět na tělocvikáře v základních školách, ale to je strašně jednoduché. Myslím, že ten problém je komplexnější a hlavně rodiče malých dětí by měli dbát na to, aby byl pohyb jejich přirozenou součastí života a měli z něj radost. A stejně tak je potom moc důležité celý život se udržovat v dobré fyzické kondici, protože to má přímou úměru k psychické kondici.

Jak bys Ty, člověk milující sport, namotivoval nesportující děti a mládež? Co jim pohyb přinese? Proč by se do toho vůbec měli pouštět?

Nemá smysl kohokoli zvenku motivovat. Ukážu jim cestu, zajímavou a zábavnou formou, řeknu jim, proč to má smysl, aby to uchytilo i jejich vědomí. Vše ostatní je už na nich. Musí to přijmout. Ze zkušenosti vím, že pokud je pro ně sportování takový problém, jedna motivace jim nepomůže. Musí začít od sebe. Zapinkat si s míčem, zajít si zaběhat jen tak s pejsekm ven…, cokoli. Postupně ty aktivity prohlubovat, zahrát si volejbal, zaběhat si čtvrtmaraton. Nemusí se vyloženě stát profisportovci, ale musí udělat první krok a potom postupně, klidně pomalu dělat kroky další. A tak je to se vším :-)

CirkulumFilipe, Ty nejsi talent pouze ve sportu. Vystudoval jsi Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, obor herectví. Jak to, že jsi upřednostnil herectví před sportovní kariérou?

Myslím, že jsem nic neupřednostil před ničím. Konzervatoř mě nadchla a chtěl jsem se na ni prostě dostat. Byl to můj cíl, který jsem si vytyčil. Během konzervatoře jsem ,,kloubil” tréninky s hodinami herectví, které jsme mívali mnohdy do pozdních večerních hodin. Obojí bylo pro mě důležité. Ve sportovní kariéře jsem normálně pokračoval a možná ještě stále pokračuji doteď.

Popiš nám, jaké zkušenosti sis z konzervatoře odnesl? Co Tě Tvá alma mater naučila?

Naučil jsem se tam nesmírně moc rozumět lidské řeči a člověku jako takovému. Myslím si, že než jsem nastoupil na konzervatoř, byl jsem v zásadě introvertní člověk. Konzervatoř mi v tomto otevřela mé druhé já, které bylo mnohem přátelštější a sociálně založené. Navazování kontaktů a přátel se od té doby pro mě stalo o tolik jednodušší jako nikdy předtím. To je pro mě asi opravdu nejvíc, co mi tato škola kromě práce s textem, s tělem, jevištěm a hereckou rolí dala.

Působíš/působil jsi na prknech Národního divadla moravskoslezského a hrál jsi už i v několika filmech. Jaké role jsi obsadil a prozraď nám, kde Tě můžeme nyní vidět?

Za dob studia na konzervatoři jsem v NDM hrál v několika operetách (Tři mušketýři, Hello Dolly, Zvoník) a také v činohře (Válka s mloky, Masopust, Princezna Burgundánská). Nikdy to nebyly nikterak velké role, ale práce v divadle mě bavila a měl jsem díky tomu perfektní brigádu a to přímo
v oboru. Přesto všechno se mi podařilo být stále v reprezentaci, i když zkoušení her se běžně protáhlo na 3-4 měsíce. Zpětně si říkám, že se mi povedlo mít opravdu geniální time management. Díky této zkušenosti jsem si ale opravdu musel nalít čistého vína a přiznat si, že dlouhodobě práce v divadle pro mě prostě není to pravé ořechové. Nedokázal bych být celý rok zavřený na zkušebně a po večerech hrát představení. Herci, kteří jsou někde v angažmá, mají u mě obrovský obdiv a jsou to opravdu srdcaři.
Já jsem vždy více tíhl k hraní ve filmech, což se lehce řekne, ale hůře realizuje. Člověk si musí vytvářet kontakty a být vidět. Z velké části mi to připomíná obyčejný business. Točí se převážně v Praze, takže pro Ostraváky je to občas složité. Strávíte den cestováním, aby si Vás dvakrát vyfotili a za týden poslali sms, že vás nevybrali. To jsou ty horší případy. Někdy se ale zadaří a mě se to párkrát povedlo. Hrál jsem ve filmu Martin a Venuše, což je česká komedie. Seznámil jsem se tam s Markem Taclíkem, panem Matonohou nebo třeba s Jakubem Kohákem. Byla to dobrá zkušenost, na základě které si mě režisér poté vybral do dalšího natáčení seriálu Expozitura, kde jsem hrál v jedné epizodě. Hlavní roli jsem dostal ve filmu Mezi stěnami, který se věnoval šikaně. Hrál jsem mimochodem toho, kterého šikanují :-D. Hodně lidí si mě nedokázalo představit, jak něco takového můžu zrovna já hrát. Herec občas dostane i takové výzvy.

PlakátJe krásné, že Ti všechno do sebe tak pěkně zapadá – spojil jsi sportovní a herecké nadání a výsledkem je „Cirkus trochu jinak“.

Jo, plním si sny. Jeden po druhém a zapadá to. Chtěl jsem po vysoké škole, kde jsem studoval management, nějakým způsobem opět skloubit všechny aktivity, aby dávaly smysl. Výsledkem toho je společnost Cirkus trochu jinak, kde působím již šestým rokem jako umělec/akrobat na závěsné šále společně se svou přítelkyní. Kromě toho jsem s malou přestávkou 4 roky pracoval i jako manažer, produkční a fundraiser.
Od začátku partnerství s Vaškem Pokorným – principálem společnosti Cirkus trochu jinak jsme snili o festivalu, který bychom realizovali v Ostravě. Já měl na starost tehdy ještě projekt Cirkulum, což byl festival ve festivale, který cestoval po celé republice. No a o pár let později vznikl ostravský festival, který letos bude mít již svůj druhý ročník a je to jediný novocirkusový festival na Moravě.

 

Kdy Vás můžeme navštívit? Kde sídlíte? Jakou nejznámější akcí se můžete pochlubit?

Vše je na www.cirkulum.cz nebo na www.cirkusjinak.cz. Obří akcí, kterou ostraváci jistě znají, je Festival Cirkulum, který se letos konal 9.-11.6.2017 v Porubě.

Program byl nabitý zahraničními umělci a diváci si jej nemohli vynachválit.

 

Nezmínila jsem ještě něco, co bych měla? Nějakou velkou akci, kterou jsi organizoval a která se opravdu povedla?

Jedna z velkých akcí bylo zorganizování flashmobu v Bratislavě. Cca 80 tanečníků a 1 beatboxer – dát dohromady takový kolos bylo náročné, ale opět jsme narazili na skvělé lidi, kteří nám s tím velice pomohli a výsledek byl dle mého názoru perfektní a energický.

 

Slyšela jsem, že nyní žiješ v Praze. Plánuješ vytvořit nějaký nový projekt nebo jsi jen chtěl změnit oblast pro život?

Byl to zase jeden z mých dalších kroků v životě – ,,Posunout se dále“. Praha má obrovské možnosti ve všech oblastech a vždycky to tak bylo. Beru to jako přirozenou věc, že když se chce člověk trochu přiučit musí do světa. Pracoval jsem třeba i v USA. Praha je jen malý krůček, na Moravě jsem za 3h. Dostal jsem se teď k projektu, který má dle mého názoru obrovský potenciál prorazit ve světě sdílené ekonomiky. Jmenuje se SharyGo (www.sharygo.cz) a je to místo, kde lidé půjčují své užitečné věci, které často nepoužívají těm, kteří tyto věci zrovna potřebují, ale je velmi nákladné si tyto věci kupovat. To, co tady teď vytváříme je něco úplně nového a úžasného a bude to mít pozitivní dopad pro lidi v mnoha směrech. Drahé věci si již nebude nutné kupovat a zároveň věci, které Vám doma leží nevyužité, najednou využití mít budou společně s profitem pro Vás. Geniální myšlenka, ale ještě dlouhá cesta, na kterou se však celý tým těší a každodenní progress a pozitivní ohlasy od uživatelů nás ženou kupředu. Jak říkám, Praha má obrovské možnosti a SharyGo už se rozjíždí i v Brně a Ostravě , takže jednou nohou jsem stále na Moravě .

 

 

Děkuji Filipovi za velmi inspirující a milý rozhovor plný pozitivních zkušeností a zajímavých informací.

Přeji Ti, Filipe, ať se Tvé plány úspěšně realizují a pokračuješ v životě stále tak odhodlaně a

optimisticky jako doposud.                                            

                                                                                                                                                             ICM Ostrava, www.icm/ostrava.cz