Exkluzivně! Rozhovor s Ivou Gejdošovou

Iva Gejdošová

Ivě je 22 let a koncem dubna přijela spolu s delegáty Pražského studentského summitu k nám do hradišťského Íčka na akci Staň se diplomatem, kterou jsme pořádali spolu s DDM Šikulou pro členy Dětského a žákovského parlamentu. Energická, usměvavá a komunikativní mladá dáma nás hned zaujala svou otevřeností, živostí a nadchnutím se pro věc. No uznejte, že by byla škoda s ní neudělat rozhovor!

Ivi, proč zrovna Praha tě vylákala na studia, co tě na ní tak zaujalo?

Když jsme se ve 4. třídě učili o Karlovi IV., řekla jsem si, že chci jít přesně na tuto univerzitu. Navíc jsem zde našla obor, který mě zaujal, a měla jsem i štěstí a na ten obor se dostala.

Ještě před odchodem do Prahy během studií na gymnáziu jsi byla studijně v cizině ještě mnohem dále, to bylo kde?

Studovala jsem mezi druhým a třetím ročníkem SŠ v Iowě ve Spojených státech, což mnohým asociuje pouze lány kukuřice a sóji – to je sice pravda, ale Iowa má jedno z nejlépe hodnoceného školství ve státech. Nicméně škola jako taková byla jednoduchá. V matematice jsem si četla knížky a své spolužáky pak tu matematiku doučovala. ☺

Co ti ten rok v Americe dal?

Především to, že člověk funguje sám za sebe, hodně se posune i po osobnostní stránce, dospěje, a bylo to asi fajn i pro rodiče, kteří měli šanci se začít smiřovat s faktem, že jednou jim odejdu z domu a vylétnu z hnízda…

Nesnažili se tě přesvědčit, že jsi ještě mladá a máš čas?

Já jsem od mala měla ty touhy vycestovat ven, takže s tím naši počítali a věděli, že je to jen otázka času.

A co ti to vzalo?

Vzalo mi to samozřejmě rok života, ale vlastně nevzalo, i negativní zážitky jsou zkušeností, která mě zase posunula někam dál.

Současně během studií působíš jako koordinátorka vnějších vztahů pro Pražský studentský summit, jak ses k tomu dostala?

Po návratu z USA jsem cítila, že mám moc volného času, a to mívám nerada, protože potřebuji pořád něco dělat. V té době jsem začala hrát ve Slováckém divadle a pak jsem slyšela o Pražském studentském summitu, přihlásila jsem se do simulace NATO a tam mě vzali. Zalíbila se mi ani ne tak ta vzdělávací část, ale hlavně duch toho projektu a myšlenka, že se lidé spojují a vzdělávají touto formou, tedy neformálně. Že to není sezení v lavicích a teď zvedejte ruku, kdo máte dotazy. Tady člověk bojuje za sebe, za svoje názory, za názory své země a zlepšuje se po všech možných stránkách.

Když jsem pak šla na VŠ po maturitě, přihlásila jsem se do přípravného týmu, rok jsem byla předsedkyní modelu NATO a další rok už jsem se stala koordinátorkou pro vnější vztahy.

Kde je teď tvůj cíl v rámci Pražského studentského summitu? Kam by ses chtěla dopracovat?

Teď na Pražském studentském summitu moje cesta skončí, neboť příští rok odjíždím pryč. Ale jsem ráda za tuto zkušenost, protože kdy jindy a kde bych ve svém věku měla možnost řídit tým o dvaceti třiceti lidech a řídit si je podle svého, realizovat svou myšlenku? To není úplně běžná věc…

Není Pražský studentský summit zaměřený jen na osobnosti? Má šanci i někdo, kdo třeba není názorově a postojově tak vyhraněný, případně tak pevný v kramflecích jako druzí?

Právě, že ne, máme v týmu i mezi studenty lidi různého přesvědčení, zájmů i původu. Jsou to lidé, kterým je na summitu dobře. Zjistili, že máme stejné zájmy, a i když je někdo zvláštní a ojedinělý, i třeba introvert, vždycky si tam může najít to, kde se bude cítit dobře. Ať už je to ten vztah s veřejností, vzdělávací část, odborná část nebo přímo práce s delegáty.

Tím že působíš v této organizaci, asi moc volného času nemáš. Když ale přece jen nějaký ukořistíš, jak ho naplníš?

Ráda fotím a v Praze jsem konečně potkala skvělé přátele, s nimiž chodíme do divadel a na koncerty.

Pocházíš z Kunovic a mě zajímá, jestli se sem ráda vracíš, zda tě to sem táhne a třeba bys někdy v budoucnu chtěla ovlivňovat místní dění třebas i na politické úrovni?

(Oddych a chvilka přemýšlení) Jako věřím tomu, že i mladý hlas je důležitý a měl by být slyšet, ale jestli tím hlasem budu právě já, to radši zatím nechám budoucnosti.

Říkala jsi, že se příští rok chystáš do zahraničí, prozraď nám, co tě tedy čeká.

První semestr se chystám do Litvy, neboť celou dobu studia na SŠ jsem směřovala za vzděláním na západ a řekla jsem si, že chci zažít konfrontaci s tím východním světem, netradiční zemí ideálně, a tak moje volba padla právě na Litvu. A druhý semestr jedu pro změnu opět do Států, tentokrát do Virginie na University of Richmond.

Do USA tě to evidentně táhne, neplánuješ tam zůstat, že ne?

To asi ne, ale můj životní postoj je získávat co nejvíce životních i jiných zkušeností z různých míst a potom to všechno přivézt sem. Jak jinak můžu posunout svoji vlastní zemi, kterou miluji, hlavně tedy to naše Slovácko? Jde to jedině tímto způsobem.

Máš třeba i ambice stát se součástí OSN třeba v rámci studentských stáží?

Časem ráda, ale zatím ten impuls se přihlásit nepřišel. Nejvíc mě láká asi NATO. Bezpečnost mě zajímá asi nejvíc.

Co se týče tvého studia v Praze, co přesně studuješ? Jak se ti na Karlově univerzitě líbí? Pořád tě ohromuje, nebo ses již adaptovala ☺?

Studuji Fakultu sociálních věd a obor se jmenuje Marketingová komunikace a PR, máme dost prostoru, abychom se sami vzdělávali, proto se při škole dá zvládat Pražský studentský summit a třeba dvě práce zaráz ☺. Teď pracuji v České televizi.

Rodiče jsou na tebe určitě moc pyšní. Myslíš, že tě dobře vychovali a tím připravili na všechny ty role, co teď zastáváš?

Určitě, bez jejich podpory by to nešlo. Mamka mě vozila do tří ZUŠ, vše finančně podporovala, dala mi volnost dělat to, co jsem chtěla. Jde o to, že mi nikdy v ničem nebránili a mohla jsem se svobodně rozvíjet. U nás je důležitá slušnost a jakési morální zásady, které nám naši předávali, a díky tomu jsem možná tam, kde jsem.

 

Jarka, ICM Uherské Hradiště