Exkluzivně! Rozhovor s Kateřinou Malinovou

foto ICM UH duben 3

Žáci Academic School se rozhodli vytvořit řadu rozhovorů s mladšími členy záchranných složek. Tuto sérii odstartovala dopravní policistka, následoval hasič a duben patří studentce zdravotnické školy Kateřině Malinové.

Proč jste se rozhodla být zdravotní sestrou?

Tento obor se mi líbil od malička a navíc máme v rodině zdravotníky, takže to byl jeden z důvodů, proč to studovat. A baví mne pomáhat lidem, je to práce, která mne naplňuje.

Proč zrovna všeobecná sestra, proč ne třeba záchranářka?

Člověk si během praxe zkouší různá oddělení a po čase zjistí, co mu více sedlo a kde by chtěl být. A taky si zkusí to, jak je těžké dostat se na určitou pozici.

Proč nestudujete zrovna medicínu?

Moje sestra studuje medicínu a vím, že je to velice náročné studium.  Sestra nemá čas pro sebe. Já jsem ho chtěla mít, proto jsem se rozhodla jinak. Mám více času na své aktivity.

Byl to velký skok přejít ze střední na vysokou?

Ze začátku si člověk musel zvyknout, protože mezi námi jsou děcka z různých škol. Ať už je to gympl, zemědělka nebo zdravotní školy. Takže se některé předměty učím znovu a některé se musím prostě doučit.

Mají děcka z gymplu při tomto typu studia výhodu?

Mají výhodu pouze ve fyzice, biofyzice a v některých dalších předmětech. Ale zase my ze zdravotnické školy máme výhodu v ošetřovatelských postupech a v tom, že máme za sebou praxi v nemocnici.

Komu byste nedoporučila práci zdravotní sestry dělat?

Určitě těm lidem, kterým vadí krev, nebo nemají soucit s nemohoucími lidmi.

Sžila jste se s už s nemocničním prostředím, nebo je to pokaždé šok?

Já osobně nemám s tímto problém.

Jak probíhá praxe, co při ní děláte?

Praxi máme vždy blokovou, třeba teď pouze na interních nebo chirurgických odděleních. A co děláme? Pomáháme lékařům, děláme převazy, odběry krve, infuze atd.

Můžete si obor v nemocnici vybírat?

Ne, vždycky nás někam přidělí.

Který z těch oborů byl pro vás nejzajímavější?

V zimním semestru jsme byla na kardiochirurgii. Tam to bylo velice zajímavé. Člověk se dozvěděl nové a zajímavé informace. Měli jsme i možnost podívat se na sál, což bylo pro nás velice přínosné.

Byla jste i ve vojenské nemocnici?

Ne, tam jsem se ještě nedostala, tam se dostávají spíš naši záchranáři.

A chtěla byste tam někdy v budoucnu pracovat?

Nevím, říká se, že ve vojenské nemocnici mají víc rodinný přístup, než ve fakultní.

Berou vás pacienti a lékaři stejně jako vaše zkušenější kolegyně?

Pacienti i lékaři s námi jednají velice dobře. Jsme prostě studenti. Nikdy jsem se nesetkala
s problémem. Spíše se někdy stává to, že si mentorka nesedne se studentkou. Ale to se stává málokdy.

Takže se dá říct, že do lékařského týmu zapadnete?

Dá se říct, že ano.

Jak dlouhé máte služby?

Za měsíc praxe tam máme dvanáctihodinové služby – denní, noční i o víkendech. Řídíme se

podle toho, jaký má rozpis naše mentorka.

Takže se zapojujete do normálního provozu fakultní nemocnice?

Ano, někteří mají třeba osmihodinové služby každý den, někteří chodí na dvanáctky. Je to různé.

A jak zvládáte tento rytmus?

Člověk si na to musí navyknout. Tím, že už jsem takovéto střídání směn znala z brigád v hradišťské nemocnici, tak to nebyl až takový problém. Vadí mi spíše noční služby. Člověk se musí před takovou směnou vyspat do zásoby.

Jsou rodiče rádi, že budete takto pomáhat lidem?

Já doufám, že ano.

Pracuje někdo z vaší rodiny také ve zdravotnictví?

Babička byla zdravotní sestra, teta i sestřenka taky.  A sestra studuje také v oboru.

Stačí na to, abyste byla zdravotní sestrou, jen střední škola?

Stačí to, ale tyto sestry mají menší kompetence podle zákona.

Moc kluků tento obor nestuduje, že?

To je pravda, kluci chtějí být spíše záchranáři.

Pro ICM UH František a Katka