Rozhovor s paní učitelkou Ingrid Mendelíkovou: soutěžící článek měsíc květen

Paní učitelka Ingrid Mendelíková učí na základní škole T.G. Masaryka v Dolním Bousově, který má v současné době 2430 obyvatel. Škola pro 430 žáků se školní jídelnou a družinou leží na jižním okraji Českého ráje v půvabné krajině, rozkládající se v mělkém úvalu říčky Klenice. Na této škole působí školní časopis „Školák“. Redaktorka tohoto školního časopisu udělala krátký rozhovor s paní učitelkou Ingrid Mendelíkovou.

1. Paní učitelko, jak dlouho učíte na této škole?

Na tuto školu jsem nastoupila v září v roce 1982. Takže zde jsem už dvacet osm let.

2. Baví Vás tato práce?

Baví. A čím jsem starší, tím víc se mi líbí. Teď už vím, že jsem si vybrala dobře. A to jsem se pro studium rozhodla na poslední chvíli, těsně před podáváním přihlášek v posledním ročníku gymnázia. Původně jsem toužila vystudovat pouze historii na filozofické fakultě a pracovat v archívu nebo v muzeu nebo na nějakém hradě či zámku. Proto jsem si už v prvním ročníku zvolila jako druhý cizí jazyk němčinu. Spousta historických textů je totiž psána v tomto jazyce. A dokonce jsem chodila i na nepovinnou latinu.

3. Čím jste chtěla být v dětství?

Víte, že už se ani moc nepamatuju? Ale nejvíc jsme si s kamarádkami hrály na prodavačky, na školu, na doktora a na maminky. Ale už od druhého stupně mě zajímala historie. Při prohlídkách hradů a zámků jsem si dělala poznámky, doma jsem je přepisovala do takového tlustého sešitu, kam jsem si lepila i obrázky. Sbírala jsem pověsti a zapisovala si je. A pokud jsem nesehnala fotku určité památky, nastoupilo moje malířské umění.

4. Který předmět jste měla nejraději, když jste chodila na základní školu?

Nejdřív vám musím říct, že jsem celých devět let navštěvovala zdejší školu. Učili mě bezvadní učitelé, které jsme měli moc rádi. Vzpomínám na paní učitelku Koníčkovou, naši třídní, která tak poutavě vykládala dějepis, že jsem si ho zamilovala snad při první hodině, na paní učitelku Šolcovou, se kterou byla veliká legrace hlavně při výtvarné výchově, na paní učitelku Ronovou, se kterou jsme dělali při zeměpise krásné mapky a kterou jsem občas zlobila, protože byla moc hodná, na pana učitele Koníčka, jak jsem z něho měla strach, když nás měl na přírodopis, a jak jsem se přestala bát, když jsem pochopila, že to s námi myslí dobře, na paní učitelku Sládkovou, která nás donutila učit se značky a vzorečky tak, že si je pamatuju dodnes, vzpomínám i na ty učitelky, které mě učily na prvním stupni a kterým jsem věřila každé slovo. A také na maminku, která mě měla čtyři roky na češtinu a neodpustila mi ani písmenko. Všichni tito učitelé se stali pak mými kolegy a brzy i kamarády, s nimiž jsem si začala tykat. A co mě bavilo nejvíc? Dějepis, zeměpis, výtvarka, čeština. Na opačném konci pak stála matematika, protože mi nešla, hudební výchova, protože vůbec neumím zpívat – bohužel, a dílny, protože mě nebavilo pracovat s pilkou, vrtákem či pilníkem. A pak mě moc bavily výlety a exkurze a lyžařský výcvik. A přestávky, obzvlášť ty polední. A recitace a moderování školních kulturních vystoupení.

5. Kdybyste nebyla učitelkou, čím byste byla?

Nevím, kam a k čemu by mě osud zavál. Ale když jsme se v devítce rozhodovali o studiu, uvažovala jsem i o střední zahradnické škole. To se mi líbí dodnes. A také by se mi moc líbilo pracovat v knihovně nebo v nějakém informačním centru. Rozhodně by to nemohlo být nic, co je spojené s matematikou, účetnictvím a ekonomikou.

6. Jak dlouho a kde jste studovala vysokou školu?

Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, učitelství pro 5. – 12. ročník, obor český jazyk – dějepis. V té době byla totiž docházka na základní škole osmiletá, druhý stupeň začínal pátým ročníkem. Protože naše studium bylo rozšířené o učitelství pro střední školy, trvalo celých pět let. Mnou zvolený obor byl časově velice náročný. Museli jsme hodně číst, většinou osmdesát až sto knih za semestr, což je necelý půlrok, a jako dějepisáři jsme museli navštěvovat archívy a knihovny a tam trávit dlouhé hodiny, protože vzácné historické dokumenty vám domů nepůjčili.

7. Můžeme se zeptat na vaše záliby?

Ano. Moc ráda čtu, miluju divadlo – činohru, operu i balet, líbí se mi výtvarné umění a moderní fotografie, zajímá mě architektura, teď nejvíc ta moderní – od secese po dnešek, baví mě zahrádka a kytičky, baví mě luštit – hlavně sudoku, občas i něco ušiju, naposledy to byly peřinky do kočárku pro vnuččinu panenku. Baví mě školní časopis, ráda fotografuji. Dokonce i přírodu, mám spoustu krásných snímků. Všechny si ukládám do počítače a když potřebuji vylepšit náladu … Také moc ráda a často cestuju, v posledních letech jsme s manželem obnovili „vlastivědné“ poznávací dovolené a znovu objevujeme krásy naší vlasti. A obrovskou zálibou ze všech největší je moje vnučka Nicolka, se kterou si už pěkně popovídám.

8. Který předmět učíte nejraději?

Asi se nedá říct, který předmět to je. Po revoluci jsem musela začít učit němčinu a deset let jsem vůbec neučila můj milovaný dějepis. Moc mi to chybělo. A teď bych si nedokázala vybrat. Spíš se to týká učiva. Například nerada učím v mluvnici slovesné třídy nebo přechodníky, ráda učím skladbu, ale i pravopis, baví mě literatura, obzvlášť je – li propojena se slohem. A v dějepise jsem měla vždy nejraději středověk, v posledních letech k tomu přibyly i moderní dějiny. A nejvíc mě baví učit tehdy, jsou – li žáci zvídaví a vnímaví.

9. Která třída se podle Vás umí chovat nejlépe a která je nejhorší?

Nejlépe se umí chovat každá třída, když chce. Ale ono to není ani tak o třídě jako spíš o jednotlivcích. Ti dokáží narušit celou hodinu, zkazit ostatním výlet nebo křičet o přestávce tak, že to odnesou všichni. Viník se totiž většinou nepřizná. Také je rozdíl, zda je ve třídě třicet dětí nebo třeba jen pod dvacet. Ale každopádně platí, že má – li se žák něco naučit, nemůže být ničím rozptylován. Předpokladem dobré práce dětí i učitele je příjemná atmosféra, klid a pohoda.

Kateřina Horylová – 12 let

časopis ŠKOLÁK (ZŠ a MŠ TGM Dolní Bousov)

Kategorie: publicistika

Článek se účastní soutěže: http://remix.nicm.cz/informace-o-soutezi-clanek-mesice/

Petr Kantor, regionální koordinátor – redaktor, kraj Moravskoslezský
petr.kantor(zavináč)nidm.cz

Přidej komentář jako první k "Rozhovor s paní učitelkou Ingrid Mendelíkovou: soutěžící článek měsíc květen"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*