SCIO

Exam

Sobotní ráno, mokrý sníh a poloprázdná tramvaj. Se sevřeným žaludkem sedím na krajíčku studené sedačky a pevně svírám hustým písmem popsané papíry. Společnost mi dělají kromě obvyklých důchodců i další studenti mého věku a fakt, že všichni vypadají stejně nervózně jako já, mě paradoxně uklidňuje. Alespoň trochu.

Za nedlouho naštěstí vystupuji a mířím k budově gymnázia na třídě Kapitána Jaroše, následována hloučkem mladých lidí. Vcházím do budovy a na velké tabuli lehce nacházím své jméno (jako vždy úplně poslední na seznamu) a číslo třídy. Stoupám do druhého patra a po chvíli bloudění objevuji správnou místnost. Uvnitř jsou zatím pouze tři lidé – dvě studentky a paní za katedrou.

Využívám zbývajících dvaceti minut k opětovnému pročtení zápisků. Nemám vůbec problém se soustředit – i přes postupně se trousící studenty ve třídě vládne hrobové, napjaté ticho. Když konečně nastává čas oficiálního zahájení, starší paní za katedrou začne uklidňujícím hlasem objasňovat průběh zkoušky. Poslouchám jen na půl ucha, neboť jsem si všechna pravidla a náležitosti přečetla už doma. Pětkrát. Abych nějak zaměstnala ruce, chystám si na lavici tři náhradní fixy a propisku, láhev s vodou, občanský průkaz a kapesník. Paní při vysvětlování odlehčuje atmosféru několika žerty na účet ještě stále se učících jedinců. Začátek zkoušky samotné se neúprosně blíží. Rychlá kontrola totožnosti. Podpis na docházkové listině. Kontrola zapečetění složky s testy. Rozdávání zadání. A… start!

Snažím se co nejrychleji přečíst první otázku z oddílu psychologie, ale slova mi doslova tančí před očima. Ale tohle přece vím! Jistě, je to B. Musí to být B. Nebo ne? Co když je to něco jiného? Ne, je to B. Počkat, zaškrtla jsem správný rámeček? Ve správném řádku? A je to opravdu B? Zmítána nervy trávím nad první otázkou mnohem více času, než by bylo nutné. U druhé jsem už o něco sebejistější a třetí odpověď už zaškrtávám se sebevědomím vystudovaného psychologa.

Při zaškrtávání políček nervózně sleduju hodiny. Budu mít dost času? Stihnu to? Nakonec vyplňuji poslední odpověď těsně předtím, než zazní ohlášení posledních pěti minut. Víceméně smířená se svým osudem pokládám fix a hned po odevzdání testu a oficiálním konci co nejrychleji odcházím.

Kostky byly vrženy. Předtím, než definitivně opustím budovu, musím se zastavit a zamyslet se. Opravdu dobrá znalost Platóna, fašismu a behaviorismu dokáže určit, z koho bude nejlepší právník, novinář nebo politik? Přemítám, zda mi neznalost předsokratovských filosofů zabrání ve studiu vysněné žurnalistiky. Čas filosofie však již pominul, milostivý budiž mi tedy percentil!

 

Sabina Žilková

ICM Brno při ASK ČR