Soukromí

Březen1foto

Jméno, příjmení, bydliště, věk. Tohle všechno jsou věci, které máme každý dané a jen tak je nezměníme. Co si budeme povídat. Tyhle věci jsou svým způsobem podstatné.

To rozhodně! Jenže poslední dobou si všichni pletou soukromí a veřejně dostupné věci. Co je vede k tomu, aby se zajímali o vás a vaše soukromí, když se třeba vůbec neznáte? Občas je vede pouze prostý zájem, ale jindy? Co když se lidé snaží co nejhlouběji dostat do vašeho soukromí, jen aby našli věc, která by jim pomohla vidět ve vás i něco špatné? Je to snad žárlivost? Všechno tohle je vyprodukováno sociálními sítěmi a dojmem, že ukazovat lidem své soukromí a všechno ze sebe je vlastně “normální”. Nevím jak vám, ale mně tohle normální nepřijde. Každý bychom měli mít svůj přirozený odstup a nějaké své tajemství.
K čemu nám bude, když i Adéla z vedlejší vesnice bude vědět, co mám zrovna za spodní prádlo? Ale vážně, nepřijde to i vám postavené na hlavu?  Dnešní děti (mezi které mimochodem taky patřím, ale rozhodně nedělám to, co oni), klidně vystavují své nahé tělo na sociální sítě a úplně bez problémů. Přijde mi to nechutné a zvrácené. To je nenapadne, že třeba takovou fotku může vidět někdo z jejich rodiny? Upřímně, tohle bych vážně nechtěla. Většině lidí to přijde normální a ještě se urazí, když nechcete člověku, kterého neznáte, říct kde bydlíte. Nebo jakou máte rodinu. Soukromí by mělo zůstat soukromím a každý má na něj své právo. Pokud si tohle neuvědomíte, můžete skončit tak, že o vás ostatní budou vědět snad i to, co vy ne. Takhle to má všechno dopadnout? Že když nebudeme o někom něco vědět, prostě se jednoduše podíváme na jeho sociální sítě a najdeme to? Každý máme svou cenu a měli bychom si jí vážit. Měli bychom si vážit toho, kdo jsme, a i bez prezentování sebe samých si připadat pěkně. Záleží jen na nás, zdai chceme, aby se z nás stala kniha, kterou může číst každý, nebo stačí, když nabídnete stručný obsah.

 

Pro Informační centrum pro mládež Uherské Hradiště Alex Kočicová