Sportem žije už od malička

cropped-remix.png

Někdo se ke sportu dostane v průběhu základní školy, někdo dokonce později. Sport by ale měl být součástí života každého z nás. Šestnáctiletá studentka Gymnázia Jihlava Julie Lavičková sportem žije už od malička.

Jak si se dostala ke sportu? Kdo tě k němu vedl?

Už odmalička sportuji, nějak se hýbu. Rodiče chtěli, abych byla zvyklá sportovat a aby mi nedělaly problém normální cviky, které v dnešní době často ztěžuji život dětem. Mám dva sourozence, a tak sportování byla i taková zábava, ale postupem času se z toho stal koníček, kterému jsem se chtěla věnovat.

Co všechno jsi zatím vyzkoušela?

Když mi byly asi 4 roky, začala jsem chodit do tanečního kroužku/sboru Jeřabinka.  Byly to převážně lidové tance v krojích, a jelikož jsem tam měla kamarádku, chodila jsem tam ráda. Poté jsem začala chodit na moderní gymnastiku do SK Jihlava. Byla jsem začátečnice, tak jsem netušila, jestli je normální naučit se za rok pouze jeden cvik.  Normální to nebylo a já se chtěla zlepšovat a to mi mohl nabídnout jiný klub v Jihlavě – TJ Sokol Bedřichov, ve kterém jsem byla skoro 8 let. Jenže když začala puberta, přestala mě gymnastika bavit, brala mi moc času a energie a už to nebyl středobod mého vesmíru. Moji mysl zaměstnávaly už jiné věci, začala jsem chodit na víceleté gymnázium, což už samo o sobě bylo těžké. Už jsem nechtěla pokračovat, a tak jsem ve 12 letech skončila. Ale moji rodiče se nechtěli spokojit s tím, že bych už nesportovala, a proto mě zapsali na atletiku. Každý ví, že je těžké se zapojit do kolektivu, když jste noví, takže jsem s tím měla zprvu trochu problémy. Nakonec jsem se začlenila a atletice se věnuji už skoro 3,5 roku.

Jak se udržuješ ve formě, když nejsou závody, soutěže atd.?

V nedávné době jsem přestala závodit, takže to už nemusím řešit, ale normálně jsem chodila na 40 minutové výběhy, nebo se jen doma protahovala. Většinou se to dělo o prázdninách, kdy převážně nejsou tréninky. Jak už jsem řekla, moje rodina je hodně sportovně založená, takže i trávení volného času je převážně takové sportovní vyžití.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Můj největší úspěch je, že pořád sportuji. Možná ne na takové úrovni jako dřív, ale vzhledem ke zvyšujícím se nárokům ve škole a k tomu, že bych ráda měla nějaký čas pro sebe, pro kamarády a rodinu, tak si myslím, že sportu stále věnuji hodně času.

Sportuješ i ve volném čase jen tak pro zábavu? S kým?

Nejčastěji s rodinou, ale občas i s kamarády si občas jdeme zaplavat nebo se jen tak ven projít. Sportovat se dá jakýmkoli způsobem a v podstatě s kýmkoli. Já asi nejčastěji sportuji sama nebo s rodinou. V létě jezdíme na kola na celý víkend, o jarních prázdninách na hory a občas si jdeme i zabruslit nebo vytáhneme běžky.

Lenka Palánová

ICM Třebíč