Stal jsem se dobrovolníkem, aniž bych to tušil

AdraKdyby se mě někdo před rokem dvěma zeptal, kdo to je dobrovolník, abych prohlásil, že to je blázen, který se nechá dobrovolně vyvolat při zkoušení ve škole. Vůbec bych si neuvědomil, že jsem v jistém slova smyslu dobrovolníkem i já. A že jsem se jím stal, aniž bych o to označení nějak usiloval.

Od devíti let jsem chodil do skautského oddílu. Jak jsem vyrůstal a do oddílu přicházely nové a mladší děti, stal jsem se rádcem družiny a později pomocníkem vedoucího. Chodím na schůzky, na výpravy, jezdím na tábory, pomáhám připravovat program, některý vymýšlím sám. Učím děti, co jsem se sám v jejich věku učil. Práce v oddíle mě baví, zabere mi spoustu volného času.  A ani ve snu by mě nenapadlo, chtít za to nějaké peníze. No jo! Vždyť já jsem přece dobrovolník!

Kdysi jsem se cítil jako náramný hrdina, když jsem odjel s partou kluků z oddílu odklízet následky po povodni. Od té doby se to stalo mým podivným koníčkem – jakmile  Adra nebo jiná organizace vyhlásí po povodních pomoc při čisticích pracích, seberu se a jedu. Ona tam totiž bývá i docela fajn zábava. Ne, nejsem blázen, fakt tam je sranda. I když dostanete jen jídlo a ubytování zdarma a jinak žádné peníze. Protože tam pracujete z vlastní vůle. Dobrovolně. A vida. Zase dobrovolnictví.

Díky tomu skautskému oddílu jsem měl tak nějak otevřené oči i pro jiné organizace. A tak mi nikdy neuniklo, když se u nás na gymplu sháněli lidé na prezentaci všelijakých humanitárních účelů. Vždycky jsem se přihlásil – znamenalo to totiž legálně se ulít z vyučování. Dělal jsem dospělý doprovod tříkrálové skupině koledníků, prodával Bílou pastelku pro nevidomé, žlutý kvítek proti rakovině, sluníčko fondu Rozum a cit, roznášel betlémské světlo a pomáhal stavět školu v Africe… Kromě volna z vyučování jsme za to nedostali nikdy nic, jen občas svačinu a tričko s logem sbírky. Mám jich už slušnou kolekci. Ale nečekali jsme za to nikdy peníze, dělali jsme to přece dobrovolně.

Jsem nebo nejsem dobrovolník? Já myslím, že se s tím nějak moc nadělá. Nepřemýšlím o tom. Jen se mi zdá přirozené dělat některé věci úplně zadarmo. Protože mi jasné, že není nikdo, kdo by za to zaplatit.

Tak dobře. Jsem dobrovolník. Alespoň občas

(K. B. P.)

 

Zuzana Plocková, externistka

Roman Málek, regionální koordinátor-redaktor, kraj Pardubický

 

Přidej komentář jako první k "Stal jsem se dobrovolníkem, aniž bych to tušil"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*