Storytelling in Action – příběhy, které spojují národy

Rumunsko Storytelling skupinová

K téhle akci jsem se dostala skoro jak slepý k houslím, ale o tom psát nechci. Chci vám popsat, kde a jak jsem trávila začátek letošního léta. Na přelomu června a července jsem vyrazila jako vedoucí čtyřčlenné české skupiny, která jela do Rumunska „reprezentovat“ Českou republiku a prostějovské ICM na projekt Storytelling in Action. Týden jsme prožili společně s dalšími čtyřmi skupinami mladých lidí z Rumunska, Lotyšska, Portugalska a Bulharska v rumunském městě Temešvár (Timisoara).

Rumunsko Storytelling aktivityCesta vlakem probíhala v poklidu a zvládli jsme bez problému i přestup v Budapešti. Všichni jsme byli plni očekávání – koho potkáme, jak obstojí v mezinárodní sestavě naše angličtina a co budeme celý týden podnikat. Jediné, co nás na cestě trochu překvapilo, byl hodinový časový posun v Rumunsku, ale s tím jsme se hravě poprali a už jsme byli na místě. Přivítání bylo srdečné a velmi příjemné. Hned jsme věděli, že je před námi skvělý týden.

První den byl trochu zakalen drobnou nemocí a asi 35hodinovým zpožděním lotyšské skupiny, ale organizátorkám nemizel úsměv z tváří, kterým nás všechny nakazily. Večer už bylo vše v pořádku a pomalu jsme se učili všechna jména a seznamovali se navzájem. V tom nám hodně pomohl také celý následující den. Nejenom že jsme poznávali druhé, jejich zájmy a vášně, ale také jsme se trochu snažili poznat i sami sebe. A to nebylo v poznávání vše – šli jsme navštívit rumunské centrum Babel Education. Místo působilo poklidně a mile a takový byl vlastně i celý „poznávací“ den.

Jelikož se pak už účastníci i více osmělili, bylo na čase rozproudit společnou zábavu, a na to není nic lepšího než hry. Každá skupina představila jednu národní hru a všichni společně jsme si ji zkusili. Při tom jsme se naučili i pár jednoduchých frází z každého přítomného jazyka. Potom nás navštívila paní vychovatelka z místního dětského domova, kam jsme se za pár dní chystali, a Rumunsko Storytelling dětský domovpovídala nám o dětech, za kterými půjdeme. Díky jejímu vyprávění jsme se na výlet do dětského domova začali těšit ještě víc. Ale protože to neměl být jen výlet, ale hlavně zábava a rozptýlení pro místní děti, museli jsme se začít připravovat a naplnit tak téma našeho společného týdne – Storytelling in Action.

Celý následující den byl plný příprav. Organizátorky nám ukázaly mnoho zajímavých metod jak vyprávět příběhy. Každý z nás si mohl najít svůj způsob, který by ho na vyprávění bavil, a odpoledne už jsme se do toho pustili sami. Ve čtyřech skupinách, v kterých byl vždy jeden zástupce z každého státu, jsme začali připravovat čtyři různé příběhy. Byly opravdu různorodé – od pohádky o zebře, která byla jiná než ostatní, až po napínavé superhrdinské vyprávění. Všichni jsme byli nadšení a už jsme se nemohli dočkat dalšího dne.

Ale ještě před dnem D se měl uskutečnit náš národní večer, tedy večer věnovaný České republice. Večery před tím patřily Rumunsku a Portugalsku. Poznali jsme národní příběhy, tance a hlavně jídlo. My jsme byli připraveni – malý test o naší zemi, hudba, na kterou se dá tancovat polka, a hlavně spousta jídla a pití. Všichni se výborně bavili a my byli spokojení, že se večer povedl.

Nastal pátý den a s ním i náš výlet do dětského domova a předvedení našich příběhů dětem. Všude vládlo nadšení smíchané s trochou nervozity. Ale ta nebyla potřeba. Děti byly úžasné a moc se na nás těšily. Byly výbornými posluchači a nervozita z nás rychle spadla a dopoledne s dětmi jsme si velmi užili. Potom jsme si s nimi také zahráli hry, zaházeli jsme si s míčem a společně poobědvali. Pro všechny to byl velký zážitek, který nás mnoho naučil, a určitě na něj nikdy nezapomeneme.

Rumunsko Storytelling skupinováZbytek týdne už byl poklidný. Navštívili jsme centrum města, prohlédli si krásné parky i kostely. Poznali další národní tance a jídla a hlavně si vyzkoušeli připravit flash mob na náměstí. Poslední den byl už trochu smutný, protože se nikomu nechtělo odjet domů. Ještě jsme sdíleli všechny prožité zážitky a nabyté zkušenosti a pak už opravdu přicházelo loučení. Domů jsme odjížděli ze stejného nádraží, ale my už jsme byli trochu jiní. V mysli se nám vybavovaly všechny krásné vzpomínky. Do mysli i do mobilu jsme si ukládali všechny nové přátele. Byli jsme na sebe pyšní, že jsme vše zvládli, a těšili se, až o tom všem budeme vyprávět náš nový příběh.

Autor: Magdalena Spurná

Fotografie: archiv Magdalena Spurná a Babel Education

Kateřina Opatrná, regionální redaktor, ICM Prostějov

Přidej komentář jako první k "Storytelling in Action – příběhy, které spojují národy"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*