Regionální mix informací

Studentka věnovala dětem více než půl milionu korun

Brno – Bára Hejlová je třiadvacetiletá studentka Masarykovy univerzity v Brně. Svůj volný čas věnuje od roku 2003 dětem v pionýrském oddíle Tulák. Za loňský rok na pravidelných oddílových schůzkách, poradách vedení, jednodenních a víkendových akcích, nebo na letním táboře odpracovala zdarma 1418 hodin. Kdyby místo toho například chodila na brigády, vydělala by za rok nejméně 70. 900 korun, v případě, že by pracovala pouze za minimální mzdu. Za osm let svého působení tak dětem věnovala 567.200 korun.

Odpovídá Bára Hejlová

Co říkáš té částce, kterou si vlastně dětem a oddílu za dobu svého působení věnovala? Překvapila tě?

Zní to jako bulvární titulek, ale nepřekvapila. Jednou jsem to už počítala, ale výsledek jsem raději nechtěla vědět. Prostě jsem si řekla, že mi to za to stojí.

Proč to vlastně děláš? „Rozzářené dětské oči“ je klišé, nebo ne?

To asi je, ale vážně je to kvůli dětem. Když jdeš na schůzku a děti ti běží naproti, tak je to fakt hezký. A to mě motivuje.

Co se ti za těch osm let nejvíc povedlo?

Nejvíc? Určitě, že se mi povedlo vychovat jednu generaci nových instruktorů. Vedla jsem je od malých dětí a dneska už pracují s námi. Co se naučili, předávají dalším dětem. Taky dobrovolně.

Co ses ty sama v oddíle během svého dobrovolničení naučila?

Organizovat různé akce a hlavně komunikovat s lidmi nejrůznějšího věku. Od pětiletých dětí až po rodiče.

A rodiče dětí, jak tě berou, nebo brali?

Ze začátku jsem s nimi moc nepřišla do styku. Vždycky máš vedle sebe toho staršího, který mluví s rodiči. Od osmnáci let dál jsem s nimi začala více komunikovat a berou mě. Píšeme si maily, všichni mi tykají a rozhodně se nemusí o děti bát. Myslím, že mě mají rádi. Nedávno jsme měli akci pro rodiče s dětmi. S ostatními vedoucími jsme si povídali, že jsme si ráno nenachystali svačinu, a že se o nás rodiče už tak „nestarají“. V tu chvíli vedle nás přistál chleba se sekanou od jedné maminky. Prostě nakrmila i nás.

Litovala si  někdy, že si místo práce pro oddíl nešla třeba doplňovat zboží do supermarketu?

(Přemýšlí) Taková chvíle přišla, když se oddíl začal rozpadat. Měli málo dětí, oddíl byl v krizi a lidi se mezi sebou hádali. Hodně mě to demotivovalo, ale nakonec jsem zatnula zuby a řekla si, že to má přece smysl, a že když se na to všichni vykašlou, tak skončíme raz dva. Ale jestli se nás najde pár, co vydržíme, tak můžou přijít zase lepší časy. A přišly…

Včera jste měli oddílovou Mikuláškou. Slavili jste také Mezinárodní den dobrovolníků?

Ne, my slavíme každý den (usmívá se). Třeba ve chvíli, když dostaneme nějakou zpětnou vazbu, od dětí, nebo od rodičů. Když přijde pochvala, nebo uznání, tak si to uvědomíš.

Pavel Zdráhal, regionální koordinátor – redaktor, kraj Jihomoravský