Světlá stránka temnoty

image3344

Když se řekne metal, velká spousta lidí si vybaví dávící se okultisty, kteří s radostí obětují ovečku či dvě, a pak se vrátí ke každodenní rutině, jako je uctívání Satana a proklínání démony. Opak je však pravdou, a pokud se zbavíte předsudků a dáte temné straně šanci, určitě budete velmi mile překvapeni.

Předsudky jako takové převládají mezi lidmi odjakživa. Už staří Římané odsuzovali každého, kdo se jim jen trochu nepodobal a nebyl z Itálie, jako barbara. A ani o 2000 let později se nic nezměnilo. Napříč celou historií se měnily pouze názvy skupin, které jedna druhou vesměs nenávidí. Metalistu jako takového velmi často rozpoznáte podle černého oblečení a nějakého toho doplňku, trika s oblíbenou skupinou nebo vysokých bot, ale podle chování se dá takový člověk poznat jen těžce, napovrch totiž působí nezlomným dojmem, uvnitř se však skrývá srdce ze zlata.

I když jsou veškeré denní úkony podávány poněkud tvrdším a razantnějším způsobem, stále to není nic, co by se nedalo zkousnout. Navíc početné vědecké studie dokázaly, že při favorizované hudbě se výkon průměrného metalisty zvýší až o 85% oproti normálu, takže jsou navíc velmi výkonní. Pokud tedy zrovna nesvítí sluníčko. Ráno také ušetří hromadu času výběrem co na sebe, protože jejich šatník obsahuje pouze jedinou barvu.

Ale dost už bylo té propagandy, pojďme se zaměřit na temné stránky této skupiny. Metalisté jsou naprosto bez předsudků, rovnou totiž odsuzují jakoukoli formu jiných žánrů. Zatímco hip hop je pro ně cosi jako exorcista pro posedlého, pop je věcí kazící zuby, úplnou třešničkou na dortu jsou posluchači elektronické hudby, označující metal jako nic než rachot. Mezi další nepřízně v pokojném životě metalisty patří nákup nového oblečení. Drastický nedostatek černého zboží v běžných obchodech přivádí kdysi tak pokojného člověka k choutkám zapálit svět. Bez své denní dávky kvalitní hudby se také může stát, že subjekt, normálně ignorující veškeré ostatní žánry, propadne podrážděnosti a nenávisti vůči všem ostatním, speciálně těm, kteří si tyto “šlágry“ pouští na veřejnosti nahlas. Avšak když má zrovna prostředky po ruce, ostatní žánry hudby, ať už jde o jakoukoli formu těchto nesmyslů, puštěné na maximum, hravě přehluší nějaká ta pecka od Slayerů sotva na poloviční hlasitost.

Co je tím nejhorším, co se takovému příslušníkovi temnoty může stát? Spousta perfektních koncertů nebo festivalů a nedostatek financí na stihnutí každého z nich. Avšak více než nedostatek financí bolí skutečnost, že všechna tyto mistrovská díla se konají tak daleko od místa jejich přirozeného výskytu. Klasickým příkladem je kupříkladu Hellfest, konající se pravidelně ve Francii, kde se každoročně sejde to nejlepší z metalové scény. A průměrného fanouška od tohoto místa dělí 3 000 km cesty a 15 000 korun. I mezi nimi se však najdou stateční, kteří se, i za cenu ztráty zaměstnání, trpělivosti a trochy krve, vydají na tento obrovský superfestival a výsledkem je jim ten nejsladší pocit a ukojení veškerých tužeb po vystoupení takových interpretů, o kterých se jim mohlo jen zdát.

 

Autor: Daniel Obšil, ICM Šumperk

Přidej komentář jako první k "Světlá stránka temnoty"

Zanechte komentář