Tvořím vlastní internetový magazín II

Multifunkční žurnalista

Multifunkční novinář, který primárně pracuje pro internetové médium (server) je v podstatě běžný žurnalista, který ovšem ovládá několik profesí. Internetový redaktor plní obsahem stránky svého serveru podle zadání redakce nebo sám. Záleží na tom, jak je redakce hierarchizovaná. U malých redakcí je předem dohodnuto téma, a poté redaktor sám naplňuje obsahem své médium (praxe „sám sobě šéfem“). U velkých redakcí se práce přerozděluje ve směnách. Redaktorům jsou úkoly přidělovány operativně i plánovaně. Obsah, který redaktor připraví zpravidla, kontroluje korektor a editor nebo vedoucí vydání – výjimečně šéfredaktor. Tito lidé pak rozhodují o umístění mediálního sdělení na server.

Práce multifunkčního novináře znamená umět s digitální technikou.

 

Práce internetového redaktora se již neomezuje pouze na psaní článků. V současnosti i velké zpravodajské servery v České republice využívají k textu videí nebo jiných multimediálních obsahů (grafiku, animace, zvuk aj.). Videa mají k dispozici buď z vlastní produkce (například novinky.cz, idnes, aktuálně.cz ad.), nebo je přebírají od agentur (ČTK, Reuters atd.). Někdy je video tvořeno příspěvky od samotných čtenářů. Je to zpravidla tehdy, kdy došlo k nějaké mimořádné situaci a zpravodajské servery chtějí bezprostřední informaci prostřednictvím videa předat svému publiku. Videa musí někdo zpracovat a připravit k publikování. Toto už mají, podle nových trendů, na starosti samotní redaktoři, kteří naplňují svou rubriku nebo téma.

Internetový redaktor tak již nechodí do terénu pouze s diktafonem, ale má s sebou i fotoaparát a videokameru.

V současnosti mají snad všechna tištěná média svou mutaci na internetu, a to i v denní periodicitě. To je například u Týdne, který je v tištěné podobě týdeník, ale na internetu je to deník. Podobně je to s televizními společnostmi, které mají své zpravodajství na internetu. Česká televize provozuje čt24.cz a televize Nova zpravodajský server tn.cz. Přičemž oba servery neprodukují pouze videa, ale také texty – běžné články.

Revoluční myšlenka zjednodušení práce redaktora proběhla u agentury Reuters, která předčasem dala k dispozici některým svým redaktorům pouze výkonné mobilní telefony. Byly to telefony Nokia 82 a těmto novinářům se začalo říkat „mojos“ – mobile journalists. Pilotní projekty s „mojos“ zkoušela také britská BBC. Avšak největší rozmach „mobilních novinářů“ je na poli občanské žurnalistiky. Blogeři dokážou nejvíce využít potenciálu moderních mobilních přístrojů. Mobilní telefon dokáže fungovat jako diktafon, fotoaparát, videokamera, a dokonce se v nich dají zpracovávat texty a odesílat rovnou na internet. Příspěvky tak vznikají přímo v terénu a mnohdy i online.

Jeff Jarvis z Reuters, který ještě na Světovém fóru v roce 2007 používal videokameru, kterou běžně pořizoval rozhovory, už v roce 2008 pracoval na tomtéž fóru pouze s telefonem. Jarvis pak nešetřil chválou na adresu nového novinářského pomocníka. „Je malý, nenápadný a nepůsobí nebezpečně,“ uvedl Jarvis ve svém sloupku na stránkách deníku Guardian.

S dalšími možnými příklady využití moderní komunikační a záznamové techniky pro multifunkční novináře bychom mohli pokračovat například s kompaktními fotoaparáty. Ty již dnes dokážou pořizovat kvalitní snímky a video se zvukem. Tyto fotoaparáty se už před několika lety staly součástí běžných českých redakcí.

Je patrné, že multifunkční novinář by měl umět ovládat fotoaparát, kameru nebo mobilní telefon, tedy prostředky, které dokáží zaznamenávat digitální video. Další nutnou věcí je umět a znát pravidla natáčení. V neposlední řadě je nutné znát střih videa v počítačových softwarech.

Možná někoho v této chvíli napadne, že technické záležitosti nestačí k tvorbě video příspěvků. Je to do jisté míry pravda, videodokumentarista by měl mít také tvůrčího ducha a znát pravidla sestavení „příběhu“. Ve zpravodajství je nutné, aby ve video příspěvku byla ukázána podstatná informace, která je nezkreslená a pravdivá. Až příliš tvůrčího zaujetí může někdy příspěvek znehodnotit. Proto se v tomto textu zaměříme pouze na strohé základy výstavby reportáže a její předešlé natočení podle zásad televizní a filmové tvorby.

Práci s videem je nutné také doplnit o umění práce s fotografií. Reportážní snímky jsou s žurnalistikou za dlouhá léta jejich využívání v tomto oboru tak spjaty, že je nelze jen tak opustit. Ano, mnozí z vás mohou namítnout, že na internetovém zpravodajství se u článku místo fotky objevuje pouze streamovací okno video příspěvku. Ale je také pravda, že mnoho článků obsahuje fotku i video dohromady. Fotografie stále vládne i tomuto kybernetickému prostoru, jako dosud ovládá print.

S jakými prostředky budeme pracovat v našem případě, si představíme v dalších dílech tohoto seriálu! Příště očekávejte první praktické cvičení – Videožurnalistika a práce s videem.

__

Pavel Dvořák, regionální koordinátor – redaktor, kraj Praha

Přidej komentář jako první k "Tvořím vlastní internetový magazín II"

Zanechte komentář