Tvořím vlastní internetový magazín III

Videožurnalistika

Jak už bylo uvedeno v minulém článku, multifunkční novináři na internetu mají několik možností, jakým způsobem budou zaznamenávat video. Jedná se o techniku, kterou novinář použije k natočení svého příspěvku.

 

Ilustrační video – natočené jedním redaktorem malou běžně dostupnou digitální kamerou.

Na začátku si musíte uvědomit, jak kvalitní video chcete mít, zda budete chtít k videozařízení připojit jinou techniku (mikrofon apod.). Výběr je z několika možností. Pro lepší záznam můžete využít kvalitní videokameru s HD záznamem nebo stále ještě využívaným standardním záznamem. Horší, ale obsahově dostačující záznam natočíte na digitální fotoaparát nebo mobilní telefon. K této skupině přístrojů většinou nelze připojit třeba reportážní mikrofon, což může být omezující. Tento handicap se dá dohnat použitím digitálního diktafonu s externím mikrofonem. Zvuk se pak synchronizuje s videem při výrobě konečného příspěvku.

Poloprofesionální a domácí digitální videokamery a kamkordéry  – záznam lze provádět na mini DV kazety, DVD, paměťové karty a vestavěné pevné disky. Na trhu je velké množství videokamer, a ne všechny nabízí kvalitní záznam a technickou podporu (každá videokamera nemusí mít vstup na mikrofon). Při koupi přístroje, je důležité klást důraz na funkce, které pro svou práci budete potřebovat. Videokamery se vyvíjejí doslova každým týdnem. Pro výběr optimálního přístroje je dobré oslovit odborníka. Nejefektivnější kamera pro práci multifunkčního redaktora, je přístroj (kamkordér), který video zaznamenává na pevný disk s dostatečnou kapacitou, kamera umožňuje připojení externího mikrofonu, má dobré rozlišení s 3CCD snímacími čipy nebo možností záznamu vysokého rozlišení HD.

Digitální fotoaparáty umožňují zaznamenávat video na vestavěnou paměť nebo výměnné paměťové karty. Malé kompaktní fotoaparáty nemají moc kvalitní záznam, ovšem pro potřeby internetu jsou dostačující. Lepší záznam umožňují některé digitální zrcadlovky. DSLR fotoaparátům dávají jejich výrobci možnost natáčet video i v HD rozlišení.

Poslední velkou skupinou přístrojů, umožňujících natáčet video, jsou mobilní telefony. V podstatě se jedná o multifunkční zařízení, která zaznamenávají video podobně jako digitální fotoaparáty. Kvalita obrazu nemůže dosáhnout kvality lepších kamkordérů a digitálních videokamer, ale usnadňují práci v terénu svou kompaktností a velikostí – mobilní telefon můžete mít skoro kdekoliv.

V podstatě všechny tři skupiny přístrojů umožňují funkce, které novinář potřebuje: fotografování, záznam videa a popřípadě i hlasu. Pro běžné zpravodajské příspěvky není až tolik nutná kvalita obrazu, jako obsah sdělení. Pokud bude novinářka nebo novinář představovat svému publiku nějaký kulturní projekt, oživený hudbou či zajímavým scénickým obrazem, měl by pak redaktor sáhnout po lepším přístroji.

Práce s kamerou

Práce s kamerou nebo jakýmkoliv záznamovým zařízením musí mít určitý řád. Nelze jen tak vzít kameru do ruky a začít natáčet všechno, co se před kamerou děje. Kameraman musí umět předvídat, vědět co má natáčet a co je hlavním motivem pro úspěšný výsledek. Snímanou scénu nemůžeme kamerou obsáhnout stejně jako lidské oči. Proto je třeba scény vybírat a hledat v nich to nejpodstatnější. Aby byl výsledek nejlepší, měl by se tvůrce videoreportáže držet určitých zásad, ale naopak je i někdy tvůrčím způsobem porušovat. Je to samozřejmě dáno citem a přístupem. Jedná se nakonec o tvůrčí proces, který má mít za cíl oslovit cílové publikum a předat mu veškeré možné podstatné informace. Novináři netvoří celovečerní film, ale krátké reportáže nebo minidokumenty. Někdy se jedná o prosté záznamy události, bez většího postprodukčního zásahu.

Držení kamery – přístroj uchopujte tak, aby byl vodorovně. Nejedná-li se o záměr nebo umělecký záběr, pak takto snímaná scéna působí přirozeně. Podobně je tomu u osy vzhledem k objektivu. Také zde je potřeba držet minimální odchylku vzhledem k horizontále. Jinak svislice (postavy, věže, budovy, sloupy apod.) začnou padat. Pevné držení kamery je základ, a je třeba se ho naučit. Roztřesené záběry neumožňují dobré zhlédnutí scény a video se díky tomu stává pro diváky nestravitelné. Zvlášť pozor u natáčení s malými digitálními fotoaparáty a s mobily. Tím, že jsou tyto přístroje lehké a malé, je roztřesení více pravděpodobné. Pro kamery, ale i fotoaparáty je dobré mít stativ. Stativ dobře zajistí stabilitu kamery a vymezí možnosti snímání scény. Naopak omezuje pohotovost při snímání nepředvídatelné události a kameru je nutné v té chvíli rychle namířit jinam. U dlouho trvajících natáčení je stativ nutností – tiskové konference, záznamy různých vystoupení a brífingů – trvají  i desítky minut a držet celou dobu kameru v klidu je velmi obtížné. Pro snímání z ruky vždy držte kameru oběma rukama. Záleží na jednotlivých typech kamer, jakou mají ergonomii, a kde jsou umístěny ovládací prvky, ale jak jen to je možné, podpořte stabilitu obrazu i druhou rukou.

Kameramani rozlišují kameru statickou a pohyblivou. Statická kamera je snímaná scéna, kdy se kamera vůbec nepohybuje. Na snímané scéně to je však jinak: lidé se pohybují, vítr pohupuje větví stromu nebo přes záběr projíždí automobil – nejedná se o zastavený pohyb a ani o fotografii. Statické snímky se hojně využívají v televizním zpravodajství. Mají jasnou vypovídající hodnotu.

Pohyblivá kamera se rozlišuje ještě na dvě části: jednou částí je použití transfokátoru kamery – to je funkce, kterou je možné, laicky řečeno, přibližovat a oddalovat obraz. Pokud transfokátor používá kameraman při snímání, jedná se o pohyb. Druhou částí je samotný fyzický pohyb kamery, tzv. jízda. Pohyb kamery by měl být využit obezřetně. Jestliže kameraman sleduje pohybující se objekt, je jízda kamery daná pohybem objektu. Vždy by jízda kamery měla být ve směru pohybu hlavního sledovaného objektu. Na snímané scéně se může pohybovat více objektů, které zasahují do záběru, kamera se však pohybuje podle chtěného objektu.

Kompozice – kamera pracuje s horizontálně orientovaným obrazem. S kamerou se jen těžko pořizují záběry vertikálně.

Obecně se záběry rozlišují podle výšky postavy člověka jako: velký celek, celek, polocelek, polodetail, detail a velký detail. Toto rozdělení se užívá zejména u filmové tvorby, kdy je statický záběr dělen do výše uvedených kategorií.

Velký celek je charakterizován dominantním prostředím na snímku. Lidé jsou ve srovnání s okolím nevýrazní. Celek je záběr, kdy jsou lidé a okolní prostředí v rovnováze či postavy vyplňují celý formát snímku. Polocelky jsou záběry, kdy formát snímku rámuje postavu člověka v půlce stehen nebo těsně pod koleny (americký záběr). Polodetail je orámován formátem snímku nad pasem. Detail je zpravidla představován hlavou člověka, kolem které je málo prostoru. Velký detail je velmi blízký pohled na objekt. V případě pohledu na člověka je to například pohled do očí a části tváře.

Zlatý řez nebo také pravidlo třetin je jedním z důležitých zásad v zobrazování postav a objektů kamerou. Mnoho kameramanů vytváří takzvané „středovky“, kdy je hlavní objekt na scéně umístěn doprostřed. Středový záběr postavy v polodetailu nebo i detailu je možný, pokud respondent komunikuje přímo s kamerou a očima se dívá do objektivu. Tento záběr se běžně využívá ve zpravodajství. Při natáčení musí kameraman třetinu obrazu odhadnout. Některé fotoaparáty mají ve svém MENU možnost zobrazení mřížky na displeji, a tak se může tvůrce řídit i podle této pomůcky.

Práce multifunkčního redaktora s kamerou

Oproti televizním štábům, které vyjíždějí sbírat materiál do terénu v několika lidech, si musí multifunkční redaktor poradit sám. Například rozhovor s respondentem se může provádět několika způsoby. Prvním je, že si kameru redaktor umístí na vysoký stativ a pomocí LCD obrazovky se postaví tak, aby respondent mluvil na redaktora a kamera snímala zpovídaného jakoby ze strany přes rameno redaktora. Tento způsob se blíží zpracování běžného televizního štábu. Druhý způsob je přímé držení kamery v ruce naproti respondentovi.

Na zaznamenání události, o které lze zjistit, jaký bude mít průběh, je dobré se připravit. Udělat alespoň bodový scénář, nebo rozvahu, co se bude natáčet, a které záběry se použijí do finálního pořadu. Nejjednodušší je kontaktovat organizátory akce a získat její program. Pokud zrovna nepůjde o amerického prezidenta, určitě se k těmto informacím novináři dostanou.

Zaznamenání příležitosti je v podstatě reportážní práce in vivo. Kameraman natáčí v různém sledu různorodé události, ale ne jejich pořadí. To, jak bude výsledek nakonec vypadat, zjistí autor pořadu až po nelineární úpravě v editačním programu. Jednoduše při střihu seřadí záběry tak, jak vyhovují charakteru sdělení.

Natáčení podle předem připraveného scénáře je závislé na uskutečnění událostí, které ve scénáři předpokládá jeho autor. Může se stát, že nějaká událost vypadne a celý natočený příspěvek tak změní charakter sdělení. S tím je třeba počítat a mít dostatečný prostor pro změnu charakteru reportáže nebo záznamu. Jestliže má mít příspěvek jasně definovaný cíl, musí se natočit takové záběry, které cíli budou odpovídat. Video bývá doplněno o komentář, k tomuto komentáři je zapotřebí i mnoho odpovídajících záběrů. Pokud se záběry nepodaří natočit nebo chybí v dostatečném množství, doplňuje se pořad o ilustrační záběry nebo grafiku. Proto by autor videopříspěvku neměl zapomenout natáčet různé záběry z akce, ze které má finální pořad vzniknout. Záběry se později mohou při střihu reportáže nebo jiného druhu pořadu upotřebit.

Hlavní zásady při práci s kamerou – natáčení reportáží:

Pevné držení kamery. Vždy, kdy je to možné používat stativ!

Zbytečně s kameou nepohybovat. Panoráma, švenk nebo tilt (náklon kamery po vertikální ose) musí být ukončeny statickým záběrem.

Aby se záběr dal dobře zpracovat v editačním (střihovém) programu, měl by mít jeho začátek navíc minimálně čtyři vteřiny, pak následuje kontinuální natáčení požadované scény. Na konci je také nutné přidat znovu alespoň čtyři sekundy pro následnou editaci. Prostřihy, ilustrační záběry a podkresové snímky by měly mít na záznamu minimálně 10 a více sekund. V reportážích se užívá stopáž podkresových záběrů kolem čtyř sekund. Zbytek se odstřihává z důvodu spádu děje reportáže a kvůli technickým nedostatkům – roztřesení kamery při zapnutí a vypnutí nahrávání, najetí zvukové stopy atp. Pozor u natáčení rozhovorů; Pokud respondent začne mluvit současně se spuštěním nahrávání, může se stát, že později při zpracování videa bude chybět začátek respondentova vystoupení. Proto je před a po každém natočeném záběru vyžadován určitý prostor – optimálně již zmíněné 4 vteřiny.

Redaktor nesmí zapomenout na zapnutí všech externích zařízení, připojených ke kameře. Stává se při rozhovorech, že redaktor zapomene zapnout mikrofon. Ze záběrů je pak většinou „němý film“. Pokud lze ke kameře připojit sluchátka, je dobré kontrolovat zvuk pomocí nich.

Natáčení při chůzi je nebezpečné z hlediska roztřesení záběru. Proto kameraman musí našlapovat opatrně celou nohou. Při chůzi „na paty“ dochází k nepříjemnému třesu v obraze.

Dodržování zásad kompozice by mělo být samozřejmostí, ale to nestačí. Kameraman by si také měl dát pozor na správné vyplnění formátu obrazu. To znamená, aby ústřední objekt byl stále v zájmu hledáčku kamery i oka diváka. Natáčení velkých celků, kde se objekt ztrácí a zaniká v obraze. Nebo naopak snímání velkých detailů, kde se u ústřední postavy nedá zachytit podoba nebo činnost, kterou vykonává. Je jen na škodu. Záběry musí být vyvážené a zcela zřetelně by měly vyjadřovat podstatu sdělení.

Pozor na postavení kamery v protisvětle, v kontrastně nevyváženém prostředí (snímání objektu v tmavé místnosti proti oknu apod.) Světlo je jedna z důležitých součástí natáčení. Každé prostředí je specifické a nastavení kamery je pro každou snímanou scénu individuální. Prvním úkolem kameramana je se dobře seznámit s možnostmi natáčení s jeho přístrojem. Mobilní telefony a digitální fotoaparáty jsou velmi závislé na zdroji světla a na dobrých světelných podmínkách. Pokud redaktor bude používat pro natáčení reportáží telefon, měl by znát prostředí, ve kterém bude video vznikat. Digitální kamery mají možnost tzv. „vyvážení bílé“, jakmile lze tuto funkci využívat, je lepší nastavit pro záběry individuální nastavení a nesvěřovat celý proces pouze „automatice“.

Zvuk: Pozor na ruchy v okolí snímané scény. Při snímání zvuku pouze ruchovým mikrofonem, nebo vestavěným mikrofonem u mobilů a fotoaparátů je nebezpečí, že v rušném prostředí nebude dobře rozumět zpovídané osobě nebo „živému“ komentáři redaktora.

Natáčení horizontů a vodních hladin – záběr nesmí půlit obraz. Záběr musí být veden tak, aby byl horizont v horní nebo dolní třetině obrazu, podle pravidla zlatého řezu. Záleží na tom, jaký je objekt zájmu. Je-li objekt spíše na obloze, mějte horizont na dolní třetině. Pokud je na zemi, horizont by měl být umístěn v horní třetině obrazu.

__

Pavel Dvořák, regionální koordinátor – redaktor, kraj Praha

Přidej komentář jako první k "Tvořím vlastní internetový magazín III"

Zanechte komentář