Úspěšná slánská mládež – Díl IV. By The Way

obr2

By The Way (BTW) – kapela, jejíž první zkouška byla jen tak mimochodem 11. 11. 2011. Kapela, která jen tak mimochodem vystřídala několik basáků, než chytla toho pravého. Která jen tak mimochodem pokřtila desku Rybičkám 48. Kapela, která jen tak mimochodem nezapomněla párkrát zmínit svého bedňáka a zvukového mága (zdravíme A-craye). A jejíž členové občas jen tak mimochodem netuší, kolik jim je, kolik mají rodičů, kde pracují a co vlastně v kapele dělají.

obrJednadvacetiletý frontman Jerry, který studuje Mezinárodní konzervatoř v Praze, dvaadvacetiletý bubeník Michal slash Max, který, zdůrazňuju, už nikdy nechce školu ani vidět a nejspíš dvaadvacetiletý Kuba, který zapomíná, že hraje na basu, se shodují, že jejich životem je hudba. A možná proto také zkoušejí téměř každý den a zahráli si s Rybičkama 48 nebo třeba s Vypsanou fixou.

Jak jste se dostali k hudbě?

Jerry: Já jsem od mala chtěl hrát na kytaru. Mám video z dětství, kde hraju na plastovou kytaru a zpívám Sluníčko, Sluníčko. Tak jsem dostal od rodičů „malou kytaru“ neboli housle. A po sedmi letech jsem konečně přesvědčil rodiče, že je čas na „větší housle“ neboli kytaru. Nejdřív jsem se učil sám akustiku, pak jsem chodil pět let do hudebky a teď studuju konzervatoř.

Kuba: Já jsem k tomu přišel jako slepej k houslím, ale co je zajímavý – nezačal jsem na housle. Za mnou přišli kluci a přesvědčovali mě, že by mi to slušelo na pódiu. Zrovna točili videoklip k songu a neměli basáka, kterej akorát odešel. Tak mi volali, ať přijdu a jestli s nima nechci hrát. Řekl jsem, že jo. Pak mi nabídli, jestli s nima nechci zůstat. Že budu mít hodně fanynek po každém koncertu v backstage. To se mi sice povedlo, ale jen poprvý.

Max: My jsme mu slíbili pohádkový život, což se mu splnilo, protože jeho první koncert byl křest naší první desky. Hráli jsme s Rybičkama 48 ve vyprodaným bat.u, kde bylo přes 540 platících hostů. Jinak já jsem k hudbě přišel jako hluchej k bubnům. Asi ve čtrnácti jsem začal jako samouk. Nikam jsem nechodil, všechno jsem si vydřel. Proto mám dneska taky zánět šlach.

První větší úspěch?

Max: Na začátku bylo dost dobrých koncertů. První Kladenský Majáles, Hard Rock Café, kam se kapela jen tak nedostane. Pak Lucerna Music Bar, kde jsme křtili desku Rybičkám. To byl náš první prestižní klub s prestižní backstage. Tam přišla strašná nervozita, když jsme viděli zaplněnou Lucernu a spoustu párů očí, který byly zvědavý na Rybičky a ne na nás. Takže bylo složitější je zaujmout. Ale pak nám došlo, že to máme naučený, víme, co děláme a když ne, tak to stejně nikdo nepozná.

Jerry: A nakonec se to povedlo a chodili za námi lidi, co nás v životě neslyšeli/neviděli.

Společně: K té nervozitě – zajímavé ale je, že doma se hraje nejhůř. Ty lidi tě znají, něco očekávají, něco už slyšeli. V domácím městě tě nejvíc rozhodí, když něco nejde podle plánů, paradoxně.

Jerry: Jinak jsme hráli také ve Futurum v Praze. Tam byly kapely s promakanými kouřovými efekty a my tam přišli s kombíčkama. Ale nakonec to bylo super.

A co z toho považujete za největší úspěch?

Kuba: Že jsem přišel do kapely.

Max: Myslím si, že se to všechno zlomilo v Lucerně. V té době to byl náš nejpovedenější koncert. My si totiž jako kapela po koncertu sedneme do deprese a rozebíráme všechno, co jsme během koncertu dělali. A většinou najdeme jenom špatný věci. Ale tentokrát jsme se konečně dostali do kladných názorů.

A nehledě na ty obrovské prostory a množství fanoušků, jaký koncert považujete za nejpříjemnější?

Jerry + Max: Čím víc lidí, tím lepší koncert.

Kuba: Pro mě teda asi Radlická kulturní sportovna, tam totiž bylo plno lidí v našem věku.

Max: To byl charitativní festival. Měli jsme prime time, hráli jsme o dvacet minut déle, dokud nás nevypli, protože se to líbilo jak nám, tak i lidem a zkrátka jsme chtěli, abychom si to my všichni v tom prostoru užili. Jinak já rád hraju venku.

Jakou kapelu/člověka považujete v hudbě za vzor?

Jerry: Na mě měla vliv rozhodně Metallica. Frontman je můj velký vzor. Ale poslouchám i tvrdší styly. A pak třeba i nová deska Bruna Marse, za což se nestydím. On se proslavil na popárnách, ale teď je to funky soul s neskutečnou energií. Jinak třeba taky Prago Union, ti mají geniální texty. Určitým vlivem jsou pro mě pop-punkový a punk-rockový legendy jako Green Day, Blink 182 a Simple Plan.

Max: Simple Plan; image, hudba, styl vystupování, komunikování, managementu.

Kuba: My to máme s Maxem dost podobný. A vůbec celá kapela se shodneme, že takový hlavní vzor pro BTW jsou Simple Plan, Sum 41 a Blink 182.

Dřív jste zpívali anglicky, teď česky. Proč ta náhlá změna? A přechod na češtinu?

Max: Řeč lidu. Aby měla kapela doma úspěch, musí nabídnout domácí řeč. Netlačili na nás jen fanoušci, ale i organizátoři. My nicméně nechceme být jen česká kapela. Skládáme sice v češtině, ale písničky máme i v anglických verzích. V delší budoucnosti to chceme pojmout maximálně profesionálně a vyrazit ven.

Kam? Cílová země/kout světa? Kde to chcete dobýt?

Kuba: Azerbajdžán.

Jerry: Celkově Evropa a Amerika.

Co teď chystáte?

Max: Teď máme pozitivní období a období velkých vyhlídek. Něco je tajný, něco ne. Teď jsme vydali EP s názvem 21 z toho důvodu, že je tam písnička Generace 21. V květnu se chystáme vydat písničku Léto, což je stejný song, který máme nahraný v angličtině pod názvem Summer Paradise. Do konce roku bychom chtěli vydat desku, ale nechceme to tentokrát uspěchat. Máme zatím pět písniček z dvanácti. Sice máme na výběr dalších 25 songů, ale to jsou spíš písničky na koncert a míň radio friendly.

Také bychom rádi dali dohromady další videoklip. Máme pro letošek docela zajímavě rozjednané koncerty. Letos to rozjedeme ve větším formátu než doposud. Je to náročnější zorganizovat, ale makáme na tom. První koncerty máme v dubnu. Ale zajímavé bude hlavně léto ohledně festivalů. A na podzim bude naše první tour!

Na závěr mi prosím popište kapelu jednou barvou.

Jerry: Černá!

Kuba: Bílá!

Max: Červená!

obr2

Rozhovor vedla: Jasmin Ježková

ICM SLANÝ