Úvaha: Co tady vlastně děláme?

cropped-remix.png

Dva decilitry vína zkrátí váš život o 10 minut. Jedna cigareta o 14 minut. Jedna dávka kokainu o 5,1 hodiny. A jeden septimánský školní den o 7 hodin.

Na gymnázia a střední školy jsme přišli hledat vzdělání a valná většina z nás si záhy uvědomila, jakého charakteru by to vzdělání mělo nejlépe být. Se zatajeným dechem posloucháme v cílových předmětech – v průměru tak tři hodiny denně. V ostatních přežíváme, jak kdo umí. S tím nic neuděláte – není možné vzdělat člověka, který nechce býti vzdělán. Ne bez užití mučení (kterého občas vy profesoři využíváte) a psychoaktivních látek (kterých občas užíváme my studenti).

Co tedy s těmi zbývajícími čtyřmi hodinami, o které je náš život chudší a ve kterých jsme stále připoutaní k židli jako Prométheus ke skále? V lepším případě je využít ke studiu do takzvaně potřebnějšího předmětu, v horším se už nějaká relaxační aktivita najde.

Proč nám nikdo před lety neřekl, že cílem gymnázia je dát nám všeobecný přehled (cílem střední školy pak dávat přehled v celém spletitém oboru, na který je škola zaměřena) – ne jenom to, co nutně potřebujeme znát pro možnost ucházet se o další studium, které nás snad bude bavit z větší části?

A proč vám vyučujícím nikdo neřekl, že spoutaný Prométheus tak toužil svobodě, že veškeré mučení bylo Diovi marné? Všímáte si, jestli jste v písemce, slohovce či jiné aktivitě dostali kosti zabalené do vábivého tuku, nebo to co jste opravdu chtěli?

Přišli jsme hledat vzdělání, a je na každém z nás, ať si zodpoví, co léty strávenými po základní škole získal. A neméně – je na každém z učitelů, ať si uvědomí, co přesně nám těmi lety chtěl dát. Bylo by pokrytecké tvrdit, že já jsem to vzdělání našla. Našla jsem si k němu ale svou cestu, možnosti a způsoby, jak ho získat. A není to vlastně to, co jsme kdysi při podávání přihlášky měli chtít?

Michaela Petříčková

ICM Brno při ASK ČR