Užívání návykových látek mezi mládeží nejen na Náchodsku

addict-84430_640

Minulý týden jsem se skupinou tzv. zimních návštěvníků ICM* vedla debatu po té, co většina z nich přišla velmi čerstvě načichlá cigaretovým kouřem. Jako vždy mě to rozčílilo do běla, ale ze své pozice si mohu dovolit pouze tu debatu.

 

*jedná se o děcka, která mají doma zřejmě volný režim, přes léto jsou na hřišti a v zahradě a přes zimu sedí u počítače, tancují a zpívají s X – boxem a využívají dalších aktivit klubu, protože venku je zima)

 

Tady je „esej“ na vybrané téma. Tak trochu za trest pro ně a zajímavost pro nás. Moc času u toho nestrávili, ani si nemyslím, že je to donutilo přemýšlet nad příčinami, důsledky a následky jejich počínání…(je to opsáno i s chybami)

„Děti skoro celého světa kouřej nebo rádi hrají fotbal většinou nechodí ven,  ale rodiče  by chtěly aby přestali kouřit a aby nezlobili a aby chodily do školy a učily se. Jde jim o to  aby se něco naučily ,a něco dokázaly a by nebyli na úřadu práce,a braly podporu. Aby byly rádi a aby nebyly  nemocný. Kouření je činnost při které je skrze spalování nějaké látky. Nejčasteji tabáku nebo marihuany uvolňován a následné vdechován či ochutnávají kouř obsahující pevné částice  tabák může byt kouřem cigaretách.¨existuji ale i jiné způsoby mezi které patři např.kouřeni dímky. Doutníku či vodní dýmki. kouřeni má jisti společensky význam:zatím co v 19. století dvacatého bilo považováno za  symbol určité společenské  úrovně. Na začátku století 20.1. byla prokázána jeho škodlivost spojena se zvikem karcinomu plic a dalších onemocnění a je proto proti jemu vedena rozsáhlá kampán.

Napsali Leona Banová, Martin Kuru.

 

Během rozhovoru padlo několik otázek na tělo:

 

„Kde berete na cigarety?“ – Dostáváme od jedné paní zadarmo, má toho hodně….

(toť otázka…)

„Víte o tom, že se v areálu nesmí kouřit?“ – pani, my přece chodíme za branu….

(rozhodně se to nedá stihnout za minutu)

„Kolik kouřiš denně nebo třeba za týden?“ – jenom krabičku, ale on dá za den třeba tři…

„Kolik Ti je? – mě dvanáct, jemu osm, jí čtrnáct, jemu taky…

Některé odpovědí nebyly dozajista pravdivé…

 

No a v tomhle duchu se debata odehrávala. Je pravda, že jsem zarytý nekuřák a nejsem tohle schopná pochopit. Ale také mi přijde divné, že bych vyhodila tolik peněz za požitek, který mi přinese pouze chvilkové potěšení a všechno ostatní už je špatné. Pořád se snažím hledat pro a proti, proč to lidé dělají. Dejme tomu, že dospělý si je schopen tohle sám se sebou vyřešit, ale co osmileté dítě nebo dvanáctiletý puberťák?

Můj děda určitě začal kouřit někdy v jejich věku. Přestal, když mu v 84 letech zjistili, že má ucpané cévy. Do roka se objevila rakovina plic a za rok na to umřel.

Druhý děda sebral cigaretu svému staršímu bráchovi asi ve čtyřech letech. Bylo mu tak strašně špatně, že si to celý život pamatoval a barvitě nám líčil, jaké to bylo.

Můj táta začal kouřit podle mě ve stejném věku jako děda. Kouří stále, i přes všechna rizika v žádném případě nehodlá přestat, ani o tom nechce slyšet. Ale nikdy nekouřil před námi, nikdy by si nedovolil zapálit doma nebo na návštěvě. Po tom, co jsem ho přistihla s cigaretou na druhé straně zahrady, když u nich byly moje děti, nedovolí si zapálit, když tam jsou. Nekupuje klasické cigarety, protože jsou moc drahé, a proto si balí kdoví co. Říkáme tomu dubové listí. Jak tohle asi skončí?

Zřejmě se někomu zdá toto pojednání zbytečné, a ještě na kontroverzní téma. V listopadu mě ale kontaktovala koordinátorka projektu „Na správnou cestu II“ a požádala naše ICM o spolupráci. Náš region údajně drží přední příčky v žebříčku kriminality mládeže, kyberšikany a užívání návykových látek. Pro nás celkem překvapivé zjištění. Ale kromě těchto mladých kuřáků se u nás další problémové skupiny téměř nevyskytují. Snad. Pravděpodobně je to tím, že jsme ve Středisku volného času, a to znamená, že účastníci našich aktivit mají smysluplně vyplněný volný čas a nemají na tyto činy moc prostoru a doufám, že ani morálku.

S koordinátorkou jsme se dohodli, že se pokusíme spojit síly a zkusíme vymyslet nějakou smysluplnou aktivitu, která by byla zacílena nejen na problémovou mládež, ale také na jejich rodiče. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál…

Závěrem tohoto článku bych chtěla poprosit o sdílení nápadů a názorů týkajících se tohoto tématu. Možná máte s řešením této situace zkušenost nebo stojíte na druhé straně barikády. Napište ☺. Na mail icm-hnizdo@seznam.cz nebo na helena.koutska@gmail.com.

Díky.

 

ICM Náchod