V bílé stopě

Jaro, léto, podzim, kola, zima, běžky. Když bydlíte na dosah pohoří mírného rázu s náhorní plošinou, protkaného všemi možnými druhy stezek, jiná realita vás ani moc nenapadne. Obzvlášť, když vaši kamarádi kombinaci kolo-běžky propadli už dávno a pokud nechcete vypadnou z obrazu, nezbývá vám, než se občas taky zúčastnit. A protože je právě leden a sníh dorazil konečně i k nám na sever, tak jsme vyrazili. Hurá na Jizerky.

Sice večer varovali před vichřicí a sněžením, ale klid, to má jít od jihovýchodu. Rodinná rada večer rozhodla, že se můžu výpravy bez obav zúčastnit, nedělní oběd zajistí babička. Nebudu unavovat detaily, ráno jsem zaspala a ujel mi autobus. Že by znamení a opravdu se dneska lyžovat nemá? Udivený až vyděšený výraz rodiny a ochota mě odvézt autem mi dali jasně najevo, že lyžovat se zkrátka dneska bude.

Předvoj co nezaspal už byl dávno nahoře a aby nezmrzli, vyrazili z Bedřichovského Stadionu k Buku. Neboj, vyraž tam co všichni, tady se nedá zabloudit. Tak to měli kamarádi výjimečně pravdu. Jizerská padesátka se jela už před týdnem, ale tady to vypadalo jako kdyby se tam polovina ze závodníků zapomněla. Rozcvičku už jsem měla za sebou, takže se mi dokonce podařilo předběhnout jeden školní kurz. Pravda, dětem bylo maximálně dvanáct, ale každý úspěch potěší. A bylo jasné, že dneska je poslední.

Fenomén běžkaření na Jizerkách není nic nového. Asi málokterá lokalita Jozefodolská přehradanabízí jedinečnou možnost jít ráno na běžky a bez problému stihnout odpolední směnu i s osprchováním. Někteří nadšenci otázku vonění moc neřeší a bez uzardění sjedou na tu odpolední na běžkách z Jizerek rovnou. Fakt to jde.

A nemusíte být zrovna lyžař navlečený v sexy dresu. Na Jizerkách potkáte opravdu široké spektrum milovníků běhacích prkýnek. Osobně jsem si je rozdělila do několika skupin podle toho, jestli předjedou oni mě nebo já je. Sexy dresy jsou první výkonnostní skupina. Předjedou mě vždycky a v podstatě to není ostuda. Já přeci nejsem profík. Svou vizáží dopředu hlásí „stopa“ a v podstatě se pro mě stávají neviditelnými. Tak rychle totiž prosviští kolem. Druhou skupinou jsou fleesové čepice. Tak to je výzva. Tady je totiž potenciální příležitost, že bych mohla bát rychlejší já. Běžky pro ně nejsou to jediné na světe, ale když už vyrazili, tak sportovat. Ovšem pokud s nimi neběží vychrtlý zástupce rasy von bahnhof. Potom jsou to recesisti rekreanti a ty předjet není žádná radost. Poslední výkonnostní skupinu nazývám zákeřné pumpky. Jsou největší hrozbou mého sebevědomí. Na rozdíl od nás pracujících mají pět volných dní na dopolední trénink a o víkendu, pokud nevaří nedělní oběd pro vnoučata, měří své síly s ubohým zbytkem běžkařské populace. Ano, jsou to aktivní senioři. Vizáží si říkají o podepření, ale v prvním kopci vám natrhnou triko. Duší horalé a sportovci, kteří vám neodpustí jediný metr. Ale já je jednou předjedu!

Nejzatvrzelejším konkurentem je si ale člověk sám. Když jsem se nechala ukecat já, vy to zvládnete taky. Tak příští víkend v bílé stopě na viděnou :-)

Petra Handlířová
Podpora informačního systému pro mládež
Regionální koordinátorka-redaktorka
Kraj Liberecký

Přidej komentář jako první k "V bílé stopě"

Zanechte komentář