V Číně se jí stýskalo po domově, doma se jí stýská po Číně

Třiadvacetiletá Hanka se do čínských znaků zamilovala už na základní škole, když se na střední škole dozvěděla, že se čínština vyučuje i na Univerzitě Palackého v Olomouci, bylo jasné, kam se bude hlásit. O Číně toho v té době moc nevěděla, představu o ní si vytvořila na základě obrazu, který u ní doma visel už od dětství v obýváku a který se jí moc líbil. A víc vědět nepotřebovala. Když si poprvé na začátku prvního ročníku pustila nahrávku a slyšela opravdovou čínštinu, málem se rozbrečela. Měla pocit, že to nemůže zvládnout. Stačilo ale pár hodin fonetických cvičení a vše bylo v pořádku. Ve třeťáku se dokonce vydala na půlroční studijní pobyt do Číny, do města Qingdao v provincii Shandong.

Čeho jsi se při odletu do Číny nejvíc bála?

Zdravotních prohlídek, které jsme podstupovali kvůli udělení víza. Bála jsem se, že mi v Číně neuznají ty, které jsem podstoupila v ČR, a pošlou mě na ně znovu. O čínských doktorech jsem slyšela ledacos. Stalo se to kamarádce, která byla v Číně na rok. Já jsem ale naštěstí přijela jen na půl roku, takže jsem měla jiné vízum, a když jsem slíbila, že nikam během té doby nevycestuju, prohlídky po mě nechtěli.

Bylo něco nakonec těžší, než jsi původně čekala, nebo něco naopak lehčí?

Překvapilo mě, že jsem se na letišti hned v klidu domluvila s taxikářem, kam chci odvést, a opravdu jsem tam byla i dovezena a za dobrou cenu. Adresu jsem si nějakým zázrakem zapamatovala a řekla ji taxikáři přímo a zřetelně, takže si možná myslel, že tam nejsem poprvé a už se tam vyznám. Docela rychle jsem se dokázala domluvit, myslela jsem, že to bude mnohem horší. Těžší, než jsem čekala, byl určitě stesk. Netušila jsem, že se mi bude tak moc stýskat po příteli. Když jsem se ale vrátila zpátky, zase se mi stýskalo po Číně. To bylo taky dost těžké, je to zkrátka dálka.

Určitě jsi o Číně měla nějakou představu, než jsi tam jela, změnila se během pobytu nějak?

Často jsem se na netu koukala na fotky, takže jsem věděla, jak Qingdao vypadá „z vrchu“. Znala jsem takové to panorama mrakodrapů, takže na moderní vzhled města jsem byla připravená. Když jsem se tam ale dostala osobně a prošla se přímo po ulicích, zjistila jsem, co je v těch uličkách mezi mrakodrapy a za nimi, to určitě moje představy změnilo.  A když jsem se dostala na návštěvu k Číňanům, přímo do jejich domovů, změnila se taková ta naivní představa, že to u nich doma určitě vypadá jako u nás v čajovnách, tak krásně čínsky, vyzdobeně, všude kaligrafie a bambus, čajové konvičky, ale nic takového jsem neviděla, aspoň ne tam, kde jsem byla. Byty byly zařízené dost jednoduše. Taky se změnil můj pohled na turecké záchody. Myslela jsem si, že to nepřežiju a budu chodit na záchod jen u nás na kolejích, kde jsem věděla, že budou záchody evropské (smích). Když jsem na letišti poprvé uviděla turecký záchod, tak jsem zděšeně uskočila. Ale časem jsem přišla na to, že turecké záchody jsou mnohem lepší než naše evropské (smích). Na mnoho věcí nás ale na naší katedře připravili, především páni vyučující Uher a Kučera nám vyprávěli historky o tom, jaké to v Číně je, takže jsme měli přece jen bližší představu než třeba někdo, kdo o Číně jen občas slyší jen nějakou hrůzu ve zprávách.

Jak probíhala výuka?

Výuka byla od osmi ráno do dvanácti. Měli jsme tři předměty: poslech, ten byl dohromady s konverzací, potom gramatiku a čtení. Z toho každý den jsme měli vždy dva předměty, jeden na dvě hodiny a pak druhý na další dvě. Občas nám pustili nějaký úplně šílený text, třeba o klonování nebo akciích. Přiznávám, že v takových dnech jsem do školy záhadně nedorazila. Nevím, jak bych druhý den konverzovala na toto téma, tak jsem raději konverzovala o tom, co jsem dělala skvělého, že jsem nebyla ve škole (smích). Všichni učitelé na nás mluvili jen čínsky, to je ze začátku hodně únavné, ale časem člověk začne rozumět, rozmluví se a začne dělat velké pokroky. Každý den jsme dostávali domácí úkoly, takže jsme doma pořád něco sepisovali. Ale bylo to k něčemu dobré. I když jsem občas do školy nedorazila, většinou byla moje docházka ucházející a vyplatilo se to. Naučila jsem se toho dost na to, abych potom doma v ČR udělala HSK (chinese proficiency test, čili státnice z jazyka) na 6. stupeň.

Přidej komentář jako první k "V Číně se jí stýskalo po domově, doma se jí stýská po Číně"

Zanechte komentář