Vánoční klišé

cropped-remix.png

Mráz se mi vkrádá až do morků kostí a líčka mám zčervenalá chladem. Procházím mezi všemi těmi malinkými dřevěnými chaloupkami s roztomilými ručně vyráběnými ozdobami a dekoracemi, voňavými svíčkami, vykrajovacími formičkami na cukroví, různými sladkými dobrotami i lahvičkami s medovinou a pomalu nasávám chladný štiplavý vzduch provoněný červeným vínem a kůrou z pomerančů. Na řasách mi ulpívají sněhové vločky, která ale po chvilce roztávají. Ve vzduchu je cítit první sníh. Vločky zprvu poletují jen velmi nesměle s lehkostí motýlích křídel, avšak po chvilce je už celé náměstí pocukrované krystalky zmrzlé vody. Pomalu není vidět na krok, protože sněhové vločky blázní podobně jako opozdilci, kteří chaoticky běhají a shání dárky na poslední chvíli. Vánice z čista jasna ustává a vločky jako by se styděly za tu spoušť, zase smířlivě hladí stovky kolemjdoucích po tvářích. Davy lidí se mačkají a strkají, jak se snaží projít k nějakému vánočnímu stánku, kde si rozmrzele stoupají do dlouhé fronty, která se jen velmi líně posouvá vpřed. Čekání lidem zpříjemňuje vůně skořice, mandlí a vanilky linoucí se z čerstvě upečených trdelníků. V prosinci přichází krásný čas, kdy se věčně uspěchaní, nervózní lidé konečně na chvíli zastaví a vychutnávají si přítomnost svých blízkých a radost ze života. Je to takové kouzlo Vánoc. Přesto se ale sem tam objeví výstavní kus, který není schopen opustit svůj stresující stereotyp ani o Vánocích, jako je třeba elegantní muž v černém kabátě, společenských kalhotách s nažehleným pukem a kufříkem, který si naštvaně snaží prorazit cestičku mezi pomalu se sunoucím davem nasávajícím vánoční atmosféru, a přitom cosi nervózně mumlá o „hloupých Vánocích“ do telefonu a živě rozhazuje rukama, div někomu v blízkém okolí nevyrazí zuby. Většina z přítomných ale přišla ocenit krásu vánoční atmosféry. Čerstvě napadnutý poprašek se v posledních žhnoucích paprscích zlatavě třpytí jako broušené diamanty, a nebe je nyní dokonalou předlohou pro impresionistu. Na obloze probíhá souboj mezi dnem a nocí, kdy ohnivý kotouč bitvu prohrává, klidí se ze scény, a zanechává za sebou pouze kousíček nazlátlé oblohy s posledními zbytky vínových červánků nad Orlojem, které téměř okamžitě pohlcuje temnota. Na tmavém nebi září miliony hvězd a večerní luna zalévá ulice a náměstí svým stříbrným svitem. Pouliční lampy v temnotě září jako majáky na moři a vánoční ozdoby stromečku se lesknou v záplavě světýlek. Jen tak se toulám mezi ostatními příznivci Vánoc, usrkuji horký punč, kterým si zahřívám prokřehlé prsty, a na rtech, které mám zabořené do teploučké šály, se mi skví něžný úsměv.

 

Zuzana Kompanova, ICM Kladno