Vánoční mystérium aneb chvála dárkování

NÁCHOD

„My si letos dárky dávat nebudeme. Chceme konečně zažít Vánoce bez konzumu. Jen se sejít s nejbližšími a užít si tu atmosféru. Na tu přece stačí trocha vánoční vůně a koledy.“ Slýchám to čím dál častěji. Připadá mi, že je potřeba vysvětlit, proč je to jeden z nejhorších failů, kterých se můžeme o Vánocích dopustit.

NÁCHODPřestali jsme chodit do kostela a ničemu to nevadí. Přestali jsme jíst kapra a Vánoce neutrpěly. Vykašlali jsme se i na lití olova, házení střevíců a krájení jablek a všichni jsme to v pořádku přežili. Na betlém by se tu akorát prášilo. Na sladký my nejsme a o návštěvy, které chodí jen na cukroví, stejně nikdo nestojí. Na čem tedy skutečně záleží? Co je potřeba udržet, aby se ze zimního slunovratu nestalo jen nějaké to další krátké volno?

Jak už tomu v pohádkách bývá, stačí k tomu tři obyčejné věci: naši nejbližší a dárky. A stromeček. (No jestli mají být ty věci tři, tak to třetí musí být stromeček! :))

 

Všiměme si jedné zajímavé skutečnosti: Některé prvky svátků se šíří i do kultur, s nimiž nemají nic společného, snadno se tam zabydlují a bez velké námahy přežívají své původce. V současnosti můžeme sledovat, jak se halloweenské dýně, vánoční stromečky a dárky nebo velikonoční zajíčci vesele infiltrují do rodin s asijskými, židovskými nebo muslimskými kořeny. Asi je na nich něco univerzálně lidsky zajímavého. Ze všeho nejzvláštnější na tom je, že tyhle symboly nepřestanou být zajímavé ani když jejich uživatelé zapomenou na jejich původní význam. Tak schválně: Kdo z vás ví, co symbolizuje velikonoční zajíček, k čemu je dobrá vyřezávaná dýně a proč vlastně zdobíme stromeček? Všimli jste si někdy toho, že i my jsme je převzali od dávno zaniklých kultur?

Už jako dítěti mi přišlo divné, proč nosí novorozený Ježíšek dárky. Neměli bychom nosit dárky spíš my jemu?
Pak mi řekli, že v různých kulturách nosí dárky různé bytosti. No dobrá, aspoň tím neotravují nevinné kojence. Ale proč zrovna o Vánocích všem nějaká záhadná entita zdarma doručuje rozmanité zboží? Záhada.
Pak jsem pomalu přišla na to, že Ježíškovi někdo pomáhá. Že je dobré mu taky pomáhat. Že se mu musí pomáhat docela dost, aby to celé fungovalo. (SPOILER ALLERT) Že je vlastně jedno, kdo to jakože nosí, protože si ty dárky dáváme vzájemně.
Bylo by rozhodně praktičtější koupit si všechno sám a neriskovat, že se ostatní při výběru spletou. Bylo by ekologičtější koupit si to rovnou a nedecimovat kvůli tomu mladé hezky rostlé jehličnany. Z papírové hmoty ušetřené na zbytečné vrstvě obalového materiálu by šly udělat učebnice (a toaleťák) pro děti ze slumů. Proč tohle divadýlko dávání a přijímání bere tolik lidí a přitahuje další?

Vtip je zřejmě v tom, že darovaná věc má oproti věci koupené nějakou přidanou hodnotu. Kytka, kterou dostanu, je mi milejší než kytka, kterou si sama koupím. To sedí. Předmět je nějak poznamenán tím, že byl darován. Jako by na něm zůstalo napsáno „s láskou“. (V Eseji o daru od pana Mausse jsem se dočetla, že polynésané pro to mají samostatný název. Oduševnělost věci daná darováním se u nich nazývá hau. Evropský ekvivalent tohoto slova jsem zatím nenašla.)
Rovněž na straně darujícího vzniká psychologická odměna, která je zřejmě vyšší, než ta, kterou by mohl získat, kdyby danou věc prostě prodal. Někdy se pod stromečkem víc těším na to, jak se bude mnou vybraný dárek líbit, než na to, co sama dostanu. Radost našich nejbližších je nám vzácnější, než vlastní materiální obohacení. A to je moc fajn!

Proč to tak je, je možná na první pohled trochu záhada. Že to tak skutečně je je ověřené i laboratorními testy – náš mozek prostě vyplaví víc dopaminu, když vidí, že má z našeho daru radost někdo druhý, než když si sami něco pořídíme. Navíc se to děje opakovaně – i když si na tu situaci jen vzpomeneme.

Tajemství kouzla Vánoc se zřejmě zrodilo někde hluboko v evoluci. Ze všech lidí přežili ti, kdo raději dělali radost druhým, než sobě. Kdo si dávali dárky a přijímali je. Protože na to, abyste tohle mohli provozovat potřebujete druhé. Vzájemným darováním a přijímáním vznikají a udržují se nejbližší vztahy. Vzniká psychické uspokojení. A tak je výhodné udržovat si skupinu svých nejbližších, kterým můžete důvěřovat. A díky tomu na sebe nabalíte partu, s jejíž pomocí přežijete i ty nejhorší časy.

Takže jestli takové lidi kolem sebe skutečně máte, tak vězte, že máte co slavit. Těžko najít vhodnější způsob oslavy, než je vzájemné darování a přijímání. Aspoň o Vánocích!

 

Emer

ICM Náchod