Vázaná kniha a mládež

image3344

Jmenuji se A. Vedralová a jsem knihovnicí v Lomnici nad Popelkou. Poprosili mě, abych napsala článek o knížce a mládeži – neboli jak mladí lidi čtou či nečtou.

 

„Člověk, kterému se číst nechce, na tom není o nic lépe než člověk, který číst neumí.“

(Zig Ziglar)

 

Svoji úvahu jsem uvedla citátem, který je docela krutý vůči nečtenářům, záměrně. A úplně se s ním neztotožňuji. Protože někteří z nás opravdu ne že číst nechtějí, ale nemohou díky různým poruchám nebo nečtou prostě ze zásady….

Je to už doba, kdy jsem se znovu objevila v knihovně jako pracovnice, ne jako čtenářka. Díky více než desetileté zkušenosti mohu říci, že to se vztahem mládeže ke čtení vázaných knih není tak zlé. Je fakt,
že odliv čtenářů začíná od žáků tak 5. až 6. tříd. Není to však proto, že by si více četli knihy například
v mobilech či čtečkách. S drahými mobily se spíše frajeří, fotí selfíčka atd.

Návraty do knihovny zaznamenávám již v 8. či 9. třídě. Buď je to z důvodů přípravy na přijímací zkoušky  nebo, což se mi stává v poslední době často, si chtějí přečíst knihu, kterou viděli zfilmovanou. To ji pak přijdou vrátit s očima navrch hlavy a diví se, že ta knížka je úplně jinačí a mnohem lepší. A tak se vrací zpátky pro další knížky, nejdřív téhož autora, a pak i podobného tématu.

Myslím, že i záslužnou práci konají ta nakladatelství, která v poslední době vydávají v edicích tzv. Young Adult opravdu dobré a žádané tituly pro mladé.

A maturanti také pochopili, že není nad to, když si knihu doporučené četby přečtou, lépe se jim o ní mluví při zkouškách všeho druhu. Proto jsem musela v naší malé knihovně vyčlenit již tři regály s doporučenou četbou. A ty jsou v období od února do května skoro prázdné….

I potom se maturanti vracejí s prosbou, že teď by si chtěli přečíst už něco „normálního“.

Teď jsem se prokousávala různými statistikami a k mému úžasu nejvíce půjčená kniha v oddělení pro děti a mládež je John Green: Hledání Aljašky, a to i mne udivilo…

 

Je fakt, že pracuji v knihovně v malém městě a možná, že ve velkých městech je to trochu jiné. Tady se tak trochu všichni známe a i já se snažím vychovávat si čtenáře již od školkovských let různými akcemi. Občas se ale také spálím. Například jsem odpouštěla příspěvek dětem ze sociálně slabých rodin. Napůjčovaly si spoustu knížek, které samozřejmě neodvedly. A já je teď kupuji ze svého. To je také zkušenost…

 

Myslím si, že bychom ale nikoho do čtení nutit neměli. Zvlášť mládež. Buď „na to přijdou“ nebo ne.

A když ne, a to bez nějakého handicapu, tak pak zřejmě bude platit citát nahoře  :)

 

 

autor:

A. Vedralová, knihovnice

 

 

 

úprava článku:

Petr Šimůnek,

vedoucí ICM Lomnice n. Pop.

Přidej komentář jako první k "Vázaná kniha a mládež"

Zanechte komentář