Vietnam – aneb Vietnamec jede do Vietnamu

Teplice1

V tomto článku bych se s Vámi chtěl podělit o to, jak pojedu studovat do Vietnamu. Nejdříve bych uvedl na pravou míru to, že jsem původem z Vietnamu, ale narodil jsem se a vyrůstal celý život na severu Čech. (Až na pár pobytu v zahraničí) Jelikož mě od malička vychovávali moje česká babička s dědou, kteří mě hlídali již od 7 měsíců, jsme spíš víc Čechem nežli Vietnamcem.

Ale chtěl bych se s vámi také podělit o to, jak je možné, že mám Českou babičku? Určitě jste se s tím už setkali, že malé Vietnamce hlídá nějaká starší paní. Je to z toho důvodu, že dříve vietnamští rodiče neuměli moc dobře česky a chtěli, aby se jejich děti naučili plynule česky, proto se najímají české chůvy. I tak to bylo i v mém případě. Rodiče trávili veškerý čas v práci, a proto také hledali výpomoc s hlídáním a někoho, kdo by mě naučil česky. Táta měl jednu známou paní, která věděla o moc milém páru a nabídla jim, zda by se hlídání nechtěli ujmout. Jelikož už byli dlouho sami, protože děti už měli dávno velké. Babičku tento nápad nadchl, ale děda s tím moc nesouhlasil, protože se bál zodpovědnosti za cizí dítě, ale díky bohu ho babička ukecala :D…Dohodli se s mými rodiči, že to zkusí pouze na jeden měsíc a víc ne.

Z vyprávění vím, že když mě rodiče přinesli, byl jsem hrozně malý a hubený a stále nemocný. Prakticky všechno co jsem snědl, jsem prý vyzvracel. Ale po pár týnech si mě babička s dědou hezky vykrmili. Rodiče mě vždycky každý den přivedli k prarodičům a večer si mě po práci vyzvedávali. Měsíc utekl jak nic a naši se s babi a dědou dohodli ještě na 1 měsíc. Ale děda si mě tak moc zamiloval, že si mě nakonec nechali, nechali si mě vlastně až do teď a už je to celých 23 let. Učili mě česky, chodili se mnou na procházky, k doktorům a všude možně. Vychovávali mě jako své vlastní dítě. A za to jsem jim nesmírně vděčný, protože díky nim jsem takový jaký jsem, samozřejmě i díky rodičům, ale s rodiči jsem nikdy neměl takový vztah…ale to vám povím třeba jindy. I když pak děda těžce onemocněl a umřel, vím, že na mě ze shora dává vždycky pozor. Oba prarodiče jsou součástí mé rodiny. Babička s námi dokonce byla už 2x ve Vietnamu.

Jelikož jsem se od mala bavil prakticky jen s českými kamarády, až na pár výjimek, a vietnamsky mluvil jen s rodiči a pár příbuznými, tak jsem se naučil jen věci pro nutnou konverzaci. Vlastně do teď se s jinýma Vietnamcema moc nestýkám, a když už jo, tak jsou na tom stejně jako já :D Prostě banánové děti. Rodiče vždycky lpěli na to, abych se učil a měl dobré známky, ale vietnamsky mě moc neučili. Což je pro mě dnes hrozná škoda. A byla to i moje hloupost, že jsem si na to nikdy nenašel čas. Stačilo mi, že jsem dokázal konverzovat o normálních běžných věcech. Ale psaní a čtení mi teda nejde vůbec. Když si to tak řeknu, byl jsem hrozný ignorant. A proto jsem se rozhodl, že jednou pojedu do Vietnamu, ne jen jako turista na léto, ale budu se tam učit od začátku svůj druhý mateřský jazyk. Plánoval jsem si až po dokončení VŠ. Teda chtěl jsem již po bakaláři, ale rodiče mě stále nutili dodělat si i inženýrský titul.

Jelikož jsem byl již na Erasmu v Itálii, plánoval jsem hned na navazujícím stupni vyjet ještě někam. Prozkoumal jsem tedy stránky naší školy a krom smluv se zahraničními školami, co jsou v programu Erasmus + jsem objevil ještě další smlouvy, které jsou celouniverzitní, což je velký rozdíl. Protože u Erasmu má každá fakulta respektivě katedra uzavřené své smluvní školy v zahraničí. Naopak na školy, které mají uzavřenou smlouvu s celou univerzitou může jet každý z každého oboru. Jedná se vlastně o projekt IP na mezinárodní mobilitu studentů a pracovníků univerzity. Díky tomuto programu mohou studenti získat finanční podporu na studium v jakékoli zemi na světě, ne jen v EU.

Já jsem si samozřejmě vybral Vietnam, jelikož jsem to měl v plánu už dlouho dobu. A co je ještě více příjemné? Že škola má smlouvu s Univerzitou, která je dle mého názoru jedním z nejkrásnějších měst ve Vietnamu a je to Nha Trang.

Co všechno jsem pro to, abych mohl vycestovat udělat? Takže nejdříve jsem si zjistil nejzažší datum podání přihlášek. Pak jsem napsal koordinátorce mé fakulty s prosbou o poskytnutí informací, co vše musím přinést a zaslat. Dala mi také kontakty na studenty, kteří ve Vietnamu již studovali. Musel jsem tedy odevzdat: vyplněno přihlášku, dále napsat motivační dopis v rozsahu 1500 znaků (což je asi jedna A4) jak v angličtině, tak v češtině. Podle čeho nás vybrali? Na rozdíl od Erasmu jsme neměli pohovor. Ale přidělovaly se body podle obsahu motivačního dopisu, dále se buď přičetly nebo odečetly body za již absolvovaný pobyt v zahraničí, dále byly i body za to, zda má škola s univerzitou již smlouvu, body se také získaly za univerzitu, která je mimo Evropu a za členství v ESN – Erasmus student network, nezisková organizace, která se stará o zahraniční studenty). A dále za jazykové certifikáty.

Podmínkou pro přijetí je angličtina na minimální úrovni B1, což je odpovídá maturitě z AJ. Byl jsem z toho hrozně nervózní, protože vybírali pouze 2 studenty na každou zemi. A trvalo skoro měsíc, než nám oznámili výsledky. Nakonec jsem se dočkal a byl jsem domovskou univerzitou přijat! Následně jsem musel doložit další dokumenty jako je Learning Agreement, Souhlas děkana fakulty s tím, že mohu vyjet a Application Form Dále jsem musel kontaktovat sám mnou vybranou univerzitu a dohodnout se s nimi o tom, aby mi poslali přijímací dopis. Jelikož, ale můj výjezd závisel na tom, zda udělám státnice, byl jsem z toho šíleně vystresovaný. Už nešlo o to jen získat titul a úspěšně dokončit studium, ale i o to splnit si svůj sen a pokračovat na navazující studium. Postupem času při psaní bakalářky a učení na státnice jsem se toho snu pomalu začal vzdávat, ale naštěstí všechno dobře dopadlo a státnice jsem udělal.

Následně jsem do Vietnamu musel poslat životopis v AJ, kopii pasu, potvrzení o diplomu, potvrzení o tom, že jsem byl vybrán domovskou univerzitou a potvrzení o finančním příspěvku. Docela dost dlouho jím trvalo, než mi něco poslali, ale nakonec mi potvrzení o přijetí přišlo ve stejný den jako potvrzení o přijetí na navazující studium, což byla vlastně zásadní podmínka pro můj výjezd.

Už se nemůžu dočkat a příště se s Vámi podělím o mé přípravy na cestu.

Lukáš, ICM Teplice

Přidej komentář jako první k "Vietnam – aneb Vietnamec jede do Vietnamu"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*