Vlakem až do Splitu

PROSTĚJOV (2)

PROSTĚJOVPřemýšleli jste někdy nad tím, že byste na dovolenou jeli vlakem, i když je to třeba na druhé straně Evropy? Já jsem takto vyrazila lehátkovým vozem z Vídně do chorvatského Splitu. A co mi cesta vlakem přinesla za zážitky?

Průvodčí mi hned na začátku nabídl dvě možnosti komunikace: maďarskou ruštinu nebo maďarskou angličtinu. Po krátké chvíli jsem přeci jen dala přednost maďarské angličtině. Když odhlédnu od mých jazykových „neznalostí“, přeci jen snad byla o dvě desetinky srozumitelnější.

Naše kupé bylo pro šest osob, což v nočních hodinách znamenalo proměnit jej na pokyn průvodčího v noclehárnu pro stejný počet lidí. Po sklopení polstrování se na stěnách po obou stranách objevila dvě místa. Další místa pak byla pod stropem. Uvolnit je dvěma odpočinku chtivým spolucestujícím se však ukázalo jako oříšek. Tento prostor totiž sloužil k uložení všech zavazadel, a tak jak do té chvíle bylo kupé narvané, nyní bylo přeplněné. Nakonec se však podařilo vše uvnitř našeho skromně vymezeného prostoru poskládat, seskupit a uložit. Podle osvědčeného hesla: kdo dřív přijde, ten dřív mele, čili kdo si dřív zabookoval jízdenku, zůstává níž, kdo později, ten stoupá po třístupňové palandě výš a výš. I když ani nejspodnější příčka nemusí být vždy výhrou. Každý, kdo spí nad vámi, se šplhá přes vaše lůžko, nebo naopak sestupuje a vy mu raději rychle otevíráte kupé, abyste předešli nemilé noční příhodě, zachraňujete spadané doklady a drobné technické přístroje.

PROSTĚJOV (2)V době nočního spánku také není možno procházet z jednoho vagónu do druhého – jsou zamčené oba průchody a my, dbalí pokynů průvodčího, jsme zajistili zevnitř i vstup do kupé. Pasová kontrola se pak dožaduje vstupu zásadně až když konečně zaberete. Na přetržený spánek nebylo možné hned tak navázat, což se ukázalo jako jedinečná možnost porovnat vizuální stránku dokladů z různých zemí. Nejvíce se mi líbil pas americký. Na každé stránce dokladu je jiný vodotisk, vždy však s cestovatelskou tematikou.

Když konečně nastalo ráno, vytvořila se dlouhatááááánská fronta na ranní hygienu. Přes noc „něco“ prasklo na jednom ze dvou WC, takže tam bylo stále mokro, a neznámá tekutina unikala i na chodbičku. Podle ujištění průvodčího bylo zařízení schopné použití i přes tuto technickou závadu, což jsme ale všichni odmítali vyzkoušet. Fronta u druhého WC tak byla stále delší a delší a nožky zkříženější…

Po všech peripetiích jsme přece jen dorazili až do cíle své cesty, do přístavního města Split. Stačilo už jen projít kordonem nepřehlédnutelných naháněčů místních i vzdálenějších hotelů, kterým jsme nesměli ani mrknutím oka dát najevo, že nevíme, kam hlavu složíme, jinak by už oni měli o dalšího ubytovaného více. Vyšli jsme tedy z nádraží pamatujícího Rakousko-Uhersko a naše dovolená mohla začít. Ahoj moře!

 

Autor: Stanislava Rotterová

Fotografie: Stanislava Rotterová, Jarosław Bialik

Kateřina Opatrná, regionální redaktor, ICM Prostějov

Přidej komentář jako první k "Vlakem až do Splitu"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*