Přečerpávací vodní elektrárna DLOUHÉ STRÁNĚ

sumperk

Unikátní Dlouhé stráně slavily v roce 2016 dvacet let. Za tu dobu vyrobila elektrárna tolik elektřiny, že by to stačilo třem milionům domácností na celý rok. Víte, jak to celé vlastně funguje?

Od prvních plánů do uvedení do provozu ale uběhla dlouhá dvě desetiletí. Stavba začala už v květnu 1978, od začátku ji ale provázely potíže. Několikrát se měnil projekt a technické řešení, pak chyběly devizy na nákup zařízení v kapitalistických zemích. Na začátku osmdesátých let se dokonce zvažovalo, zda má elektrárna vůbec smysl.

Za „otce“ elektrárny je považován Miroslav Kopřiva. Na Dlouhé stráně nastoupil už v roce 1980. Nejprve se věnoval technologické části stavby, později byl hlavním inženýrem a pak ředitelem výstavby.

V době, kdy jsem na Dlouhé stráně přišel, bylo zrovna nešťastné období. Tehdy se rozhodovalo, zda vůbec stavět dál. Na celou pětiletku bylo pro elektrárnu vyčleněno jen tři sta milionů korun, což znamenalo výrazný útlum výstavby. Na druhou stranu to přineslo čas na modernizaci celého projektu. Bylo to ale velké zdržení a dnes těžko uvěřitelný přepych,“ vzpomíná Miroslav Kopřiva, který se v oboru energetiky pohybuje dodnes.

Více než tři roky se snažil zajistit pouhých sedmdesát milionů devizových korun na nákup technologií na západě. Kvůli zkostnatělým předpisům to ale nešlo a stavbu to zdržovalo.

Vše se změnilo až na začátku roku 1989.

Během výstavby ale zažil i krušné chvíle. Tou nejtěžší byla podle jeho slov havárie, která se stala 10. června 1994.

Při zkušebním provozu tehdy došlo k havárii turbogenerátoru, která skončila výbuchem, jenž těžce poškodil celou technologii.

Stalo se to téměř v pravé poledne a celé to trvalo jen asi čtyři sekundy. Po výbuchu byla v kaverně a tunelu mlha a kouř, že nebylo vidět na krok. Lezl jsem tam po čtyřech. Hlavní bylo zjistit, jak jsou na tom zaměstnanci. Když mi kolegové ohlásili, že nikdo nepřišel o život, oddychl jsem si,“ připomíná si osudový den Miroslav Kopřiva.

Výbuch naštěstí nepoškodil stavební část. Podařilo se sice zabránit ekologické havárii a úniku oleje do řeky a pracovníci zachránili i všechna data, stavbu to ale zdrželo o další dva roky.

Odborníci museli odhalit příčinu havárie, navrhnout změny a posílit konstrukci soustrojí.

Do provozu tak byly Dlouhé stráně uvedené až v červnu 1996 a kompletně dokončené ještě o dva roky později.

Po sametové revoluci se Dlouhé stráně setkávaly s kritikou z řad ekologů. Vyrostly totiž v chráněné krajinné oblasti.

Pamětníci ale vzpomínají, že už tehdy se dbalo na ochranu životního prostředí.

Původně se například zvažovalo vedení potrubí po povrchu. Kvůli životnímu prostředí se rozhodlo o dražší, ale k přírodě šetrnější variantě pod zemí,“ připomíná hlavní inženýr výstavby Jan Höll.

Technická řešení se musela přizpůsobit zájmům ochrany přírody.

Tehdy například přišel jeden ´odborník´ s nápadem, že by se mohly tunely pro přivaděče vody vystřílet dělostřeleckými houfnicemi. Vzbudilo to velké pobavení,“ přidává úsměvnou historku Jan Höll.

Na stavbě se potýkali s dnes neuvěřitelnými podmínkami. K dispozici například měli jedinou telefonní linku.

Na druhé straně bylo podstatně rychlejší administrativní vyřizování.

Stavební povolení na hlavní část mělo jen deset stran, z toho polovina byl samotný výčet objektů. Jeho vydání netrvalo déle než měsíc. V dnešní přetechnizované době by žádné podobné dílo nevzniklo,“ dodává Jan Höll.

Podle Miroslava Kopřivy přečerpávací elektrárna měla a má mnoho pozitiv.

Česká energetika získala nejvýkonnější zdroj regulačního výkonu dnes známý po celé Evropě a naše firmy zase zkušenosti s výrobou náročných technologických součástí,“ připomíná.

Do regionu také přišly peníze na stavbu silnic a vodních zdrojů a postavila se stovka bytů pro pracovníky elektrárny na sídlišti v Loučné nad Desnou.

Dělníci, kteří léta pracovali na stavbě elektrárny, měli nadprůměrné příjmy. Elektrárna také přispěla k výchově nové generace odborníků.

Dlouhé stráně se mohou chlubit hned třemi nej. Mají největší reverzní vodní turbínu v Evropě, jsou vodní elektrárnou s největším spádem a zároveň s největším instalovaným výkonem v České republice.

V energetické soustavě naší země plní elektrárna, jejíž strojovna i další technologie jsou pod zemí, nezastupitelnou roli. Pomáhá vykrýt výkyvy v poptávce po elektřině.

Slouží vlastně jako obrovský akumulátor. V době špičky vyrábí elektřinu a dodává ji zákazníkům.

Naopak v době přebytku, především v noci, se voda čerpá z dolní nádrže do horní.

Stále větší význam mají Dlouhé stráně ve vykrývání nestabilních dodávek z obnovitelných zdrojů elektřiny.

Kvůli změněným podmínkám na trhu s elektrickou energií v Evropě dostává elektrárna teprve v posledních letech pořádně zabrat. Dřív byl přečerpávací cyklus určený dnem a nocí. Teď se mění i několikrát za den, aby se podařilo vykrýt výkyvy v sítí,“ vysvětlil ředitel vodních elektráren skupiny ČEZ Petr Maralík.

Ojedinělé parametry i historie výstavby vodního díla Dlouhé stráně se také staly velkým turistickým lákadlem. Ročně sem zavítá kolem osmdesáti tisíc lidí.

Horní nádrž v nadmořské výšce 1350 metrů nad mořem na dohled od vrcholu Pradědu se stala jedním ze symbolů Jeseníků a získala přezdívku magické oko.

Několikrát zvítězila v anketách o největší zajímavost či unikát České republiky.

Díky moderní šestisedačkové lanovce z Koutů nad Desnou, která byla zprovozněná v roce 2011, se horní nádrž stala dostupnější i pro méně zdatné návštěvníky.

Od horní stanice lanovky vede k nádrž čtyři a půl kilometru dlouhá cesta, kterou využívají jak pěší turisté, tak cyklisté nebo v zimě běžkaři.

sumperk2Horní a Dolní nádrž PVE Dlouhé Stráně

sumperk3Dlouhé Stráně na mapě

ICM Šumperk