Výlet do Prahy

Fotka -Právo 2

Členové Dětského a studentského parlamentu Uherské Hradiště se vydali do naší metropole. Co tam viděli a zažili? Čti dále!

Když jsme se v Dětském a studentském  parlamentu města Uherského Hradiště rozhodovali o tom, co podnikneme na závěr tohoto školního roku, rozhodli jsme se pro exkurzi do Prahy. Plánovali jsme, co všechno bychom mohli společně navštívit, kam se můžeme podívat. Především jsme chtěli navštívit Sněmovnu a Senát. Po dlouhém​ rozhodování jsme vybrali termín 25. – 27. 5. 2017. Bohužel, ani ten nevyhovoval všem členům našeho parlamentu. Ve čtvrtek 25. 5. jsme se ve 13 hodin sešli na vlakovém nádraží v Uherském Hradišti. Bylo nás 6 členů, Sandra, Verča, Pavla, Kuba, Dominik a Ondra a samozřejmě naše koordinátorka Martina Dörrová. Ondra a Matěj (kterého se chystáme v Praze také navštívit), byl právě ten, kterého napadlo uspořádat v Uherském Hradišti „Setkání youtuberů“. Když jsme o půl druhé nastoupili do vlaku, mohli jsme v klidu začít naši cestu. Usadili jsme se a celou cestu jsme povídali a někteří stále jedli. Asi proto, aby měli v Praze dostatek sil.

Když jsme dojeli na hlavní nádraží, šli jsme si dát do úschovny spacáky a kufry. Martina nám koupila třídenní jízdenky na Pražskou hromadnou opravu. Přesunuli jsme se na metro a jeli na zastávku Vltavská, kde jsme se setkali s bývalým předsedou DSP UH Matějem Vopatem. Na šest hodin jsme měli domluvenou prohlídku Prahy s Petrem člověkem bez domova, kterému bude příští rok 50 let. Vydělává si tím, že prodává časopis Nový Prostor. Prohlídka probíhá v rámci mezinárodního projektu PRAGULIC, který umožňuje lidem bez domova legálně získat peníze na základní životní potřeby. Petr po třech letech na ulici už sedm let žije v bytě, což znamená, že již bezdomovcem není. Během svého života na ulici stihl založit bezdomovecké divadlo Bohém, které bylo jeho velkým koníčkem. Je to také bývalý policista. Na ulici se dostal díky dluhům, které získal hraním na automatech. K jeho problémům přispěla také psychiatrická diagnóza, která je teď v přijatelném stavu. Kvůli tomu přišel také o svou manželku a nyní dvaceti sedmi letého syna. Musí splácet velké dluhy, které se pohybují kolem milionu. Ukázal nám, kde spal, když byl ještě na ulici. Zavedl nás také na místo, kde vznikalo divadlo Bohém. Nejvíc nás zajímalo, co bylo podnětem pro jeho pokus vrátit se do normálního života. Byl k nám velmi otevřený a bez okolků nám odpovídal na naše otázky. Jistě se již nebudeme na bezdomovce dívat opovržlivě, ale i s pochopením. Po cestě jsme se zastavovali na různých místech, jako třeba u Uličnické galerie, což je místo (starý dům), kde lidé na ulici přespávají. Během cesty jsme čirou náhodou potkali bývalého šéfredaktora Nového Prostoru. Který nám potvrdil náš názor na Petra, že je člověkem aktivním a snaží se s osudem bojovat. Došli​ jsme zpět na místo srazu, poděkovali Petrovi a popřáli mu štěstí v životě a rozloučili jsme se.

Poté se však opět dostavil hlad, který jsme zažehnali B-smaltem. Už se schylovalo k večeru a trajfem jsme se stavili na Hlaváku pro naše zavazadla do úschovny. Posléze jsme se vydali na ubytovnu v Záběhlicích; patří oddílu pionýra. Provizorní postýlky jsme si rozložili v jejich klubovně. Měli jsme k dispozici malou kuchyňku a sprchu. Večer jsme navštívili tamější večerku, kde jsme si doplnili zásobu jídla především na snídani. Obhlídli jsme si fotbalové hvězdy Prahy 10. Na ubytovně jsme si společně zahráli „Šestka bere“ a „Člověče, nezlob se“. Naše unavená tělíčka ale dlouho nevydržela, a tak dala 28800 sekund spánku.

Probudili jsme se kolem osmé hodiny a společně jsme vyrazili do redakce deníku Právo; usadili nás na terase a nabídli občerstvení, po chvilce čekání nás po redakci provedl šéfredaktor Zdeněk Porybný. Zastavili jsme se nejdříve ve sportovní redakci, kde byli všichni v očekávání zahájeni kvalifikace cyklistického závodu. Taky u pracovníka, který jako poslední upravuje vzhled jednotlivých stránek a posílá je do tiskárny, vedle seděla grafička, která právě upravovala kreslený vtip do sobotního vydání​. V další kanceláři byl „divný pán“, relaxoval s brýlemi a sluchátky, jako by byl v nějakém virtuální realitě. Jeho prací je vyhledávat nejzajímavější zprávy z celého světa. Naše poslední zastávka na půdě Práva byla v ateliéru, kde nám fotoreportér udělal společný snímek. Stáli jsme na místě, kde před námi byla spousta celebrit z kulturního i společenského života.

Poté jsme se rychle přesunuli do Poslanecké sněmovny, kde nám nejdříve pustili dokumentární film, který vysvětlil historický vznik sněmovny, dnešní rozdělení i její činnost. Po důkladné bezpečnostní prohlídce jsme se byli podívat na galerii, odkud jsme sledovali jednání o úpravě zákona, který by měl vylepšit ochranu svědků během různých soudních řízení. Po dobu naší návštěvy dorazil pan ministr Stropnický. Na oběd jsme se přesunuli do Palladia, pak zase zpět na Valdštejnské náměstí a do Senátu. Po další bezpečnostní prohlídce nás průvodkyně seznámila s historií budovy. Prostory jsou krásně zrekonstruované a jako už ten den poněkolikáté jsme se dověděli spoustu zajímavých informací. Při cestě ke stanici metra jsme potkali poslance za Zlínský kraj KSČM pana Ladislava Koníčka. Ten se s námi před cestou domů – na Moravu, srdečně pozdravil. Chvilku odpočinku jsme si dopřáli ve Valdštejnské zahradě při přehlídce námořnických kapel. Dva z naší skupiny zpívají ve sboru, tak to brali jako studijní materiál. Dominik se zase přiznal, že chce být námořníkem. Pak nás čekal další zážitek, přenesli jsme se do doby První republiky. Pomohla nám k tomu výstava v Tančícím domě. Zajímavé bylo zjištění, že tehdejší móda by se jistě uplatnila i dnes. Také zde byly zajímavé šperky, porcelán, ale i krásný automobilový veterán. Malé občerstvení na terase domu s vyhlídkou na nábřeží Vltavy bylo příjemným koncem výstavy. Bylo vidět na vodárnu u Galerie Mánes, kde za bývalého totalitního režimu mělo pozorovatelnu STB zaměřenou především na pozorování bytu Václava Havla. Pak jsme jeli na Václavské náměstí, kde jsme měli rozchod, abychom nasáli atmosféru velkoměsta. Vrátili jsme se na ubytování. Společný večerní program jsme si zpestřili malým turnajem v bowlingu. Vyhrál Dominik o pár bodů před Ondrou, velmi dobrým soupeřem jim byla i Sandra. Ostatní jsme jim jen sekundovali. Večer v poloze ležmo jsme si o všem ještě povídali.

V sobotu ráno jsme si přispali o něco déle než předchozí den. Nikdo ani nic nás nehnalo, a tak jsme teprve v 10 hodin vyrazili do centra města. Na Hlavním nádraží jsme si uložili zase věci do úschovny, přešli na Václavské náměstí a do půl jedné si dali rozchod. Každý šel někam jinam. Někteří do hračkářství, jiní do Palladia, či na Staroměstské náměstí. Kluci si v Dejvicích ještě prohlédli ambasádu Čínské lidové republiky a Egypta. Stihli se také podívat do zahrad kousek od stanice metra Malostranská. V době rozchodu jsme se šli všichni krom Martiny najíst do Palladia. Do jídla jsme se tak strašně zabrali, že jsme skoro zapomněli na čas. Máme stále co rozebírat a komentovat. Pak už jsme si museli pospíšit. Místy jsme i utíkali. S malým zpožděním jsme všichni dorazili z Palladia na Hlavní nádraží. Ještě že jsme měli lístky koupené předem. Vyzvedli jsme naše zavazadla z úschovny a začali se pomalu přesunovat k našemu vlaku.

Vlakem za pět minut jedna, plní zážitků, jsme odjeli z Prahy. Co dodat? Snad jen to, že po celou cestu nás hlídali policejní těžkooděnci. Ne že bychom byli tak vzácní pasažéři, ale v Uherském Hradišti se hraje fotbalový zápas mezi pražskou Spartou a hradišťským Slováckem. Už v redakci Práva si „sporťáci“ na náš tým vsázeli. Tak se necháme překvapit, jak to dopadne.

Autoři: Sandra, Dominik, Ondra, členové Dětského a Studentského Parlamentu Uherské Hradiště

Pro ICM Uherské Hradiště