Vyprávět příběhy může každý

PROSTĚJOV(4)O kurzu Storytelling: senses and competences, který uspořádala na konci února 2015 rumunská organizace Babel Education, jsem se dozvěděla vlastně úplnou náhodou od vypravěčky z Itálie Giovanny Conforto. Giovanna přijela jako speciální host na náš vypravěčský festival STORYSLAM v roce 2014 a od té doby jsme zůstaly v kontaktu. Právě od ní tedy přišla zpráva, že se bude v Rumunsku něco podobného dít, a že se tam mohou hlásit i Češi. Potvrdilo se mi, že když k vám má nějaká zpráva dorazit, dorazí, i kdyby to měla vzít přes půl Evropy.

Už druhým rokem totiž funguji jako vypravěčka a produkční ve sdružení Storytelling o. s. (www.story-telling.cz), které se zabývá právě vyprávěním a jeho metodikou. A zrovna když jsem začala být lákána i do lektorování, přišla tato zpráva. PROSTĚJOV(3)Vzala jsem to jako jasné vstřícné znamení osudu a přihlásila se. O pár měsíců později jsem už seděla, v mírné euforii a se zatajeným dechem, ve vlaku do rumunského Temešváru, kde se celý kurz odehrával.

Po několika prvních organizačních e-mailech, které mi přišly ještě před odjezdem, jsem neměla absolutně žádné obavy o to, že bych zůstala na Balkáně ztracena, nebo že by mi tam mohlo hrozit jakékoliv nebezpečí. Jednak jsem byla v kontaktu s prostějovským Informačním centrem pro mládež, které v projektu fungovalo jako „styčný důstojník“ pro české účastníky, a pak od Sandry, která měla na starosti komunikaci na rumunské straně, proudila ve všech e-mailech velká laskavost, pečlivost a organizovanost. To se potvrdilo i při příjezdu. Nejenže byl plán celého kurzu předem zcela jasný, ale organizátoři mysleli i na pár drobností, které nám měly pobyt co nejvíce zpříjemnit – mapa města, speciální poznámkový deník nebo neuvěřitelně milý, ručně psaný dopis na uvítanou – několik maličkostí, které vás prostě ve výsledku dojmou.

PROSTĚJOV(1)Z detailně rozpracovaného rozvrhu každého dne bylo vidět, že rozhodně není v plánu plýtvat časem. Každý den měl své hlavní dopolední téma, týkající se především práce s příběhem prostřednictvím některého ze smyslů (zrak, sluch…). Odpoledne pak sloužilo k přípravě malého vypravěčského představení pro domácí publikum, a to především z řad dětí a mládeže. To se změnilo ke konci týdne, kdy už byla všechna představení odvyprávěna a my – plni zážitků a zkušeností – jsme odpoledne věnovali hlavně vymýšlení vlastních aktivit ke konkrétním příběhům do společného „zásobníku“. Celá tato základní kostra programu byla doplněna ještě o pár specialit. Zažili jsme třeba příběhovou prohlídku Temešváru nebo jedno odpoledne, kdy jsme kroužili kolem tematických stolů ve stylu World Café.

PROSTĚJOVObrovským zážitkem bylo také setkání se speciálním hostem Andrew Wrightem. Tento vypravěč v letech byl úchvatný svou bezprostředností  a hravostí. Navíc dokázal posluchače vtáhnout do světa svých příběhů prostřednictvím několika detailů, které naprosto přesně dotvořily atmosféru místa, kde se vše odehrávalo. Andrew Wright byl totiž původní profesí výtvarník a já jsem si díky němu uvědomila, že kreslit se dá i slovem, a jak sám říkal, ty nejkrásnější obrazy v hlavách posluchačů vznikají z metafor.

Když na celý ten týden zpětně vzpomínám, přijde mi až neuvěřitelné, co všechno se během něj stihlo.  Bylo to celé opravdu velmi intenzivní a dechberoucí.  Skláním se tedy před všemi organizátory, kteří vše tak perfektně připravili a naplánovali. Už dlouho jsem se nesetkala s tak dokonalým týmem, který fungoval dohromady jako skvěle sladěný orchestr. Každý z lektorů ale zůstával sám sebou a sobě vlastním způsobem nám předával i své zkušenosti. Přesto nakonec všechno zapadlo do sebe a vytvořilo pevný a logický celek. Těžko se popisují dílčí myšlenky nebo situace, které mě během toho týdne potkaly. Bylo jich opravdu mnoho a některé byly velmi křehké. Kdybych to ale měla celé shrnout v několika větách, znělo by to asi takto:

PROSTĚJOV(2)Vyprávět příběhy může každý, nebojte se toho. Rozhodně to není jen výsada profesionálních vypravěčů nebo školených herců. A pokud se budete rozhodovat, co vlastně vyprávět, nemusíte hledat nic extra originálního nebo neuvěřitelného. Prostě se jen podívejte kolem sebe. Mnohem důležitější než příběh samotný nebo způsob, jak ho vyprávíte, je totiž vztah, který k němu máte. Pokud totiž onen příběh zajímá vás, můžete se spolehnout, že bude zajímat i ostatní. Takže se zhluboka nadechněte a začněte. Vyprávění příběhů je jedna z nejkrásnějších cest, jak poznávat svět.

Autor: Jana Burešová

Fotografie: archiv Jana Burešová a Babel Education

Kateřina Opatrná, regionální redaktor, ICM Prostějov

Přidej komentář jako první k "Vyprávět příběhy může každý"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*