Vzpomínky na Austrálii

01 Na plazi

Bylo mi osm let a právě začínaly letní prázdniny. Maminka mi řekla, že pojedeme poprvé k moři, do Jugoslávie, a abych si s sebou vzala i svou oblíbenou panenku a pár drobných „pokladů“. Zdálo se mi to zbytečné na tak krátkou cestu, ale maminka trvala na tom, abych si opravdu vzala něco „na památku“ což jsem pochopila až tam, poté co mi opatrně vysvětlila, že už se do Československa nevrátíme. Z Jugoslávie jsme přejeli hranice do Itálie a žádali o politický azyl. Po sedmi měsících v Italském uprchlickém táboře a po dlouhém administrativním procesu jsme byly přijati Australskou vládou a mohly jsme letět do Sydney Austrálie. A tak jsem se ocitla u protinožců.

Mé první vzpomínky jsou plné intenzivního slunečního svitu a roztomilých malých domečků. Nejvíce mě nadchlo pobřeží lemované zlatými písečnými plážemi a zároveň mě i děsilo, protože vlny tamního moře jsou obrovské a silné. Když foukal vítr, měla písek doslova všude, v nose, v uších i ve vlasech. Nikdy ale nezapomenu na ty bezvětrné podvečery, ten překrásný pohled na zlatou pláž a stříbrně azurové vlnky.

01 Na plazi

Žila jsem v Austrálii deset let a absolvovala jsem tam základní, střední, i vyšší střední školu. Během svého studia jsem postupně navštěvovala šest škol, některé byly státní, některé soukromé, církevní. Samozřejmě nemohu tvrdit, že moje zkušenosti platí pro všechny školy a že tak vypadá celé australské školství. Každá škola se liší podle toho, v jakém místě se nachází, zda je soukromá, státní či církevní, a především jaké má vedení. Rozdíly mohou být značné. Například jedna škola je třeba soukromá, prestižní a má vynikající výsledky, oproti tomu jiná škola, vzdálená jen pár kilometrů, řeší problémy s násilím, drogami a neúspěchem.

Požadavky na australských základních školách jsou méně rozsáhlé než v ČR, učitelé se totiž snaží vyvolat v každém dítěti zájem o učení a školu jako celek, takže se klade větší důraz na hry a různé sportovní i kulturní kroužky. Dítě se do školy těší, protože tam najde příjemné prostředí a vzájemnou spolupráci s učitelem a ostatními žáky. Děti tedy mají menší rozsah znalostí, ale nemají strach chodit do školy, což se někdy stává u nás v Česku.

Na australských středních školách se studium postupně specializuje. V sedmé a osmé třídě jsou většinou povinné předměty, aby žák zjistil, co by mohl v budoucnosti studovat. V deváté a desáté třídě se předměty dělí na povinné a volitelné. Na konci desátého ročníku studenti složí písemné zkoušky z povinných předmětů. Zkoušky připravuje nezávislá státní školní rada. Protože otázky jsou pro všechny studenty stejné, celostátní, je možné porovnat úroveň jednotlivých škol. Školy, které si chtějí udržet vysokou úroveň, zejména soukromé školy, které by jinak ztratily studenty, musí poskytnout takové služby, aby jejich studenti byli úspěšní.

Tím student ukončí povinnou školní docházku a má možnost si vybrat zaměstnání, odborné učiliště nebo vyšší střední školu (jedenáctý a dvanáctý ročník), která končí závěrečnou (maturitní) zkouškou.

02 Tridni fotka

Poslední dva ročníky (11. a 12.) jsou nepovinné. Studenti mají možnost vybrat si kombinaci předmětů podle svých schopností, zájmů, a předpokládaného oboru studia na univerzitě. Výběr je rozsáhlý, ale ne každá škola nabízí všechny předměty. Těch je přes třicet a školy nabízejí jen ty předměty, pro které mají učitele a vybavení a o které je zájem. Závěrečné zkoušky trvají měsíc, protože každý předmět má určený čas a každý student má jinou kombinaci předmětů. Každá zkouška trvá tři hodiny a je písemná.

Ada Zikmundová, ICM Prostějov