Regionální mix informací

Za hranice – díl 3. Budyšín

Další díl výletů za hranice k našim nejbližším sousedům vás zavede do Německa, oblasti Horní Lužice. Saský Norimberk nebo město věží, tak je nazýváno centrum národa Lužických Srbů, městečko na řece Sprévě. Až do roku 1868 se město německy nazývalo slovanskou variantou jména Budissin, až poté byla přijata germanizovaná podoba Bautzen.

Díky hraničnímu přechodu v Hrádku nad Nisou je Bautzen od Liberce vzdálen pouhých 80 kilometrů. Budyšín/ Budyšin/ Bautzen, je tisícileté město, leží na horním toku řeky Sprévy, na rozmezí Hornolužické vrchoviny/ Oberlausitzer Bergland, která přiléhá z jihu a rovinatější krajiny, která se táhne severním směrem. Původně to bylo sídlo slovanského kmene Milčanů. Od 10. století se na tomto území střetávaly zájmy saské, polské a české. Součástí zemí Koruny české byl Budyšín do roku 1634, jako středisko národa Lužických Srbů. Roku 1813 porazil u Budyšína Napoleon rusko-pruskou armádu. V současnosti je město střediskem lužickosrbské kultury s mnoha cennými historickými památkami. Město se 49.000 obyvateli má v současnosti rozšířenou působnost, takže Městský úřad vykonává státní správu pro část okresu. Ačkoli ve městě samotném žije jen malá část Lužických Srbů (různé odhady jich uvádějí 5-10 %), město je politickým a kulturním centrum Lužických Srbů.

Při příjezdu do Budyšína jsou již s dálky viditelné siluety Peterského dómu a městské věže, které ve spojení se zčásti zachovalými středověkými městskými hradbami tvoří nezaměnitelnou siluetu historického jádra města. Budyšínské Staré město je přístupné pouze pěšky. Na jeho klidnou prohlídku si musíte vyhradit dvě až tři hodiny. Přirozeným centrem města je náměstí s historickými budovami Peterského dómu a starobylé radnice. Určitou raritou je městská věž zvaná Reichenturm. Tato „šikmá věž“, pocházející z roku 1490 je dnes o 1,44 metrů vychýlena od svislé osy. V letech 1953/1954 byly proto podniknuty rozsáhlé sanační práce, vedoucí ke zpevnění základů stavby. Věž je přístupná veřejnosti a při prudších nárazech větru je její výkyv patrný.

Velmi zajímavou historii má již zmíněný Peterský Dóm, jehož vnitřní prostory jsou rozděleny již od roku 1583 simultánně na dvě modlitebny. Východní část dómu slouží od té doby výhradně římsko-katolické církvi, zatímco západní část patří evangelicko-luteránské církvi. Obě části dómu byly od sebe až do roku 1851 odděleny 4,5 metrů vysokou mříží, jejíž části jsou dodnes uchovány v Městském muzeu. Několik metrů od dómu najdeme impozantní budovu biskupství, která byla až do roku 1980 správním sídlem Míšenského biskupa. Perlou celého objektu je pak církevní pokladnice, jejíž prostory jsou veřejnosti přístupné pouze po předchozím objednání u kustoda objektu. Technickou turistickou atrakcí města je stará vodárenská věž, pocházející z 15.století. Věž byla vybavena důmyslným zařízením na přečerpání říčních vod do výše položených městských částí. Tato věž dnes slouží jako galerie. Impozantně působí Budyšínský hrad Ortenburg, který je mekkou zejména maďarských turistů. Když v roce 1469 převzal politickou moc nad Horní Lužicí za českého krále Jíříka z Poděbrad maďarský král Matyáš Korvín, nechal v letech 1483-1486 přestavět 500 let starou původní hraniční pevnost na nedobytný hrad, který má však dnes podobu renesančního zámku. Hrad se později stal sídlem saského hejtmana a je dodnes majetkem Svobodné země Sasko. Část jeho prostor náleží Lužickosrbskému muzeu. Město Budyšín každoročně láká mnoho zahraničních turistů a proto není divu, že se rok od roku zvyšuje jeho turistický komfort. Vyrostlo nebo bylo rekonstruováno několik hotelů, vznikla řada útulných hospůdek a restaurací, v provozu jsou muzea a další kulturní lákadla, k nimž patří také v nedaleké obci Kleinwelka vzniklý Dinosauří kamenný park, impozantní bludiště a „Město miniatur“. Turisty vyhledávané jsou také různé kulturní akce, které vycházejí z lužickosrbských zvyků a tradic. Oblíbená a unikátní je velikonoční jízda elegantních pánů v černých oblecích na koních spojená s koulením velikonočního vajíčka, trhem a řadou dalších atrakcí. Jestli se vydáte k sousedům do Budyšína, nezapomeňte také navštívit některou z místních hospůdek a ochutnat zdejší srbskou kuchyni. Domů pak nemůžete odjet bez proslulé budyšínské hořčice.

–

Petra Handlířová, Regionální koordinátorka-redaktorka, Kraj Liberecký

–

Zdroj:www.bautzen.de, www.mestojablonec.cz