ŽÍT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU TADY A TEĎ

cas

Zajímavá Seminární práce studenta maturitního ročníku Šimona Obdržálka

Anotace

V mé seminární práci na téma Žít v přítomném okamžiku tady a teď, jež je také jakousi rozsáhlou úvahou, se snažím nastínit různé poznatky o přístupu k životu a nabídnout spoustu podnětů k zamyšlení nad vzorci lidského chování a jednání v běžných situacích života. Netvrdím, že vše, o čem se v mé práci dočtete, musíte považovat za jedinou a nezlomnou pravdu, však v mých očích se následující text dotýká nejedné z životních pravd.

Úvod

Hned ze začátku je třeba podotknout, že jisté pozdější informace je třeba brát subjektivně, snažit se jejich významy interpretovat vůči sobě samému a zacházet s nimi jako s náměty k zamyšlení, a možná i podněty ke změně chování v určitých situacích.

Komentováním pozice člověka v dnešním světě a zamýšlením se jak by se mohl člověk chovat, lépe řečeno jaký by měl k situacím a událostem, které ho nepochybně zastihnou, zaujmout postoj, aby jeho úmysl a energie byly vynaloženy co nejefektivněji, a zároveň s lehkostí a bez stresu, nechci nikomu vštěpovat názor, že o čem se zde dočtete, je jediná pravda. Spíše chci iniciovat k povšimnutí si některých jevů a okolností v životě a ve společnosti, které zde jistě jsou, ale buď pro nás nejsou natolik důležité, abychom jim věnovali pozornost, nebo jejich podobu máme natolik osvojenou a jejich přítomnost bereme natolik automaticky, že si jich ani nepovšimneme.

Část 1

Plynutí času

Čas je pojem, který je důležitý pro většinu dění na tomto světě. Rozdíl je však mezi tímto samotným pojmem a mezi tím, že lidé kdysi dávno začali čas měřit. Dali mu jasně ohraničený interval, který nazvali vteřina. Nemám nic proti názvům úseků času jako je rok, měsíc, den, či dopoledne nebo odpoledne, ale ony menší časové úseky, jež nehostinně zasahují do přítomného prožívání člověka, jsou dle mého názoru přímo nežádoucí. Když se člověk zaměří ať už na dělání jakékoli mechanické manuální činnosti, nebo na přemítání nad problematikou, která je zcela intelektuálního charakteru, v obou případech se čas de-facto rozplyne, pokud se do jejíhož průběhu člověk opravdu silně pohrouží. Tyto chvíle můžeme znát ze situací, kdy nás daná činnost/myšlenka opravdu baví a naplňuje. Ponoříme se do ní tolik, že nás přestane zajímat cokoli jiného, začneme se, aniž bychom si to mnohdy uvědomili, soustředit pouze na právě tuto jednu aktivitu, a tím docílíme toho, že měřený čas nevnímáme. Chtěl jsem se tím dostat k tomu, že měřený čas nás tím pádem omezuje v našem přítomném prožívání. Jinak vnímáme čas, když hrajeme hru, která nás baví, když jsme s přáteli v zapálené debatě, nebo když se vpíjíme do očí milované osoby, a jinak vnímáme čas, když sedíme v čekárně u zubaře, když jsme v nepříjemném očekávání na určitý verdikt, nebo když na nás čeká něco opravdu nepříjemného. Takže vteřinami a minutami můžeme sice vyjádřit, kolik přesně času uběhlo, ale nikdy nedocílíme toho, kolik nám ho uběhlo v našem opravdovém prožívání.

V dnešním moderním světě bychom se bez přesného měření času samozřejmě nedokázali obejít, však možná právě proto, že jsme dostali tu možnost vkládat do dne činnosti s přesným časovým ohraničením, projevila se lidská chtivost, touha po dosažení nejlepších výsledků, mnohdy zbytečně vysokých nároků a cílů, a proto asi také lidé začali vkládat do dne více činností, než by bylo zdrávo. A to také vede k dnešní uspěchanosti lidstva, věčnému časovému presu, a pocitu, že je toho na člověka moc. Za čím se vlastně ženeme? Přece sem jednoho dne prostě přijdeme a jednoho zase odejdeme. Nejde o to, abychom tady toho prožili co nejvíce, jde o to, abychom to prožili co nejsilněji, nejhlouběji. Nebo pro změnu jednodušeji – více naplňovat význam slova „žít“. Západní psychologové v souvislosti s tímto jevem mluví o „plynutí“, tedy o naprosté koncentraci na to, co právě děláme, bez jakýchkoliv myšlenek, které by proudění narušovaly.
Tohle je něco, co děti dokáží sami od sebe. Spadnou do běhu hry tak, že naprosto přestanou vnímat své okolí. My dospělí tyto chvíle zažíváme jistě taky, ale
v o hodně menší míře. Tyto momenty, když se například zadíváme tzv. do blba a nepřemýšlíme vůbec nad ničím, na nás působí jako vnitřní očista.

Co nás ve škole nenaučí

Někdy, se může zdát, že studenti mají malý zájem o učivo. A tady se zastavím. Zmíním zde několik věcí, které vás ve škole prostě nenaučí.

Rozhodnost

Důležitá věc v životě je umět se rozhodnout. Většinou nám určitá, v tu chvíli zdajíc se ne příliš podstatná, rozhodnutí mohou pohnout životem o velký kus. Abyste se uměli dobře rozhodnout, je důležité poznání sama sebe, vědět co vlastně v dané situaci chceme a co pro nás bude nejlepší. Nejdůležitější aspekt při rozhodování je dle mého názoru vnitřní hlas. Vnitřní hlas, jenž má hodně co dělat s naším svědomím, je jednou z úžasných pomůcek, které můžeme efektivně a hlavně intenzivně využívat. Tak to dělejme.

Nesrovnávat se s ostatními

Jeden z bludných kořenů je srovnávání se s ostatními. Nikdy nehleďte na to, co má druhý, a už vůbec mu to nezáviďte. Jistě se vždy najde někdo, kdo bude v něčem napřed, kdo bude mít něčeho víc, kdo se bude zdát na výši a třeba to tak ani vůbec nemusí být. Mějte jasno v hodnotách a prioritách, to vám pomůže přestat závidět. Nesnažte se někomu vyrovnat v pomíjivých hodnotách, jako jsou peníze a věci s nimi spojené. A už vůbec se nesnažte zlomit rozdíly, se kterými už z principu nejde nic dělat. Některé věci jsou dány od přírody a nic s nimi neuděláte, tak za ně buďte rádi už jen kvůli tomu, že jsou vaše! Každý je jedinečný, jen je třeba najít v sobě svého génia.

 

 

Přijměte stereotypy

Poslední dobou lidé hůř přijímají stereotypy a rutinu, jako kdyby to bylo něco méněcenného. Jistě je třeba nesetrvávat na mrtvých bodech, nevyhýbat se různorodosti, ale pravidelnost do našich životů přináší řád, a tím i větší pohodu.

Zpochybňujte odborníky

Zpochybňujte odborníky. Jistě znáte větu: „Američtí vědci tvrdí že, …“ Tohle je přesně ono. V takových situacích přestane dávat pozor naše vlastní racionalita a spíše se mozek připraví na přijmutí nadcházející informace. Držte se stále svého selského rozumu a přijímejte informace přes jakési síto a střízlivě.

Myslete na své lidi

 

Nezapomeňte na svá přátelství. Po rodině jsou pro vás přátelé další velmi podstatnou částí života. Jsou to lidé, kteří vás mohou podržet, když vás zastihnou chmurky. Bez nich byste si mnohdy přišli osamělí, zbyteční a taky byste se neměli s kým smát. Myslete na to a také se tak podle toho chovejte.

Přecházím zpět ke zdánlivému nezájmu o školu. Celkově školu bereme příliš automaticky. Je tady sama od sebe a my s tím de-facto nemůžeme nic udělat. Narodili jsme se někde kde to tak chodí a to nás uvedlo už rovnou do běhu školního života.  Při nezájmu o učivo zde nejde o to, že by se ztratila přirozená zvídavost člověka, jenomže informace a povinnosti, se na děti už od raného věku chrlí ze všech stran, že je někdy mnohdy těžké najít si čas na jejich zpracování a později uchování. Myslím, že to s problematikou času též má co dělat. Vše na sebe navazuje samovolně. Ráno vstát za tmy a téměř za tmy jít zase domů, přičemž si skoro ani nestihnete zajít na záchod.

 

Část 2

Bez očekávání

Člověk dříve žil jen z toho, že mu stačilo uspokojovat své základní fyziologické potřeby. Nepotřeboval prestiž, nepotřeboval kdovíkam směřující kariéru, trávil čas prostě tím, že žil! Jistě, člověk jako tvor společenský potřebuje pocit uznání, pocit seberealizace, a co víc může na tomto světě dokázat, než to, že po něm něco zbude, že po sobě něco zanechá. Ale kam se podělo duchovno a morální hodnoty? Komunikace mezi lidmi a poznávání se navzájem do hloubky se postupně zaměňuje za materiálno a každý baží pouze po tom, co zde po něm zůstane hmotného.

Důraz na přítomné prožívání přichází od východního přístupu k životu. Vede nás k tomu, abychom prožívali současnost, a odnaučuje nás očekávat. My na západě trávíme hodně času tím, že přemítáme nad minulostí, nad našimi chybami, traumaty a tím co se jak mohlo stát a jak by to vypadlo teď. Někdy naopak přemítáme nad tím, co se stane v budoucnu. Máme zbytečná očekávání, která se stejně nemusí naplnit, ztrácíme čas nad hloubáním o smyšlenkách, jaké to bude, když se stane to a ono. Nejen že to nikam nevede, navíc nám to ještě brání v užívání si přítomné chvíle. Někdy se i naše momentální rozpoložení odvíjí od toho, jestli zrovna v tu chvíli myslíme na křivdu, která se nám kdysi stala, a jsme smutní, nebo naopak, když náš pocit štěstí pramení ze šťastné myšlenky, kterou jsme dříve prožili. Stejně tak ztrácíme čas nad obavami, jestli se stane něco, co nechceme a my tomu nezabráníme nebo se naopak něco očekávaného nestane a my budeme zklamáni.
Jistě, naši rodiče opravdu někdy zemřou, ale snad to nebude ani dnes, ani zítra, tak nač si s tím teď lámat hlavu.
Častá rada zní: „Nemějte žádná očekávání.“ Je to sice dobrá rada a je dobře když se ji snažíte naplnit, ale lehčeji se řekne, než udělá. Těžko vůbec nepřemýšlet nad událostmi co nás čekají. Však zkuste méně plánovat a více žít. Celkově si myslím, že ať se přihodí cokoli, je třeba to brát tak, že se stalo to nejlepší, co se stát mohlo. Protože když už se něco stane, nemáme šanci holý fakt změnit, čili je nejlepší brát ho jako tu nejlepší možnost. Postavit se k dané situaci čelem a být s ní nadmíru spokojený.
Znám jeden příběh, na kterém to lze dobře vidět.
Žil jednou jeden hospodář na statku a měl jediného syna, který mu zde pomáhal. Měli jednoho starého koně, se kterým obdělávali jejich malé políčko. Když jim jednou kůň utekl, přicházeli sousedé a litovali hospodáře. „Co vy si teď počnete? Hospodářství na krku, bez koně.“ A hospodář povídal: „A jak víte, že je to neštěstí?“ Za nějaký čas se kůň vrátil a přivedl s sebou stádo divokých koní. Přišli sousedé a pochvalovali hospodáři: „No panečku, to se vám teď bude jinak žít.“ A hospodář na to: „Jak víte, že je to štěstí?“ Syn jel na projížďku na jednom z koní, ten ho shodil a syn si zlomil nohu. Sousedé chodili a litovali hospodáře: „K čemu je ti teď stádo koní, když syn je nemohoucí? To je ale neštěstí.“ Hospodář: „Jak víte, že je to neštěstí?“ Zanedlouho byla válka a všichni mládenci museli do války. Jen jeho syn skrze zranění nemusel.
Nedívejte se na věci jen tak, jak vypadají na první pohled. Berte je jako to nejlepší co se mohlo stát a slastně žijte dál v přítomném okamžiku.

Smysl slova žít

Vychutnávat přítomnost

Budhisté se snaží dosáhnout stavu tady a teď téměř na povel. Aktivní mysl se soustřeďuje pouze na to, co zrovna děláte. Učit se být ve stavu tady a teď se dá i dosti jednoduše. Začít se dá už u toho, že se začnete soustředit na ty nejjednodušší úkony, které děláte neustále. Už soustředěním se na svůj vlastní dech posilujete schopnost nacházet se v přítomném okamžiku. Dále si můžete z malých každodenních úkonů, dělat takové malé rituály. Už když ráno vstanete, je příjemné si uvědomit, že je další den a že je na vás jakými činy ho zaplníte. Však přiznejme si, že takové luxusní nabídky se nám dostane opravdu jen zřídka kdy. Většinou víme, co se bude dít, hold to máme nalajnovaný. Tak si buďme vědomi hesla: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ Protože tím lépe nám půjde přistupovat k činnostem pozitivněji. Hodně důležité je, se při velmi důležité části dne, myslím tím snídani, opravdu zastavit, uvědomit si, že toto výborné jídlo, které vám bylo dopřáno, je dar a uvědomovat si, že jíte. Snažit se vnímat chutě, vnímat, že káva je černá, a že její typicky nahořklá chuť sklouzavá po zadní části jazyka do krku. A teplo vám zalívá celou hruď.
Při cestě na autobus nemyslet na to, co vás čeká a jak to asi dopadne. Podívejte se nad sebe, zjistěte, jestli je nebe modré, šedé, či teprve narůžovělé při úsvitu. Zdali vane lehký vánek nebo vám občas spadne kapka do vlasů. A potom, až už je konečně po všem a jdete v podvečer se psem na procházku, nemyslete na film, na který se budete dívat večer, ten si plně užijete, až se na něj budete dívat, namísto toho opravdu buďte se svým psem, mějte ho rádi teď a tady a nechte tyto pocity
v sobě proudit.

Buďme hodní

Tím, že se dost často zajímáme především o průběh svých vlastních prožitků a
o to, jak si naplánovat své aktivity, abychom vše stihli a zvládli, zapomínáme, že kolem nás je velká spousta dalších lidí, kteří zde na tomto světě žijí s námi. Snažím se říct, že jsme se až příliš omezili na úzký okruh lidí kolem sebe, které si k sobě připouštíme, a ostatní jsou pro nás viditelní jen o něco málo víc než vzduch. Samozřejmě tím nechci říct, že bychom se měli všichni zdravit na potkání, ale spíše jde o způsob, s jakým k ostatním lidem, se kterými denně přicházíme do interakce, přistupujeme. Proč na sebe nejsou lidi více hodní/usměvaví? Je přece jen na nás, jak s lidmi kolem sebe budeme komunikovat, jakým tónem a s jakým výrazem ve tváři se s nimi budeme bavit. Tak proč si nevybereme příjemnější způsoby chování, než jaké v dnešní společnosti panují? Možná to též souvisí s uspěchaností, a proto se člověk omezil jen na nezbytnou míru komunikace s lidmi kolem sebe. Často se o ní mluví jako o té „důležité,“ jenže často jasně předchází např. větě: „Mám Tě rád.“ „Vážím si Tě.“

Každodenní úkony

Již jsem mluvil o základních fyziologických potřebách. Tyto jedinečně příjemné úkony, které nám byly nabídnuty jako nevyhnutelné, se kvůli jiným, nezpochybnitelně méně důležitým činnostem mnohdy odsouvají do pozadí. Mnohdy kvůli škole či práci zanedbáváme životosprávu skrz nedostatek spánku, nebo jíme ve spěchu, v horším případě vůbec. Silně apeluji na chybu, které se dopouští velké množství lidí, a to, že vůbec nesnídají. Já osobně jsem si začal v poslední době na toto první, nejdůležitější jídlo dávat pozor, a opravdu cítím, že se člověk během dopoledne cítí o poznání lépe. Kromě spánku by měl člověk také regenerovat jinými způsoby, jako je tvůrčí činnost. Vytvářet cokoli rukama, ať je to sebejednodušší činnost, je pro celkové uvolnění těla i duše velmi důležitá. V celkovém kontextu jde o to, že za žádných okolností by člověk neměl dopustit, aby jakékoli jiné aktivity byly upřednostňovány před těmito základními fyziologickými potřebami.

 

Část 3

Stáří je výhra

Někteří lidé v dnešní době berou stáří spíše jako něco omezujícího, jako období, kdy už je jejich život passé, kdy už jim na aktivity, které by chtěli dělat, nezbývá dostatek elánu a svěžesti. Tento názor podporují někteří z dnešní společnosti, která je zaměřená na výkon.
Ba právě opak je pravdou. Zestárnout je dar, který se nedostane všem. Možnost, být nerušen povinnostmi, kterých je nepochybně v produktivní fázi života více, a den prožít nenuceně, v přirozeném sledu událostí, aniž bychom měli potřebu sledovat čas, je dle mého názoru dosti lákavá.
Ve stáří má člověk taky tu výhodu, že může jistým způsobem nakládat se svou pozicí ve svůj prospěch. Znáte to, úcta ke starým lidem je prostě na místě. Protože oni mají tu moc, nás mladší obohacovat svými zkušenostmi a životním poznáním. Proto je třeba o ně pečovat a vážit si jich. Však někteří své pozice starého člověka dokážou zneužívat. Zabývají se svými nemocemi více než by bylo zdrávo. Někdy zde jejich nemoci vlastně ani nejsou, jen si je zveličují pro omluvu jejich špatné nálady, nebo si jimi vymáhají pozornost, lítost a city okolí.

Závěr
Vděčnost
Na závěr bych chtěl zmínit důležité slovo, které má souvislost s veškerým předešlým textem. Je to slovo vděčnost. Buďte vděční za to, co máte, a rozhodně také za to, co nemáte. Buďte vděční za události ve vašem životě. Buďte vděční za svoje zdraví, protože nic není větším bohatstvím. Buďte vděční, až zestárnete. Buďte vděční i za zkoušky co vám život přinese, protože bez nich byste nenašli ponaučení. Buďte vděční.

 

Napsal: Šimon Obdržálek, student maturitního ročníku Gymnázia Uherské Hradiště

Vedoucí práce: Michal Zerzáň, Hana Hladišová

Seznam zdrojů

https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1366&bih=643&q=subjektivn%C3%AD&oq=sub%C4%9B&gs_l=img.3.0.0i10i24l3.2988.3796.0.5762.4.4.0.0.0.0.194.503.0j3.3.0.msedr…0…1ac.1.62.img..1.3.500.8KmZ_hdZ0E8#hl=cs&tbm=isch&q=%C3%BAvod&imgdii=_&imgrc=QDWCFPCVV7ZkAM%253A%3BdRmPecAV0g_peM%3Bhttp%253A%252F%252Faap.vecerniskola.cz%252FMeetingMaly.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Faap.vecerniskola.cz%252F%3B513%3B339

https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1366&bih=643&q=rovnov%C3%A1ha&oq=rovnov%C3%A1ha&gs_l=img.3..0l10.10917.12560.0.12701.9.7.0.2.2.0.221.671.0j3j1.4.0.msedr…0…1ac.1.62.img..3.6.680.N6CchUVEMzg#imgdii=_&imgrc=nbVSfPCUKIMW3M%253A%3BQEwqrILDvIpVqM%3Bhttp%253A%252F%252Fnd04.jxs.cz%252F863%252F199%252F1e045b7545_75239830_o2.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fslunecnikvet-anna.blog.cz%252F1309%252Fat-je-ve-vsem-rovnovaha%3B480%3B357

http://www.saudek.com/photos/92-03.jpg

http://www.komiks.cz/img_strip/0481_mauz57-stereotyp.jpg

http://www.educa24.cz/images/Postmoderni%20filosofie%20negativ%20b.jpg

http://files.amper-stahuj.webnode.cz/200000430-d7aead9a29/Pratelstvi.jpg

http://files.ctenipotichu.webnode.cz/200000228-d285bd76f9/butterflies.jpg

www.janpatrman.cz

Informační centrum pro mládež Uherské Hradiště