Zkušenosti se společností CCUSA

1. díl — Společnost CCUSA je další společností, se kterou se můžete vypravit na studentský zahraniční program do vzdálené Ameriky. Tuto společnost jsem si ke svému cestování vybrala právě já minulé léto.

S angličtinou jsem na tom nebyla nejhůře, ovšem nejjistější mi na první zkušenost přišla práce v americkém letním táboře. Výhodou se zdálo, že ubytování i práci máte předem jistou, kromě toho ve volném čase můžete kemp opustit, případně využívat vybavení určené dětem, pokud ho zrovna nepotřebují.

Slečna, která zastupovala agenturu za město Plzeň, a která přišla na pohovor před podepsáním smlouvy, se zdála velmi milá. Aby ne! Slibovala, že ve dvojici se dá určitě vyjet a rozhodně v tom nebudu daleko za oceánem úplně sama! Hřálo mě tedy vědomí, že pojedu s někým koho znám a že v kempu budu mít také někoho, s kým si za ty tři měsíce bez problémů popovídám. Někoho, kdo je zvyklý na stejnou kulturu jako já a patřičně si se mnou zanadává, pokud se nám něco nebude zdát.

Jenže! Opak byl pravdou. Po podepsání smlouvy jsme se vypravily na „job fair“, tedy jakési přijímací řízení, kde jednáte přímo se zástupci kempů, kteří při této příležitosti přiletí z Ameriky do České republiky. Pokud si zde práci nevyjednáte sami, společnost se vás následně snaží zařadit do jednotlivých kempů, podle toho, koho daný kemp potřebuje a také podle toho, co jste o sobě uvedli v přihlášce, která je, jen tak mimochodem, psaná v angličtině a poměrně rozsáhlá, nenechávejte si ji tedy na poslední chvíli!

Job fair byl tedy takový „trh s prací“. Kdo se uměl s Američany dohodnout, měl vyhráno, na koho nezbylo místo, měl smůlu. A právě tak jsem dopadla já i moje „spolucestující“. Práci jsme nenašly ani jedna, natož ve stejném kempu.

Jenže smlouva již byla zaplacena, do zahraničí jsme obě chtěly. Nechaly jsme tedy agenturu, ať se činí. Do konce května jsme obě byly umístěny, ovšem do naprosto odlišných letních táborů. Zatímco moje „spolucestující“ vyrážela již o týden dřív a měla strávit prázdniny na židovském táboře, já jsem svou budoucnost měla předepsanou jako tábor křesťanský.

Po tom, co jsem v seznamu spoluúčastníků stejného kempu našla dvě dívčí česká jména, jsem měla trochu zlost, že nás agentura neumístila, tak jsme chtěly, tedy dohromady. Zlost mě ovšem přešla, když jsem zjistila, že moje „spolucestující“ neměla v seznamu žádné české jméno! Moje situace se pak zdála alespoň o něco snesitelnější.

Kontaktovala jsem tedy obě české dívky. Obě odepsaly velmi rychle. První se táboru účastnila již několikrát a druhá jela poprvé jako já, tedy ideální – jedna byla plná zkušeností, druhá se obávala jako já!

Pokud si chcete přečíst, jak náš příběh pokračoval, neváhejte si příští týden opět prohlédnout stránky našeho časopisu! Další díl o tom, jak jsme cestovaly, jaké bylo prostředí v táboře, a další informace na vás již čekají.

Jana Chrtková

Regionální koordinátor – redaktor

Kraj Plzeňský

Přidej komentář jako první k "Zkušenosti se společností CCUSA"

Zanechte komentář