Změnili mi život

cropped-remix.png

Dnes jsou mojí holčičce už 4 měsíce a já pořád přemýšlím nad tím, jak to na té mateřské/rodičovské dovolené vydržím ….

Nejradši bych šla do práce, ale vracet se zpět do hotelu se mi fakt a určitě nechce. Před mateřskou jsem pracovala jako ředitelka hotelu, což je stoprocentně parádní funkce i dobře placená, nicméně mě to fakt nenaplňuje a spíš už jsem na to alergická…. Jenže! Celý svůj dosavadní profesní život se věnuji práci v hotelu a nic jiného vlastně ani neumím, takže kam po mateřské se mnou?

Shodou šťastných náhod jsem se dostala k možnosti navštěvovat projekt určený pro mladé matky. No, když slyším slovo projekt, moje důvěra v nějaký výsledek klesá a nemám valné očekávání, přesto do projektu vstoupím, na mateřské není prakticky co ztratit.

První návštěvu vyplňuji individuální plán rozvoje, kde musím uvést, jakou práci bych ráda vykonávala… no to je kámen úrazu, já to totiž vůbec nevím, proto jsem vlastně tady.  Příjemně mě překvapí neformálnost a přátelské prostředí.

Na další schůzce je přítomný pracovní psycholog, příjemná holka/paní, která má různé otázky. Je to spíše přátelský rozhovor více méně o životě a k tomu tedy i test.  Po nějaké době vyplňování zjišťuji, že mi mateřství vlezlo na mozek, neboť na stejnou otázku odpovím pokaždé jinak a vážně se tedy obávám psychické poruchy….

Před tím, než  obdržím výsledek, je potřeba absolvovat motivační kurz, kde se probírají témata typu životopis, pracovně – právní vztahy, sebehodnocení apod.  Řekla bych, že spoustu věcí vím už ze školy nebo tak, ale říkám si, že se třeba dozvím i něco jiného a na kurz se tedy skoro těším – je to příjemná změna od mateřské dovolené a navíc malou můžu mít  s sebou.

Na příští schůzce držím v ruce výsledky diagnostiky – tedy pohovoru s psychologem.  … Je to super počtení,  za prvé asi nemám žádnou poruchu a za druhé… už dlouho mě nikdo takhle nechválil …. Skoro tři stránky samých pozitivních a pěkných věcí … A samozřejmě to nejdůležitější, jaká práce se ke mně hodí…. Výsledkem je několik pozic, které jsou vzhledem k mé povaze nejvhodnějším zaměstnáním.

Ve výčtu vhodných zaměstnání mě zaujala chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky.  To je ONO, tím bych se chtěla stát, mohla bych pracovat s dětmi, mít svoje dítě u sebe, neřešit hlídání…..

K tomu, abych mohla být chůvou je potřeba absolvovat rekvalifikační kurz a složit zkoušku profesní kvalifikace. Můj osobní poradce projektu mi vše zařídí a já můžu směle do kurzu.

Jsem velmi příjemně překvapená, kolik nových věcí se dozvídám a jak moc mě „učení“ baví.  Kurz jsem absolvovala, zkoušku složila a nyní jsem zvědavá, co bude dál….

Opět zasáhne můj poradce a najde pro mě pomocí dotovaného pracovního místa zaměstnání na pozici hlídací tety, nebo chcete-li chůvy.

Práce mě ohromně baví a naplňuje – nikdy bych si nemyslela, že z hotelového provozu se přesunu na místo chůvy a jak moc mě to bude bavit…..

Po necelých dvou letech je ze mě vedoucí v dětské skupině / obdoba jeslí, které navštěvuje i moje teď už skoro 2,5 letá dcera…. Moje práce je zároveň mým koníčkem …

Nebýt tohoto projektu, v životě by mě nenapadlo, že zrovna já budu pracovat s dětmi a jak moc mě bude práce bavit a naplňovat….. A jediné, co bylo  pro vstup do projektu potřeba bylo trochu volného času, vše ostatní jsem dostala zdarma…. Tomu se říká skvělá investice….

 

Pro ICM Cheb

Martina Paboučková